Portál:Stromy/Archiv/Zajímavé stromy

2022

04-05/2022

Dub korkový (Quercus suber) je stálezelený, neopadavý strom z čeledi bukovitých, který dosahuje výšky kolem 20 metrů. Jeho původním stanovištěm jsou vápnité půdy. Roste v řídkých lesnatých porostech od pobřeží až do hor v oblasti západního Středomoří, na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe. Jeho listy mají proměnlivý tvar, jsou řapíkaté, vejčité, celokrajné nebo oddáleně zubaté, na líci lesklé, na rubu hustě šedě chlupaté. Kvete od dubna do května a jeho žaludy jsou velké 3 cm. Dub je pěstován pro pórovitou borku silnou až 13 cm, která svou tloušťkou slouží stromu jako ochrana před lesními požáry a má schopnost regenerovat. Přírodní korek se ze stromu získává jejím olupováním v intervalech 8 až 12 let. První sklizeň se provádí po 25 letech od výsadby, kdy kmen dosáhne v obvodu minimálně 70 cm; kvalitní korek bývá až po třetí sklizni. Roční produkce kůry se pohybuje kolem 320 000 tun. celý článek »

02-03/2022

Smuteň lékařská (Phyllanthus emblica) je tropický opadavý strom, který pochází z jižní a jihovýchodní Asie. Listy obměňuje v závislosti na suchu a chladu po nepravidelných větších skupinách. Snese teplo až 45 °C a starší stromy se poměrně dobře zotavují z nárazového ochlazení. Roste v hlinité, písčité i jílovité půdě a je schopný růst i v oblastech velmi suchých i v půdě chudé na živiny. Žádá jen dostatek slunečního svitu, snáší silný vítr a po slabších lesních požárech se brzy zotavuje. Dřevo je načervenalé, těžké, pružné a zrnité. Používá se na drobné stavby a výrobu nábytku a nářadí. Ponořené do vody je velmi odolné a vhodné na výrobu vodovodních rour nebo výdřevy studní. Kůra mladých větví obsahuje třísloviny, kterými se barví hedvábí, vlna i bambusové proutí do hněda. Strom plodí drobné, velmi kyselé a trpké plody, obsahující až 600 mg/100 g vitamínu C. Při jejich požití se v ústech stimuluje vylučování slin; zahánějí tak pocit žízně. celý článek »

12-01/2022

Rakytník (Hippophae) je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi hlošinovité rozšířený v Evropě a Asii. Tyto nižší trnité stromy a keře jsou opadavé a dvoudomé. Jednopohlavné květy jsou uspořádané v květenstvích vyrůstajících na bázi postranních větévek a rozkvétají před olistěním. Plodem je kulovitá až válcovitá peckovice, která uzavírá semena v kožovitém, obtížně oddělitelném endokarpu. Všechny druhy rakytníku kromě rakytníku řešetlákového jsou výlučně horské až vysokohorské druhy, které rostou převážně v nadmořských výškách nad 3000 metrů. Plody rakytníku řešetlákového mají vysoký obsah vitamínu C; jsou konzumovány syrové nebo upravené a za studena se z nich lisuje olej obsahující kromě vitamínů například beta karoten nebo důležité mastné kyseliny omega-3. Z listů rakytníku vrbolistého se v Asii připravuje čaj. celý článek »

2021

10-11/2021

Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) je dvoudomý opadavý strom, který je jediným druhem rodu jinan z monotypické čeledě jinanovitých. Tato čeleď přísluší do starého fylogenetického řádu jinanotvaré, který má pouze tuto jedinou čeleď. Nejstarší doložený jinan je starý okolo 4700 let a roste v Číně. Statný strom s kuželovitou korunou dorůstá do výšky 30 až 40 metrů. Jeho řapíkaté listy vyrůstají ve svazcích na silně zkrácených větvích. Plochá, klínovitá listová čepel je rozdělená zářezem na dva laloky, které mají vějířovitou žilnatinu. Je rostlinou nahosemennou a nemá květy ani plody; jeho semena jsou v dužnatém obalu. Jinanu vyhovují teplá stanoviště a živné, humózní, propustné půdy. Nevadí mu průmyslové prostředí, je odolný proti exhalacím a snáší mrazy i přes −20 °C. Nemá žádné závažné choroby ani škůdce. celý článek »

