Portál:Liberec/Článek/Archiv

Toto je archiv všech článků měsíce portálu Liberec.

2020

Červen

Autobusová a tramvajová zastávka Fügnerova je terminál městské hromadné dopravy v Liberci. Vzhledem ke svým účelům je situován v centru Liberce – nachází se v ulici Fügnerova. Jeho vlastníkem je Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Současně se jedná o třetí nejvytíženější zastávku MHD v České republice, kterou využije průměrně 80 000 cestujících denně.

Terminál vyprojektovala společnost ANTA s.r.o. Liberec podle návrhu Ing. arch. Patrika Kotase, autora mnoha projektů mezi které patří např. stanice pražského metra Střížkov nebo liberecká vozovna. Terminál byl otevřen 1. září 1996.

V létě 2008 prošel terminál rekonstrukcí, jejímž cílem bylo mimo jiné zpřístupnit tramvajové obratiště normálněrozchodným tramvajím městské tratě ze směru od Rybníčku, což je zároveň považováno za nultou etapu modernizace liberecko-jablonecké trati a výstavby nové trati do Rochlice. Pro autobusy byl terminál kvůli rekonstrukci uzavřen od 16. června do 27. července 2008, pro tramvaje až do konce srpna 2008.

Celý článek

Květen

Hotel a televizní vysílač na Ještědu je stavba ve tvaru jednodílného rotačního hyperboloidu, postavená v letech 1966 až 1973 na vrcholu hory Ještěd u Liberce. Je vysoká téměř 100 metrů s kruhovým půdorysem o průměru 33 metrů. Jejím autorem je architekt Karel Hubáček. Před vybudováním současného hotelu stával na vrcholu hory od poloviny 19. století hotel, v jehož blízkosti byl na počátku 20. století, s ohledem na zájem turistů vybudován další. Stavby byly ze dřeva a obě v šedesátých letech 20. století shořely.

Stavba, jejíž silueta se objevuje ve znaku města, kraje, zdejší vysoké školy či místního prvoligového fotbalového klubu Slovan Liberec, je orientačním bodem a dominantou kraje. Objekt je od roku 1998 kulturní památkou, od počátku roku 2006 dokonce národní kulturní památkou a od roku 2007 je uveden na Indikativním seznamu kulturních statků České republiky, z něhož jsou vybírány stavby navrhované k zařazení do Seznamu světového dědictví UNESCO.

Celý článek

Duben

Centrum Babylon je kongresový, hotelový a zábavní komplex v centru města Liberce o rozloze 30 000 m², který vznikl v roce 1997 přestavbou areálu bývalé textilní továrny Hedva. V areálu se nachází volnočasové aktivity, Hotel Babylon a kongresové prostory. Součástí centra je aquapark s laser show, lunapark ve stylu staročeské pouti, XD Theater, virtuální realita, indoor adventure golf, golfový simulátor, bowling ve stylu amerických 50. let nebo laser game.

Areál libereckého Centra Babylon byl vybudován na místě brownfieldů, bývalých a značně zchátralých objektů výrobního závodu Hedva.

Výstavba byla zahájena v červenci roku 1997. Jednotlivá střediska byla budována v rámci několika etap. V první etapě v roce 1998 bylo vystavěno Nákupní městečko s obchody a soubor gastro provozů, dále lunapark, laser game, bowling, diskotéka či herna s videohrami. Pro pořádání společenských akcí, plesů a firemních večírků byl zbudován konferenční sál.

Celý článek

Březen

Home Credit Arena je moderní víceúčelová hala postavená v letech 2003–2005 v liberecké čtvrti Horní Růžodol. Hala je vhodná pro pořádání sportovních i kulturních akcí. Spolu s dalšími čtyřmi projekty získala cenu Stavba roku 2006. Od 31. října 2014 se název arény z původní Tipsport arena změnil na nový název Home Credit Arena. Domácí zápasy zde odehrává tým Bílí Tygři Liberec, který hraje Extraligu, nejvyšší hokejovou soutěž České republiky. Její kapacita pro hokejové zápasy dosahuje 7 500 diváků, z toho je 7 250 míst k sezení.

