Přeskočit na obsah

Praga E-117

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Praga E-117
Praga E-117 (1938)
Praga E-117 (1938)
Určenícvičný a sportovní letoun
PůvodČeskoslovensko
VýrobceČeskomoravská Kolben-Daněk a.s., Praha-Karlín (1938); Letecké závody, n.p., závod Karlín (1946)
ŠéfkonstruktérIng. Jaroslav Šlechta
První letsrpen 1938
Zařazeno1938
UživatelČeskoslovensko
Výroba1938, 1946
Vyrobeno kusů4
Cena za kus68600 Kč + 23000 Kč za motor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Praga E-117 byl československý dvoumístný jednomotorový sportovní a cvičný samonosný hornoplošník z konce třicátých let 20. století.[1]

Vznik a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Ing. Jaroslav Šlechta z letadlového oddělení Praga společnosti Českomoravská Kolben-Daněk a.s. Praha-Karlín ještě před vypuknutím druhé světové války pokračoval ve vývoji letounu E-114 Air Baby. Práce na konstrukci byly zahájeny v roce 1935 a v únoru roku 1936 byl zalétán prototyp.[2] Poprvé byl použit svařovaný trup z ocelových trubek potažených plátnem. Odstranil také jednu z mála slabin E-114 a to nepohodlné nastupování do kabiny. Použil boční dveře, což umožnilo snadný nástup, a dokonalejší zasklení krytu kabiny zase výrazně zlepšilo výhled pilotů. Také použil poprvé vztlakové klapky, což zdokonalilo vlastnosti při vzletu a přistání. Byl použit i silnější motor Praga D.[1] Letoun byl imatrikulován na OK-PGH v srpnu 1938.[3] Letoun byl představen světové veřejnosti ostrým startem při letu státy Malé dohody v létě 1938.

Bombardováním libeňského areálu ČKD koncem války (25. března 1945) byl zničen archiv s výkresovou a výrobní dokumentací letadel Praga, takže při poválečné obnově výroby byla řada částí E-117 vyvíjena znovu a částečně se od předválečné verze lišila.

Po válce byly postaveny 3 prototypy, ale ani v tomto čase k zahájení sériové výroby nedošlo. Dva letouny měly dále vylepšený motor Praga D o výkonu 75 k/55 kW (OK-AFU, - AFL) a třetí prototyp OK-ALM byl osazen motorem Walter Mikron III konstruktéra ing. Bohuslava Šimůnka, vzduchem chlazený čtyřválcový řadový invertní motor s rozvodem OHV o nominálním výkonu 47,8 kW/65 k a vzletovém 51,5 kW/70 k.[4] S tímto motorem dosahoval rychlosti 205 km/h a dolet se zvýšil na 600 kg. Letoun byl lehčí (380 kg) díky nižší hmotnosti motoru Walter Mikron.[5] Letoun nejprve létal se záďovým a potom s příďovým podvozkem.[4]

V červenci 1947 byl model tohoto letounu součástí československé expozice na mezinárodní letecké výstavě v Bruselu.[6] Práce na dalším vývoji E-117 byly ukončeny definitivně v roce 1949, protože po roce 1948 se zhoršily možnosti exportu a v Československu toto letadlo již nezapadalo do nové koncepce výcviku pilotů.[2]

Praga E-117, pohled do kabiny (Letectví, září 1938)

Popis letounu

[editovat | editovat zdroj]

Letadlo je samonosný, hornokřídlý jednoplošník s křídlem uloženým na vrchní straně trupu. Křídlo bylo dělené, celodřevěné konstrukce, dvoupodélníkové. Oboustranně bylo zadýhované a jeho obě poloviny byly zavěšeny na kovové kostře trupu. Letoun byl opatřen přistávacími klapkami, řízenými od pilota. Letadlo Praga E 117 dík své značné aerodynamické jemnosti a malému zatížení na plochu mělo dobré letové vlastnosti.[7]

Trup byl svařen z ocelových trubek a potažen plátnem. V prostoru kabiny byl kryt dýhou. Ačkoliv byl trup značně široký, měl příznivý aerodynamický tvar. Sedadla v kabině byla uspořádána vedle sebe a upravena pro použití padáků na zádech. Za pilotním prostorem byl prostor pro zavazadla. Řízení bylo zdvojené, při čemž pravé bylo snadno demontovatelné. Ocasní plochy byly rovněž svařeny z ocelových trubek a potaženy plátnem. Kýlová plocha byla provedena vcelku s trupem. Směrové kormidlo bylo aerodynamicky vyváženo. Stabilizační plocha byla upevněna na trupu dvěma závěsy a vyztužena dvěma profilovými vzpěrami z ocelových trubek.[8]