08-09/2021

Píchoš Woodův (Encephalartos woodii) je druh cykasu z čeledi zamiovité. Strom je jednou z nejvzácnějších rostlin světa, která ve volné přírodě již vymřela. Pochází z Jižní Afriky z lesa Ngoya Forest. Jméno obdržel po Johnu Medley Woodovi, kurátorovi botanické zahrady v Durbanu a řediteli Natal Government Herbarium. Roku 1907 Wood v přírodě nalezl jeden samčí strom, který přemístil do botanické zahrady. Z jeho odnoží pocházejí všechny současné rostliny ve světových sbírkách, které jsou pouze samčího pohlaví; semena této rostliny tedy neexistují. celý článek »

07/2021

Jerlín toromiro (Sophora toromiro) je druh stromu z čeledi bobovité, který je v přírodě vyhynulý. Tento endemit byl běžně rozšířen na Velikonočním ostrově a pro své tvrdé a jemně pórovité dřevo sloužil původním obyvatelům ostrova především k řezbářským pracím. V důsledku odlesnění ostrova do 18. století byl vykácen, ve volné přírodě zcela vyhynul a několik jeho exemplářů se nachází pouze v botanických zahradách. Thor Heyerdahl v 60. letech 20. století sesbíral několik semen údajně posledního stromu. Královské botanické zahrady v Kew spolu s Göteborskou botanickou zahradou zahájily společný vědecký projekt znovurozšíření tohoto druhu na Velikonočním ostrově. celý článek »

06/2021

Dračinec rumělkový (Dracaena cinnabari) je jednoděložná dřevina z čeledi chřestovitých. Endemit z ostrova Sokotra v Arabském moři je pro krvavou barvu mízy a pryskyřice domorodci nazýván „dračím stromem“. Dračince se vyskytují v nadmořských výškách od 250 m n. m., na vápencových plošinách od 400 m n. m. do 900 m n. m. vytvářejí dračincové háje a lesy. Strom s hřibovitou korunou vykazuje druhotné tloustnutí; na řezu má růstové zóny, které připomínají letokruhy známé u dvouděložných stromů. Jeho listy opadávají jednou za 3 až 4 roky a vyskytují se pouze na koncích nejmladších větví. Plody jsou malé dužnaté bobule s 1 až 3 semeny o průměru 4 až 5 milimetrů s hmotností přibližně 68 miligramů. Barva zrajících plodů přechází postupně od zelené přes černou až do oranžové. celý článek »

05/2021

Blahočet (Araucaria), také araukárie, je rod stálezelených jehličnanů z čeledi blahočetovitých. Předchůdce blahočetu rostl již v geologických obdobích jura a křída a byl rozšířen po severní i jižní polokouli. Se změnou klimatu a vznikem krytosemenných rostlin ustoupil do tropického pásma a až na výjimky se vyskytuje pouze na jižní polokouli. Je vysazován pro produkci dřeva a pro jedlá semena, některé druhy pro svůj neobvyklý růst se vysazují v zahradách a parcích. Většinou dvoudomé stromy jsou nahosemenné. Na jednom stromě lze výjimečně nalézt samčí i samičí rozmnožovací orgány; tato vlastnost se však může v průběhu let změnit. Stromy mají statný kmen dorůstající do výšky až 80 metrů. Mladé stromky mají větve až k zemi, dlouhý štíhlý kmen starých stromů má většinou pravidelnou zploštělou korunu. Listy jsou kožovité, spirálovitě uspořádané a tvar mají od jehlicovitých až po široké a vejčité. celý článek »