V roce 2003 se zastupitelstvo města Liberce muselo rozhodnout, zda bude lepší nejstarší stavby areálu pouze rekonstruovat, nebo kompletně přestavět celý areál. Protože projekt přestavby měl podpořit rozvoj města a oživit turistický ruch a v průzkumu, který pro město , 2. září 2003 zastupitelstvo rozhodlo o výstavbě nové multifunkční haly. Hned 5. září se konalo poklepání na základní kámen. Podle projektu měla hala stát 750 milionů Kč, které mělo město splácet po dobu 25 let.

8. září 2005 byla stavba úspěšně zkolaudována, pokřtěna a slavnostně otevřena, této události se zúčastnilo asi 5 tisíc návštěvníků.

Celý článek

Únor

Sedačková lanová dráha Liberec-Horní Hanychov – Skalka je lanová dráha vedoucí na Ještědský hřbet z okraje krajského města Liberce. Slouží jak zimním sportovcům, tak i letním turistům. Byla otevřena v roce 2006, provozovatelem je společnost SKI AREÁL JEŠTĚD spol. s r.o..

Na místě současné čtyřsedačkové lanovky (výrobcem je rakouská společnost Doppelmayr) se nacházel kotvový lyžařský vlek vyrobený národním podnikem Transporta Chrudim. V září byly vybetonovány patky pro podpěry, na konci října již probíhala montáž horní stanice lanovky a osazování podpěr s pomocí vrtulníku. Na konci listopadu již bylo nataženo lano, v polovině prosince roku 2006 proběhly zátěžové zkoušky s pivními sudy a zřejmě nedlouho poté zahájila lanová dráha svůj provoz. V první zimní sezóně ale lanovka jezdila kvůli nedostatku sněhu pouze několikrát.

Letní provoz lanové dráhy na Skalku byl zahájen 4. května 2007.

Celý článek

Leden

Rochlice (něm. Röchlitz) je jednou z nejstarších libereckých čtvrtí. Je šestou z místních částí statutárního města Liberce. Její název je patrně odvozen od slova rokytí, označujícího křoví na břehu řeky. Rochlice je také nejlidnatější z libereckých čtvrtí.

Rochlice vznikla již na konci 13. století v blízkosti brodu přes Lužickou Nisu.

Ke skutečnému rozmachu obce došlo až v 19. století během průmyslové revoluce. V tomto období v Liberci vznikly nové silnice. Dalším impulsem k rozvoji obce bylo vybudování železničních tratí z Liberce, protože ta vedoucí do Jablonce měla zastávku na dnešním Poštovním náměstí. Na tom stávala pošta již od roku 1892. 14. září 1899 přijela do Rochlice první tramvaj.

Obec byla povýšena na městys 14. 6. 1903 a již po pěti letech se stala městem s vlastním znakem uděleným Rochlici císařem Františkem Josefem I.

Za německé okupace byla Rochlice přičleněna 1. května 1939 k Velkému Liberci jako jeho čtvrtá čtvrť.

Celý článek

2019

Prosinec

Náměstí Dr. Edvarda Beneše je jedním z nejvýznamnějších náměstí v Liberci, na pomezí částí Staré Město, Nové Město, Perštýn a Jeřáb.

Náměstí se nachází v horní části libereckého centra. Do jeho hlavní části (takzvaně před radnicí) ústí ulice Moskevská, Pražská, Kostelní, Frýdlantská, Železná a 5. května. Náměstí ovšem pokračuje i směrem dále za radnicí, kde do něj ústí ulice Mariánská, Rumjancevova a Sokolská.

Na náměstí se nachází významné městské objekty, především zdejší radnice a divadlo F. X. Šaldy. V jeho hlavní části je umístěna Neptunova kašna a také vydlážděný půdorys původní radnice zbourané v roce 1894. V části za radnicí se nachází stejnojmenné zastávky autobusů městské hromadné dopravy. Do roku 1984 přes náměstí vedla také tramvajová trať, ta však byla přeložena do Rumunské ulice.

Celý článek

Listopad

Liberecká žula je hornina řadící se do skupiny hlubinných vyvřelin (žul). Její zrnitost se pohybuje mezi 3,3 – 1,0 mm, a je tedy středně zrnitá. Barvu má šedorůžovou a texturu porfyrickou.

