Praktická vizuální komunikace

Praktická vizuální komunikace je jednou z oblastí vizuální komunikace. Pokrývá široký komunikační prostor, sloužící ke zprostředkování praktických, převážně neemotivních informací. Je v ní užíváno množství různorodých systémů používajících různé techniky jak pro samotnou tvorbu, tak pro její distribuci i adopci.

Formy praktické vizuální komunikace

Podobně jako vizuální komunikace obecně, používá praktická vizuální komunikace lineární a integrované formy.

Lineární formy (např. psaný text) jsou vnímány postupně v časové posloupnosti. Směr zápisu se v různých kulturách pohybuje vodorovně i svisle. Teorií lineárního textu se zabývá součást teorie grafického designu užívající název typografie. Ve většině kultur má bohatou tradici i rozsáhlé zpracování.

Integrované formy (prostorového a plošného zobrazení) umožňují celostní, velmi rychlé (téměř „okamžité“) vnímání. Jsou nejširším komunikačním vizuálním prostorem, jehož komplexní analýza vyžaduje rozsáhlý zhodnocení. Rozšířenými produkty integrované formy jsou prostorové modely, různé typy plošných vizualizací viditelných i abstraktních jevů (mapy, projekty, schémata…), dokumentární fotografie i holografie ad.

Integrované formy mohou užít časový rozměr, čím se stávají kombinovanými. Z úkonů jde o gestikulaci a mimiku, z výtvorů o animované produkty a kinetickou fotografii (kinematografii).

Ze zjednodušených (stylizovaných) integrovaných forem (piktogramy) lze vytvořit lineární řetězce určené k postupnému vnímání. Ty vytvářejí specifickou oblast praktické vizuální komunikace, která je novodobým globálním jazykem.^[1]

Komunikační prvky

Komunikační prvky praktické vizuální komunikace používají pro zprostředkování obsahu mezi autorem a adresátem různé principy, podle kterých se odlišují. Různé teorie je třídí odlišně a používají pro ně odlišné názvy, nebo názvy stejné, ale s odlišnými významy.

Obecné prvky podle teorie sdělování^[2]

Textura/struktura – nefigurativní textury a struktury umožňují sdělovat emocionální účin

Figura – je realistickým zobrazením vycházejícím z vizuální reality, má primární obsah

Znak – znak je nezobrazujícím prvkem, který nabývá významu prostřednictvím konvence

Symbol – symbol může být vytvořen jedním z předchozích tří prvků, pokud je mu konvencí přiřazen sekundární význam

Specifické prvky pro vizuální označení typu „vlastních jmen“

(užitá terminologie není dána teorií, ale je optimálním výběrem z profesionální komunikace)^[1]

(grafický) symbol – označuje jedinečný jev prostřednictvím figurativního nebo nefigurativního tvaru

logotyp – označuje jedinečný jev prostřednictvím písmových znaků

značka – označuje jedinečný jev prostřednictvím kombinace figurativního nebo nefigurativního tvaru a písmových znaků většinou umístěných v ploše tabulky

Systémy praktické vizuální komunikace podle oborů činnosti

Praktická vizuální komunikace, která se v průběhu 20. století stala mezinárodní globální řečí překonávající jazykové bariéry, se dotýká většiny oborů lidské činnosti. Její funkčnost je zvyšována profesionálním vytvářením, které proto není jako u hovorové řeči živelné, vzniká podle možnosti v rámci logicky provázaných systémů a je unifikováno různými typy norem, zejména mezinárodními normami ISO. Normy unifikují užití nebarevných figur, znaků a symbolů, ale také signálních barev pro samostatné užití na sdělovačích a ovladačích a pro užití v obecném barevně-tvarovém kódu, případně doplňkových barevných kódech.

Normy ISO obsahují soubory prvků užívaných v jednotlivých oblastech lidské činnosti. Společně pak jsou obsaženy v přehledných slovnících. Vzhledem k tomu, že do roku 2021 nevznikly takové souhrnné slovníky v uživatelsky přátelské elektronické formě na internetu, uvádíme zde seznam nejužívanějších komunikačních systémů, z nichž některé mají své dílčí slovníky v české wikipedii, jiné na různých webových adresách. Systémy bez uvedeného odkazu pak naleznete ve slovnících uvedených v lieratuře.^[3]