04/2021

Kávovník (Coffea) je rod dvouděložných rostlin z čeledi mořenovité. Jedná se o stálezelené keře nebo menší stromy pocházející z Afriky, Madagaskaru a Maskarénských ostrovů, které dorůstají do výšky 5 až 10 metrů a plodí po třech až pěti letech. Kávovníků je okolo 100 druhů, významné jsou z nich zejména kávovník arabský (Coffea arabica) a kávovník statný (Coffea canephora). Kultivace kávovníku začala asi před 1200 až 1500 lety v jihozápadní Etiopii, odkud se rozšířil do Asie, v tropické Americe je sázen od 18. století. V místech se suchým klima je pěstován v zástinu. Optimální podmínky pro růst tvoří nadmořská výška 1250 až 1500 m n. m., ale daří se jim i v tropickém pásu do 2000 m n. m. Pro jejich růst je vhodný průměrný úhrn srážek do 1700 mm a průměrné teploty nad 17 °C; minimální teploty by však neměly klesnout pod 5 °C. Keříky jsou nejdříve předpěstovány a po dosažení výšky přibližně 30 až 50 centimetrů jsou vysazovány na plantážích se slabě kyselými hlinitými písky. První úroda se sklízí po dvou až třech letech růstu. Květy kávovníků jsou oboupohlavné, plody jsou červené, žluté (na obrázku), oranžové, modré nebo černé peckovice, které obsahují obvykle 2 pecičky. Každá pecička obsahuje jediné semeno s podélným žlábkem na vnitřní straně. Semena obsahují asi 1,3 % bílkovin, 12% tuku, 9 % sacharidů a 1 až 1,5 % kofeinu. celý článek »

03/2021

Blahovičník (Eucalyptus) je rod rostlin z čeledi myrtovité. Jsou to aromatické stromy a keře, jejichž nejvyšší druhy dorůstají výšky 80 až 100 metrů. Mají jednoduché celokrajné listy, oboupohlavné květy uspořádané v okolíkovitých květenstvích, které obsahující větší počet tyčinek, a jejich plodem je dřevnatá tobolka. Blahovičníky pocházejí převážně z Austrálie, pouze několik druhů se vyskytuje na Nové Guineji a východních ostrovech jihovýchodní Asie. Rostou od nížinných tropických deštných lesů po pouštní oblasti. Přestože jsou velmi vitální, nejsou příliš silnými invazními rostlinami. Druhy rostoucí v sušších oblastech jsou velmi dobře přizpůsobeny požárům vegetace, na kterých jsou i reprodukčně závislé, protože jejich dřevnaté plody se otevírají pouze při kontaktu s ohněm a velmi dobře klíčí na holé půdě. Po ohoření koruny brzy vyraší výhony ze spících pupenů na kmeni a spodních větvích. Pod povrchem země mají některé druhy vytvořený hlízovitě ztlustlý kmen, z něhož po zničení nadzemní části obrážejí. Oheň se v porostu blahovičníků snadno a rychle šíří. Čerstvé listy stromu obsahují velmi vznětlivé silice, vrstva suchého opadu na zemi obsahuje silně hořlavé fenolické látky a borka na kmeni se u některých druhů odlupuje v odstávajících plátech, které visí na kmeni a usnadňují postup ohně do koruny. celý článek »

02/2021

Fíkovník banyán (Ficus benghalensis) je mohutný, dlouhověký, stálezelený strom, který roste v tropických oblastech a plodí jedlé ovoce. Pro svou vlastnost obrůstat jiné stromy je nazýván "strom škrtič". Z Indického subkontinentu se rozšířil do zemí jižní Asie, Austrálie, tropické Afriky a tropické části Ameriky. Je charakteristický svými četnými vzdušnými kořeny a do široka rozloženou korunou. Každý druh fíkovníku je opylován jediným druhem vosy a každý druh vosy se může rozmnožovat pouze v jediném druhu fíkovníku. Kulovitý plod, fík, vzniká srůstem mnoha opylených samičích květů a obsahuje množství drobných, dobře klíčivých semen. Svůj růst fíkovník začíná jako náhodný epifyt v koruně stromu jiného druhu. Ze semene zapadlého do štěrbiny v kůře nebo do rozsochy větve vyklíčí, vypustí vzdušné kořeny, které se přidržují na nosném stromě a ze vzduchu čerpají vláhu s minimem živin. Zpočátku tenké kořeny se postupně směrem dolů prodlužují, po dosažení půdy zakoření, zesílí a postupně původní strom zcela pokryjí až uhyne. celý článek »

01/2021

Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) je rychle rostoucí opadavý listnatý strom nebo keř z čeledi bobovitých. Pochází z Mexika a ze Severní Ameriky z lesů Apalačských hor. Zřídkakdy se dožívá přes 200 let a patří tak mezi relativně krátkověké stromy. Do Evropy byl dovezen kolem roku 1600 francouzským botanikem Jeanem Robinem, po němž dostaly akáty své rodové jméno. V teplých částech Evropy se mu daří. Původně byl hojně vysazován na písčitých a skalnatých plochách, odkud rychle vytlačil původní, mnohdy velmi cennou vegetaci. Je velmi vitální a pro jeho silné zmlazování je obtížné úsilí o jeho odstranění ze stanovišť. V evropských podmínkách jde o invazivní druh. celý článek »