Hornina je hrubozrnná až velkozrnná. Obsahuje vyrostlice ortoklasů, které jsou zbarvené do růžova či světle červena. Tyto ortoklasy bývají lemovány plagioklasem bílé barvy. Vedle ortoklasů jsou součástí liberecké žuly též našedlé křemeny spolu s biotitem tmavého zbarvení. Nachází se s řídce se vyskytujícím, ale pravidelným rozpukáním, takže ji lze získávat i v objemných blocích. Využívá se proto coby sochařský nebo dekorativní materiál. Byla použita například na obklady ve stanicích pražského metra, na kašnu v Mariánských Lázních, na dlažbu u pražského Národního divadla či na podezdívku již zbořeného Stalinova pomníku nebo na pomník mrtvému letci ze sestřeleného bombardéru ve Vísce ve Frýdlantském výběžku. Z liberecké žuly je též vytesán pomník Jana Žižky z Trocnova od Josefa Malejovského, který stojí od roku 1960 u Trocnova poblíž Borovan.

Celý článek

Říjen

Divadlo Františka Xavera Šaldy (též Šaldovo divadlo, nebo častěji pouze F. X. Šaldy) je liberecké městské divadlo, jehož zřizovatelem je – jako příspěvkové organizace – Magistrát města Liberec.

Předchůdce dnešní divadelní budovy – Soukenické divadlo – bylo za účasti veřejnosti slavnostně otevřeno 15. října 1820. Divadlo mohlo pojmout 760 diváků, avšak místa byla z velké části jen ke stání. Budova Soukenického divadla byla převážně dřevěná (celá zadní část a dřevěný vnitřek), zděné bylo pouze průčelí. Hlediště tvořilo přízemí a dvě galerie, z nichž na horní byl přístup pouze po strmém žebříku. Sál byl osvětlován olejovými lampami – plyn byl v divadle zaveden až roku 1860. Divadlo přestalo poměrně brzy vyhovovat jak z hlediska pohodlí diváků, tak i z bezpečnostních důvodů, proto v roce 1872 vznikl Divadelní spolek, který měl připravit stavbu nového divadla. Spolek po třech letech ukončil svou činnost, znovu ji však obnovil, když v noci z 23. na 24. dubna 1879 vypukl v budově divadla z neznámých příčin požár, který stavbu zcela zničil.

Celý článek

Září

Radio Contact Liberec (někdy jen zkráceně Radio Contact, ve zkratce RCL) je česká rozhlasová stanice se sídlem v Liberci, která začala vysílat 23. září 1991. Její signál je šířen z vysílače Ještěd na frekvenci 101,4 MHz (101,4 FM) a je dosažitelný ve vzdálenosti 70 až 80 kilometrů. Po internetu začalo Radio Contact Liberec své vysílání šířit 28. června 2010. Stanice používá slogan „Den plný hudby“ a po celou dobu své existence má stále stejné logo, které tvoří červeně zbarvený text ve fontu Times New Roman uváděný na zlatavém podkladu spolu s tučňákem.

Stanice vysílá čtyřiadvacet hodin denně a v jejím programu se vyskytují některé hudební předěly, pořady nebo vysílací prvky, jež zazněly již v počátcích vysílání této stanice. Posluchači stanice jsou lidé ve věku přibližně od dvaceti do padesáti let. Poslechovost stanice dosahuje více než 100 tisíc týdně se čtyřhodinovou délkou poslechu. Hudební složka vysílání není nijak specificky profilovaná a obsahuje skladby jak popové a rockové, tak také disco, dance, ale též country či folk. Vysílá tak hudbu od šedesátých let až po 21. století.

Celý článek

Srpen

Karlovské bučiny (ev. č. 559) jsou národní přírodní rezervací ležící v okrese Liberec mezi Karlovem pod Ještědem (část města Liberec) a obcí Kryštofovo Údolí. Oblast je chráněná z důvodu zachovalého komplexu bukových lesů na severovýchodních svazích Ještědského hřbetu. Jedná se o poměrně mladou přírodní rezervaci o rozloze 42,19 ha. Velikost ochranného pásma je dle zákona 50 metrů o rozloze 28,29 ha. Rezervace se nachází na severních svazích vrchu Rozsocha (767 m) v nadmořské výšce 360-580 m n. m. a je přístupná lesní cestou zhruba 500 m od vlakové stanice Karlov pod Ještědem. V roce 2011 zde byla otevřena naučná stezka o celkové délce 3,5 km, která byla dotovaná Programem 2020 Lesy ČR.

