Přeskočit na obsah

Pravoúhlé promítání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pravoúhlé promítání je rovnoběžné promítání, jehož směr svírá s průmětnou pravý úhel (je kolmé). Obrazy získané pravoúhlým promítáním jsou rovinné. V praxi se užívá promítání na několik navzájem kolmých průměten (obvykle na tři), popřípadě je možné použít i další pomocné průmětny.

Zobrazení objektu

[editovat | editovat zdroj]
Rozdělení prostoru na kvadranty
Evropské (FR) a americké (US) promítání

Objekt se může zobrazit až v šesti hlavních směrech. Za hlavní pohled (tzv. „pohled zepředu“) se volí takový obraz, který obsahuje o daném objektu nejvíce informací.

Pravoúhlé promítání lze rozdělit podle mezinárodních norem ISO na metody, které se liší umístěním objektu vůči pozorovateli. Soustavu rovin rozdělíme na 4 kvadranty, v každém kvadrantu lze promítat na šest rovin. Promítání ve 3. kvadrantu se používá ve Spojených státech, odtud název „americké“. Promítání v prvním kvadrantu se používá v evropských zemích a odtud má název „evropské“.

Typy pravoúhlého promítání

[editovat | editovat zdroj]

Podle normy ISO E

[editovat | editovat zdroj]

N – Nárys - pohled zepředu

S – Podhled – pohled zdola

P – Půdorys – pohled shora

L – Levý bokorys – pohled zprava

B – Pravý bokorys – pohled zleva

Z – pohled ze zadu

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DRASTÍK, František. Technické kreslení podle mezinárodních norem. Díl 1: pravidla tvorby výkresů ve strojírenství. 1. vyd. Ostrava: Montanex, 1994. 228 s. ISBN 80-85780-10-0. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]