2020

12/2020

Smrk (Picea) je rod stromů z čeledi borovicovité, který existuje zřejmě od konce druhohor. Patří do něj 33 až 40 druhů rostoucích v chladných a mírných oblastech severní polokoule. V Evropě jsou původní tři druhy: smrk ztepilý, na Balkáně smrk omorika a v severovýchodní části Evropy smrk sibiřský. Tento vždyzelený strom dosahuje obvykle mohutného vzrůstu, například smrk sitka mívá výšku až osmdesát metrů. Jeho koruna je většinou kuželovitého nebo válcovitě kuželovitého tvaru. Větve vyrůstají v přeslenech, borka je tenká, drsná a má šupinovitý vzhled, dřevo obsahuje pryskyřičné kanálky. Všechny druhy smrku jsou jednodomé. Smrk bývá masivně pěstován v monokulturách, které devastují původní lesní společenstva. Řada druhů má sadovnický význam jako okrasné stromy v parcích a zahradách. Měkké smrkové dřevo je používáno jako stavební materiál nebo pro výrobu nábytku, dřevní hmota pro výrobu celulózy. Smrkové jehlice a pryskyřice obsahují vonné silice používané k léčbě revmatu, bolestí kloubů a zad, poruch prokrvení či zánětu dásní a k aromaterapii při stresu a vyčerpání, jsou vhodné také pro léčbu astmatu, kašle a bronchitidy. celý článek »

11/2020

Sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) je nejmohutnějším stromem na Zemi. Jako botanický druh jej objevil roku 1841 cestovatel John Bidwell; o deset let později se již jeho semena vyvážela do Evropy a východních států USA. Jako vzácný strom jej brzy zákon chránil před těžbou a v místech jeho výskytu byly vyhlašovány přírodní parky. V přírodě se vyskytuje pouze ve výškách mezi 1500 až 2500 metrů nad mořem na západních svazích Sierry Nevady. Po celý rok zelený jehličnan bývá až 80 metrů vysoký, má kuželovitou korunu a poměrně husté zavětvení. Kmen je u báze ztlustlý a s výškou se postupně zužuje. Nápadně měkká a tlustá borka je u starých stromů hluboce zbrázděná a popraskaná a má různé barevné odstíny mezi ryšavou a špinavě tmavohnědou. Jeho věk může dosáhnout 2000–3000 let. Sekvojovec zvaný Generál Sherman je nejmohutnějším živým organismem na Zemi. 83,8 metru vysoký strom roste v Národním parku Sequoia v Kalifornii, obvod kmene má 31,3 metru, váhu kolem 2145 tun a jeho stáří je odhadováno na několik tisíc let. celý článek »

10/2020

Smrk Koyamův (Picea koyamae) je druh jehličnatého stromu původem z Japonska pojmenovaný po japonském botanikovi Mitsuaovi Koyamovi. Podle červeného seznamu IUCN náleží mezi kriticky ohrožené taxony. Roste v Japonsku na ostrově Honšú v malém areálu a ve volné přírodě jen velmi sporadicky. Řádově jsou známy pouze stovky jedinců a jeho populace je navíc ohrožována častými tajfuny. Pro svou vzácnost není ekonomicky využíván, je však pěstován jako okrasný strom. V arboretech ve Střední Evropě se nachází například v Kunraticích u Šluknova či v Průhonicích. Strom dorůstá do výšky až 20 metrů a průměr kmene může mít až 1 metr. Jeho borka je šedohnědá až černohnědá a starší stromy ji mají rozpraskanou do šupin. Hnědé větvičky jsou rýhované a lysé, špičaté jehlice na průřezu čtverhranné. Zralé samičí šišky mají okrouhlé šupiny a v nich semena s křídly asi 10 milimetrů dlouhými a 5 milimetrů širokými. celý článek »