Do letadla byl zamontován čtyřválcový, vzduchem chlazený motor Praga D 60/80 ks. Motor poháněl dřevěnou, dvoukřídlou vrtuli, která byla bandážována plátnem. Spádová palivová nádrž byla umístěna v horní části trupu ve značné vzdálenosti motoru. Olejová nádrž, objemu asi 8 litru byla umístěna přímo v motorové skřínce. Nebylo tedy nutné olejové potrubí.[7]

Nízký podvozek značného rozchodu byl složen ze dvou kývavých polonáprav, jejichž ramena zasahovala do trupu, odkud byl odpérován pomocí uzavřených gumových provazců. Kola vlastní konstrukce Praga byla odlita z elektronu a zakryta profilovanými kryty. Ostruha byla opatřena tlumičem z pryžových prstenců a zakončena ostruhovým kolečkem.[9]

U poválečného provedení byl trup potažen v kombinaci duralu a plátna. Duralové plechy byly použity i na opláštění motoru. Variantně byl zkoušen podvozek s novým uspořádáním a použitím příďového kola bez dřívější záďové ostruhy. Hlavní podvozek byl posunut dozadu a do přední části trupu bylo instalováno příďové kolo.[9]

Letecký motor Praga D (1946)

Použití

[editovat | editovat zdroj]

Hned při svém prvním nasazení letoun dosáhl vítězství, v letu státy Malé dohody Československem, Rumunskem a Jugoslávií v kategorii I.A s převahou zvítězilo nové letadlo Praga E 117. Posádka Krč-Stehlík z Moravskoslezského aeroklubu dosáhla rychlosti 190,74 km/h.[1]

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]

Údaje pro předválečný-poválečný letoun E-117 dle[1][4][10]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka: 2 (instruktor a žák)
  • Rozpětí: 10,80 m
  • Délka: 6,8 m
  • Výška: 2,4 m
  • Nosná plocha: 13,5 m2
  • Plošné zatížení: 47,6 kg/m2
  • Hmotnost prázdného stroje: 380–410 kg
  • Vzletová hmotnost: 645 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený čtyřválcový plochý motor Praga D
  • Výkon pohonné jednotky: 60 k-75 k (44-55 kW)
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost: 200-215 km/h
  • Cestovní rychlost: 175-185 km/h
  • Přistávací rychlost: 65 km/h
  • Dolet: 500-600 km
  • Vytrvalost: 3,6 h
  • Praktický dostup: 3 500-4 200 m
  • Stoupavost: 7,3-7,6 min. na 1000 m

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d NĚMEČEK, Václav. Československa letadla (1918-1945), Praga E-117. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 172–173, 260–261. 
  2. ↑ a b PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 40–41. 
  3. ↑ RUSEK, Tomáš. Imatrikulace E-117 (OK-PGH) [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 2 (1945-1984). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 a 56 stran příloh s. S. 70, 160–165, 198–199, 208–209. 
  5. ↑ FLIEGER, Jan. Praga E-117 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2004-02-03 [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ SCHMID, J. ing. Mezinárodní letecká výstava v Bruselu. Letectví. Červen 1947, roč. 23, čís. 6, s. 163–170. Dostupné online. 
  7. ↑ a b FRANEK, E. Nové sportovní letadlo Praga E 117. Letec. 1938-10-20, roč. 14, čís. 10–11, s. 159. Dostupné online. 
  8. ↑ FRANĚK, E. Nové sportovní letadlo Praga E 117. Letectví. Září 1938, roč. 18, čís. 9, s. 353–355. Dostupné online. 
  9. ↑ a b ŠOREL, Václav. Encyklopedie českého a slovenského letectví. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 448 s. ISBN 80-251-0733-7. S. 344. 
  10. ↑ SYNECKÝ, Fr. Přehlídka francouzských letadel. Letectví. Srpen 1946, roč. 22, čís. 8, s. 226–227. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů. 1. vyd. Praha: Albatros, 1979. 
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0221-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Letadla Praga


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Praga_E-117&oldid=20220603“