Hlavním předmětem ochrany jsou vápnomilné bučiny, květnaté bučiny a kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla). Dlouhodobým cílem ochrany je zachováním těchto lesních biotopů v přírodě blízkém stavu. Květnaté bučiny zaujímají největší část území, o něco menší plochu zaujímají vápnomilné bučiny. Méně obvyklé se na území nachází acidofilní bučiny a zcela výjimečně můžeme narazit na suťové lesy.

Celý článek

Červenec

Hostina obrů je mediální označení pro umělecké dílo Zastávka sochaře Davida Černého na liberecké autobusové zastávce Sokolská u zdi. Nachází se v centru Liberce mezi Divadlem F. X. Šaldy a Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci. Zastávka je na velmi frekventované silnici v průběžném jízdním pruhu v mírném svahu, kdy silnice odbočující vpravo ze Sokolské ulice stoupá na křižovatku za mostem mezi ulicí z náměstí Dr. Edvarda Beneše a Rumjancevovou ulicí.

Zastávka MHD s uměleckým dílem bývá nazývána Hostina obrů, Snídaně obrů, Zastávka (u zdi) nebo Sokolská u zdi (s uměleckým dílem Zastávka). David Černý o svém díle řekl: "Cílem stolu v nadživotní velikosti je křižovatku zpomalit, proměnit ho v místo zasutých vzpomínek. Zátiší na desce stolu připomíná přerušenou hostinu, od které musela jakási rodina bronzových obrů náhle odejít. Pro nás, rasu malých a uspěchaných lidí, zbylo jen místo pod stolem, v prostoru tajných her, o kterých ti ostatní neměli ani ponětí... Je to místo nejen k zastavení autobusu, ale i zastavení lidí a přemýšlení," dodal autor. Po slavnostním odhalení plastiky o ní novináři psali jako o Hostině obrů, což kritizoval David Černý jako "zavádějící název". "Není to žádná hostina, je to prostě zastávka - autobusová i časová. Jsou na ní předměty, které vnímám jako atributy Liberce," řekl. Zastávka má podle něj rušné místo v centru města zpomalit, je i místem zasutých vzpomínek.

Celý článek

Červen

Žulový vrch (německy Hoher Berg) je kopec v jihozápadním cípu Jizerských hor, vysoký 743 m n. m. Tyčí se severovýchodně nad Libercem, mezi městskými částmi Ruprechtice, Starý Harcov a Rudolfov. Na vrcholu stojí od roku 2008 vysílač. Na severozápadním svahu se nad Kateřinským údolím tyčí zbytky skalního hrádku Jezdec.

Na svazích Žulového vrchu se od začátku 20. století těží kvalitní liberecká žula. Dříve bylo dobývání suroviny realizováno ve více menších lomech, dnes je těžba soustředěna pouze do kamenolomu Ruprechtice na západním svahu.

Hornina je hrubozrnná až velkozrnná. Nachází se s řídce se vyskytujícím, ale pravidelným rozpukáním, takže ji lze získávat i v objemných blocích. Využívá se proto jako sochařský nebo dekorativní materiál. Byla použita například na obklady ve stanicích pražského metra, na kašnu v Mariánských Lázních, na dlažbu u pražského Národního divadla, na podezdívku již zbořeného Stalinova pomníku nebo na pomník Jana Žižky z Trocnova od Josefa Malejovského, který stojí od roku 1960 u Trocnova poblíž Borovan.

Celý článek

Květen

Liberecký jírovec, též zvaný Jírovec stěhovavý, je zhruba 150 let starý památný strom, který roste v městské části Perštýn. Do obecného povědomí se dostal především v souvislosti s přesazením roku 2007 z důvodu výstavby obchodního centra Fórum. Tehdy byl chráněný jako registrovaný významný krajinný prvek. Dne 5. března 2014 byla registrace zrušena a s platností k tomuto datu byl vyhlášen památným stromem ze zákona.