09/2020

Jeřáb břek (Sorbus torminalis) je listnatý strom, zřídka keř, z čeledi růžovitých. Vyrůstá do výšky 5 až 15 metrů s průměrem kmene okolo 1,3 metru a dožívá se 100 - 150 let. Jeho borka je šedavá, u mladého stromu hladká, u starších jedinců se odlupuje v přibližně čtvercových dílech; kmen je pod kůrou hnědavě zabarvený. Peřenoklané až peřenodílné listy mají špičaté laloky dosahující délky 6 až 14 centimetrů a na podzim se zbarvují do bronzova, jsou žlutočervené až zářivě červené. V květnu se objevují bílé pětičetné květy o průměru 10 až 15 milimetrů, které vytvářejí řídké laty o velikosti 5 až 12 centimetrů, jsou oboupohlavné, opylované hmyzem. Plody jeřábu jsou kulovité nebo kulovitě vejcovité malvice o velikosti 1 až 1,5 cm, které dozrávají na podzim, kdy se zbarví do hněda, jsou tečkované a v přezrálém stavu jedlé. Jeho dřevo je tvrdé, těžké, pevné a pružné, využívá se pro výrobu dechových hudebních nástrojů nebo dřevěných šroubů. Jako okrasný strom je vysazován jako solitérní jedinec nebo ve stromořadích. Břek roste v teplomilných doubravách, sušších dubohabřinách a vápnomilných bučinách, nejčastěji na suchých, skeletovitých půdách. V Evropě je rozšířen od Walesu po Polsko, roste v severozápadní Africe, jihozápadní Asii, pohoří Alborz a na Kavkaze. Památné břeky se v Česku nacházejí například u kostela v obci Železná (asi 300 let), u Horního Hradu u Stráže nad Ohří nebo na Dřínové u Babic nad Svitavou, jako alej rostou břeky u arcibiskupského altánu na Závisti u Dolních Břežan. celý článek »

08/2020

Boubínský prales je národní přírodní rezervace (ev. č. 2424) o rozloze 666,41 hektaru, vyhlášená již v roce 1858. Rozkládá se 3,5 km severovýchodně od obce Zátoň v okrese Prachatice v CHKO Šumava a spravuje ji Správa NP a CHKO Šumava. Důvodem ochrany je porost buků a smrků doplněný klenem, který se nachází v okolí vrchu Boubín (1362 m n. m.) a tvoří tak jednu z nejvýznamnějších lesnických lokalit v Evropě. Původní rezervace zřízená z iniciativy lesníka Josefa Johna měla rozlohu 47 hektarů. Během let část pralesa poničily povětrnostní vlivy, turismus, přemnožená zvěř a také kůrovcová kalamita. Jádrová část pralesa byla proto ohraničena plotem, který zamezuje vstupu turistů a zvěře a chrání tak mladou generaci stromků. V rezervaci se nacházejí stromy staré 400 až 500 let, mezi nejznámější patřil Král smrků, povalený sněhovou vichřicí v roce 1970. Zastoupení jednotlivých druhů se během let mění, četnost smrků je na ústupu. Těžba dřeva se zde provádí jen částečně, na některých lokalitách panuje bezzásahový režim. Skrz prales vede naučná stezka a několik turistických tras směřujících k rozhledně na vrchu Boubín. celý článek »

07/2020

Dub Josef z Podkarpatského vojvodství v Polsku původně rostl v pralese tvořeném duby, habry a lipami. Při vzniku nového panského sídla ve Wiśniowé kolem roku 1536 ponechali noví majitelé některé z těchto velikánů v užitkové zahradě, která zámek obklopovala. Roku 1867 se zámek dostal do vlastnictví Franciszka Mycielského, jehož rod jej nechal přebudovat na kulturní a vzdělanostní centrum celého regionu. K zachycení solitérů v parku bylo pozváno několik malířů, mezi nimi i Józef Mehoffer, podle něhož získal staletý dub jméno. V první polovině 20. století byl strom už vykotlaný, měl takzvanou „komínovou vadu“. Během druhé světové války se v této dutině více než dva měsíce schovávala šestičlenná židovská rodina, která utíkala před nacisty. Dub byl v době Druhé Polské republiky vyobrazen jako symbol dlouhověkosti a trvanlivosti na zadní straně bankovky 100 zlotých. Autorem jeho obrazu na bankovkách vydaných 2. června 1932 a 9. listopadu 1934 je již zmíněný Józef Mehoffer. celý článek »