Výběr systémů praktické vizuální komunikace podle oborů činnosti

Antropologie
Astronomie – článek wikipedie Astronomický symbol
Bezpečnost a zdraví
Biologie
Doprava letecká
Doprava železniční – článek wikipedie Železniční návěstidlo
Doprava na pozemních komunikacích – článek wikipedie Dopravní značka
Doprava na vodních cestách – článek wikipedie Plavební znak
Elektrotechnika^[4]^[5]
Geologie
Chemické nebezpečí – článek wikipedie Chemické symboly nebezpečí
Kancelářské práce
Kancelářské stroje
Lyžařské trati
Matematika – článek wikipedie Matematické symboly a značky
Meteorologie
Motorová vozidla
Obaly zásilek
Ošetřování látek a oděvů – článek wikipedie Symbol údržby
Směrové značení
Sport a rekreace
Spotřebitelské balení potravin
Turistika
Veřejný prostor
Vývojové diagramy
Zdravotnictví
Zemědělství
Životní prostředí a interakce lidského těla (ergonomie) - článek Grafické symboly pro ekologii

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b FASSATI, Tomáš. Učebnice globální vizuální komunikace : učebnice druhé gramotnosti. Benešov: [s.n.] 1072 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-22-7, ISBN 80-87400-22-4. OCLC 975043085
↑ ŠMOK, Ján. Úvod do teorie sdělování. Praha: AMU, 1972.
↑ FASSATI, Tomáš. Česko-anglický slovník praktické globální vizuální komunikace. Praha: ČVUT, 2021. 423 s.
↑ Grafické značky na předmětech : (výběr elektrotechnických značek z databáze IEC 60417DB). 1. vyd. vyd. Praha: Sdružení českých spotřebitelů 68 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903930-5-9, ISBN 80-903930-5-5. OCLC 320201291
↑ Grafické značky na předmětech : (výběr elektrotechnických značek z databáze IEC 60417DB). 1. vyd. vyd. Praha: Sdružení českých spotřebitelů 96 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903930-4-2, ISBN 80-903930-4-7. OCLC 320201287

Literatura

Aicher, Otl; Kramper, Martin: Zeichensysteme der visuellen Kommunikation, Stuttgart, 1977
Bliss, Charles K.: Semantography (Blissymbolics), Sydney, 1949
Dreyfuss, Henry: Symbol Sourcebook, New York, 1967
Fassati, Tomáš: Slovník mezinárodní vizuální komunikace, Benešov u Prahy, 1995
Fassati, Tomáš: Dictionary of Visual Communication, Benešov u Prahy, 1999
Fassati, Tomáš: Gramatika praktické vizuální komunikace, Benešov u Prahy, 2001
Fassati, Tomáš: Učebnice globální vizuální komunikace : učebnice druhé gramotnosti. Benešov, 1072. ISBN 978-80-87400-22-7
Fassati, Tomáš: Praktická globální vizuální komunikace III. díl / Systémy komunikace, jejich tvorba a testování, ČVUT, Praha, 2020
Fassati, Tomáš: Česko-anglický slovník globální vizuální komunikace, ČVUT, Praha, 2021, ISBN 978-80-01-06864-9
Koch, Rudolf: The Book of Signs, Doven Publications, Inc., London, 1930
ISO 3461 Graphic Symbols – General Principles for Presentations
ISO 7000 Graphic Symbols – Index, Survey and Compilation of the Single Sheets
ISO/R 557 Symbols, Dimensions and lay-out of Safety Signs ad.

[#1-1] FASSATI, Tomáš. Učebnice globální vizuální komunikace : učebnice druhé gramotnosti. Benešov: [s.n.] 1072 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-22-7, ISBN 80-87400-22-4. OCLC 975043085

[2] ŠMOK, Ján. Úvod do teorie sdělování. Praha: AMU, 1972.

[3] FASSATI, Tomáš. Česko-anglický slovník praktické globální vizuální komunikace. Praha: ČVUT, 2021. 423 s.

[4] Grafické značky na předmětech : (výběr elektrotechnických značek z databáze IEC 60417DB). 1. vyd. vyd. Praha: Sdružení českých spotřebitelů 68 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903930-5-9, ISBN 80-903930-5-5. OCLC 320201291

[5] Grafické značky na předmětech : (výběr elektrotechnických značek z databáze IEC 60417DB). 1. vyd. vyd. Praha: Sdružení českých spotřebitelů 96 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903930-4-2, ISBN 80-903930-4-7. OCLC 320201287

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]