Strom rostl ve dvoře objektu KORD Liberec, který od roku 1867 sloužil jako vojenská a později policejní kasárna. Tomuto datu odpovídá i výsadba stromu. Roku 1995 byl objekt odstraněn, jírovec se stal dominantou otevřeného prostoru uprostřed parkoviště, čímž zaujal tehdejší pracovníky odboru životního prostředí. Strom byl registrovaný jako významný krajinný prvek z důvodu svého stáří, vzrůstů, a hlavně proto, že šlo o solitérní strom uprostřed městské zástavby.

Pozemek bývalých kasáren od města koupil investor s úmyslem výstavby obchodně společenského centra - Fórum Liberec. S chráněným stromem ale projekt nového komplexu nepočítal, a tak bylo nutné začít hledat řešení. Pro město bylo poražení stromu, jehož hodnota byla vyčíslena na částku přesahující 1,3 milionu Kč, neakceptovatelné. Magistrát ale vydal souhlasné stanovisko k přesazení stromu zhruba o 350 metrů směrem k budově správy CHKO Jizerské hory.

Celý článek

Duben

Liberecká výšina je kopec na kraji Liberce, na kterém stojí stejnojmenná stavba s rozhlednou, hotelem a restaurací.

Výšina se nachází asi kilometr východně od liberecké ZOO. Nejjednodušší přístup vede z Lidových sadů (konečná zastávka tramvajové trati) po žlutě značené turistické stezce. Cesta je dlouhá 1 km, s převýšením 130 metrů. Druhou možností je přístup ulicí Wolkerova, pěšky nebo autem na neplacené parkoviště.

Restauraci s vyhlídkovou věží v podobě romantického hrádku nechal postavit v letech 1900-1901 textilní továrník Heinrich Liebig (1839–1904), syn Johanna Liebiga. Vyhlídková věž byla postavena podle hlásné strážní věže norimberského hradu. Pro iluzi starého kamenného hrádku byly na stavbu použity zvětralé kamenné kvádry a zčernalá střešní krytina ze zbořených domů v Norimberku.

Po Liebigově smrti byl objekt převeden do vlastnictví města a správcem se stal Liberecký horský spolek. Po druhé světové válce začal objekt chátrat a v druhé polovině 90. let byl pro špatný stav uzavřen. Po rozsáhlé rekonstrukci je od roku 2013 opět přístupný veřejnosti.

Z vyhlídkové terasy se otvírá výhled na většinu Liberce. Na jihozápadě se vypíná liberecká dominanta Ještěd, na jihu Císařský kámen se stejnojmennou rozhlednou a na jihovýchodě se rozprostírá Jablonec. Výhledům na sever a východ brání zalesněné svahy Žulového vrchu (743 m).

Celý článek

Březen

Vodní nádrž Harcov, nazývaná také vodní nádrž Starý Harcov, Harcovská přehrada či Liberecká přehrada, je přehradní nádrž v údolí libereckého Harcovského potoka v místní části Liberec V-Kristiánov. Její hráz má výšku 20,5 metru, je 157 metrů dlouhá a její koruna se nachází 13 metrů nad okolním terénem. Je schopná zadržet maximálně 630 000 m³ vody. Přehrada zadržuje vodu z povodí 14,78 km². Tato vodní nádrž dnes slouží zejména jako rekreační místo obyvatel Liberce, původně však byla navržena na ochranu města před povodněmi a jako zásobárna vody pro potřebu průmyslu. Přehrada byla pojmenována podle potoka, který ji napájí a také podle přilehlé čtvrti Starý Harcov.

V okolí přehrady žijí také chránění živočichové: ropucha obecná, čolek obecný, strakapoud velký, lejsek šedý a ježek západní.

Celý článek

Únor

Appeltův dům v Liberci je dům na Sokolském náměstí postavený v letech 1793–1794 obchodníkem se sukny Antonín Appelt.

Dům postavili na místě dvou starých domů liberečtí stavitelé Jan a Karel Kuntze; stavba svou výškou a svou konečnou architekturou dává nový ráz celému, Sokolovskému náměstí (dříve Novoměstské náměstí). Dům je zděný, třípodlažní s mansardou, s typickými znaky architektury klasicismu a rokoka. Průčelí budovy je bohatě zdobené architektonickými články, tympanonem a profilovaným štítem ve střeše. V přízemí byly dílny a prodejny, v patrech byl byt majitele.