06/2020

Lidická hrušeň je strom rodu hrušeň obecná (Pyrus communis), odrůda „Pařížanka“. Roste v místech zaniklé obce Lidice, u cesty vedle studny mezi můstkem přes potok a půdorysem kostela. Roku 1941 byla vysazena na místě staré uschlé hrušně spolu s dvěma dalšími sazenicemi, o rok později se stala svědkem lidické tragédie, kdy kolem ní procházeli lidičtí muži do Horákova statku a ženy s dětmi do školy. Následovalo úplné zničení všech domů i veškeré vegetace. Hrušeň přežila šťastnou shodou okolností - při boření mohutného zdiva kostela jí tlaková vlna a letící trosky zlomily korunu takovým způsobem, že ji německé demoliční čety pokládaly za mrtvou. Toto poškození jí zachránilo život a zůstalo na kmeni jako připomínka dodnes patrné. celý článek »

05/2020

Albrechtický dub byl památkově chráněný dub zimní, který rostl u vchodu do arboreta pod zámkem Jezeří u zaniklé obce Albrechtice. Obec byla zbořena kvůli těžbě hnědého uhlí, dub však stál mimo těžební oblast a tak byl od poražení uchráněn. 26 metrů vysoký strom s obvodem kmene přes deset metrů měl stáří osmset až tisíc let. Roku 1911 se stal nejmohutnějším dubem v Čechách a celé střední Evropě. Jako „strom mezní, který nesmí býti nikdy poražen“ patřil mezi pět posledních hraničních stromů uvedených v zemských deskách. Na konci 19. století se z něj vylomila velká větev a kmen otevřela, o půl století později byl otvor zakryt stříškou. Roku 1993 jej zasáhlo trojí podpálení, následně uhynul a jeho torzo pak bylo pokáceno a odstraněno. Oficiální zdůvodnění znělo „zásah blesku“, na jeho místě se však začalo těžit a prostor po pokácení zanikl. celý článek »

04/2020

Strom bódhi je fíkusovitý strom (Ficus religiosa), který roste v Bódhgaji ve státě Bihár ve východní Indii. Také je nazýván „Stromem osvícení“, protože podle buddhistické tradice pod ním před 2500 lety dosáhl Buddha Gautama probuzení. U tohoto místa vznikl Chrám Mahábódhi, který patří k nejnavštěvovanějším buddhistickým poutním místům. Strom se stal součástí buddhistických rituálů pro spojení s životem Buddhy a pro víru v jeho magickou moc. Původní strom zanikl ve 2. století před n. l. při potlačování buddhismu, strom zasazený po něm byl opět zničen počátkem 7. století n. l. Na stejném místě pak mnišská sangha vysadila nový strom z odnože původního, ten však v 19. století zasáhl blesk. Současný strom je vypěstován ze srílanského výhonku, odnože přenesené na Srí Lanku v době vlády krále Ašóky. celý článek »

03/2020

Strom v Ténéré (L'Arbre du Ténéré) byla osamělá akácie, která rostla uprostřed pouště Ténéré v severním Nigeru jako nejosamělejší strom na světě. Byla důležitým orientačním bodem pro karavany a domorodí Tuaregové ji uctívali jako posvátný strom. Její kořeny sahaly do hloubky 40 metrů k vydatném prameni podzemní vody, díky kterému dokázala přežít i v extrémních podmínkách. Věk akácie byl roku 1938 při vědeckém zkoumání odhadnut na třista let. Roku 1973 zanikla. celý článek »

do 02/2020

Suchý strom byl památný osamělý strom v rovině na severu Persie. Podává o něm zprávu Marco Polo, který jej popisuje v 27. kapitole své knihy Milion. Polo uvádí, že sto mil okolo nebyly žádné stromy, s výjimkou jedné strany deset mil. Popisuje jej jako mohutný strom s listy z jedné strany zelené a z druhé bílé a s plody jako kaštan, ale bez plodu, což by mohlo odpovídat platanu. Podle místního vyprávění se u něj odehrála bitva mezi Alexandrem Velikým a Dáreiem, ale není jasné, zda mělo jít o bitvu u Issu nebo u Gaugamél. Výrazný suchý strom je vidět na mozaice bitvy u Issu ve Faunově domě v Pompejích. Někteří pozdější cestovatelé jej pak hledali a nacházeli například v Tabrízu či v Abrahámově dubu v Mamre (Hebron). Suchý strom je svou osamělou polohou a významem orientačním i symbolickým srovnatelný se stromem v Ténéré v Nigeru (zničený 1973). celý článek »