Když byla rodina Appeltů ekonomickou situací donucena prodat palác městu, to se rozhodlo zřídit zde reálku. Za přední budovou bylo přistavěno dvorní třípodlažní křídlo, v němž vzniklo devět učeben, kabinety a sociální zařízení. Samotný palác byl upraven na kanceláře a klauzurní byty pro vyučující piaristy. Od roku 1837 slouží budova školním účelům.

Dnes v této budově sídlí Střední průmyslová škola stavební.

Celý článek

Leden

Hamrštejn (německy Hammerstein) je zřícenina hradu postaveného na skalním hřebenu Ovčí hory (496 m) zvaném Zámecký kopec (375 m) nad meandrem Lužické Nisy v katastrálním území liberecké čtvrti Machnín. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. Kolem hradu se rozkládá přírodní rezervace Hamrštejn. Nedaleko hradu se nachází železniční zastávka Machnín hrad na trati 089 a jediný český transbordér.

Hrad byl ze tří stran obklopen strmými svahy a obehnán dodnes částečně zachovalou zdí. Na obou koncích oválného opevněného prostoru o délce 67 a šířce 26 metrů se tyčily válcové věže. Větší z nich bývala na severovýchodní straně hradu, její průměr byl asi 10,5 metru při šířce zdí mezi 1,5 a 2 metry. Sloužila jako věž obytná. Poslední nadzemní zbytek této věže o výšce asi 5 metrů je značně podkotlán a během několika let se sesune na nádvoří. Menší věž pak pravděpodobně plnila funkci hlásky a pozorovatelny. Je poměrně dobře zachovalá a přístupná po schůdcích ve skále. Na plošině uvnitř opevněné části nebyly nalezeny žádné zbytky kamenných budov, předpokládá se tedy, že případné stavby (např. hradní palác) zde byly dřevěné. Přístupová brána do hradu se spolu s částí zdi zřítila až roku 1882.

Celý článek

2018

Prosinec

Palác Adria v Liberci je obytný palác stojící na nároží dnešních ulic Rumunské a Boženy Němcové. Budova postavená ve stylu klasicizujícího akademismu je od roku 1958 zapsána v seznamu kulturních památek. Přes ulici Boženy Němcové sousedí s Palácem Syner.

V roce 1921 odkoupila italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà z Terstu původní patrový dům, postavený kolem roku 1880 penzionovaným lékařem Christofem Stenerem. Pojišťovna tak získala urbanisticky velmi cenné nároží, které hodlala využít k postavení obytného paláce s kinem v suterénu. Technicky náročné stavby podle projektu architekta Maxe Kühna se zhostila roku 1927 liberecká firma E. A. Stroner. Ještě před výstavbou šestipatrového kubusu paláce byl o jedno patro zvýšen sousední dům v ulici Boženy Němcové, který byl následně s palácem provozně propojen.

Celý článek

Listopad

Letiště Liberec je soukromé mezinárodní letiště umístěné v liberecké městské části Ostašov. Je vzdáleno 2,5 km západně od centra města. Stejně jako ostatní malá česká letiště umožňuje pouze let za viditelnosti (VFR). Jeho vzletová a současně přistávací dráha je travnatá, dlouhá 1050 m a široká 50 m. Ke svému provozu letiště využívá Aeroklub Liberec. Letiště je dobře dostupné jak autem, tak autobusy liberecké MHD.

V souvislosti se zadlužeností města Liberec se řeší možný prodej tohoto letiště. V roce 2013 měli občané Liberce rozhodnout o možném prodeji letiště referendem. To však bylo prohlášeno za neplatné, neboť se k němu dostavilo pouze 16,9% oprávněných voličů namísto 35% požadovaných zákonem. Přes 90% zúčastněných hlasujících hlasovalo proti prodeji.

Celý článek

Říjen

Kostel (Kaple) Matky Boží U Obrázku v libereckých Ruprechticích je secesní kostelík římskokatolické církve stojící nedaleko údajně léčivé studánky. Kostel je zajímavý neobvyklým umístěním věže a kruhovým půdorysem, dotváří jedinečnou romantickou podobu celého poutního místa. Díky jeho poloze na vršku nad Ruprechticemi je jednou z nejhezčích libereckých dominant. Objekt bývá vzhledem k velikosti nazýván kostelem, nicméně z liturgického a kanonického hlediska se jedná o kapli.

Až do začátku 20. století neměly Ruprechtice žádný kostel. Bylo proto logické postavit nový, a to v blízkosti léčivé studánky. Stavební výbor byl ustanoven 4. prosince 1892, po 13 let pak shromažďoval potřebné prostředky. Když měl roku 1905 pohromadě 35 000 K, přistoupil k vypsání příslušné soutěže. Město Liberec doporučilo návrh Maxe Kühna a Heinricha Fanty, podle kterého byla stavba 26. března 1906 zahájena. Stavba kostela byla svěřena staviteli Adolfu Hűbnerovi a dokončena 30. prosince 1907. Kostel vysvětil 27. července 1907 pražský biskup Václav Frind.

Celý článek

Září

Lidové sady-ZOO je tramvajová smyčka v Liberci. Nachází se v lokalitě Lidové sady a v sousedství liberecké zoo, díky kterým má současný název. V roce 2018 končily ve smyčce pravidelné tramvajové linky č. 2 a 3 a historická linka č. 1. Jedná se o koncovou smyčku tramvajové trati Lidové sady – Horní Hanychov, která je mezi Lidovými sady a Viaduktem dvourozchodná (splítka normálního rozchodu 1435 mm a úzkého rozchodu 1000 mm).

Tramvaje byly tehdy ještě do Lidové zahrady (Volksgarten) dovedeny již v roce 1897. Tehdy ale byla trať ukončena pouze koncovou výhybnou. Pro usnadnění otáčení byla dne 20. června 1950 otevřena jednokolejná smyčka ve stávající poloze a tvaru.

Nyní je smyčka dvoukolejná, vnější kolej je normálního rozchodu, vnitřní je tvořena splítkou úzkého a normálního rozchodu.

Celý článek

Srpen

Kateřinky (název katastrálního území je Kateřinky u Liberce, německy Katharinberg bei Reichenberg) jsou dnes XVII. čtvrtí města Liberce. Rozkládají se převážně v Kateřinském údolí podél toku Černé Nisy, zhruba 3,5 km s./ssv. od centra Liberce.

Původní obec „Kateřinky u Liberce“ byla založena 20. října roku 1608 Kateřinou z Redernu. Její zakládací listiny uvádějí jména prvních 25 osadníků, kteří se živili hlavně plátenictvím. V roce 1630 Kateřinky tvořilo 45 usedlostí. Obec tehdy patřila mezi nejchudší v kraji, na začátku 19. století zde byly jen dva mlýny, pila a později valcha. Větší růst nastal v roce 1825, kdy Ferdinand Seidel v Kateřinkách postavil první mechanickou přádelnu. Roku 1842 byla zřízena nákladem místních továrníků údolní silnice, která byla ale silně poškozena při povodni v roce 1858. V roce 1872 byla převedena pod okresní správu. V roce 1889 se Kateřinky dočkaly stavby nové školy. K Liberci byly Kateřinky přičleněny roku 1954.

Celý článek

Červenec

Severočeské muzeum v Liberci bylo založeno jako nejstarší uměleckoprůmyslové muzeum v Česku, dnes muzeum nabízí i regionální a přírodovědné sbírky. Od počátku února 2018 je muzeum pro veřejnost uzavřeno z důvodu rekonstrukce a modernizace expozic. Otevření je plánováno na listopad 2019.

Muzeum bylo založeno v roce 1873. Již v prvních letech své existence se podařilo shromáždit mimořádně bohaté sbírky prakticky ze všech zájmových oborů z vyspělých evropských zemí a zčásti také z Předního a Dálného východu. S ohledem na místní tradice severních Čech však největší pozornost patřila sklu a textilu.

Dnes zahrnuje Severočeské muzeum kromě bohaté knihovny tři sbírková oddělení, přírodovědecké, historické (s archeologií) a uměleckohistorické. Tomuto členění odpovídají i stálé expozice, v nichž jsou po generální rekonstrukci celé budovy v letech 1982–1988 instalovány vybrané sbírkové předměty.

Celý článek