Portál:Historie/Článek/94
Machu Picchu [vyslov: maču pikču] (kečuánsky Machu Pikchu – Starý vrch) jsou ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách. Nacházejí se na horském sedle 400 metrů nad řekou Urubamba v nadmořské výšce 2430 m n. m., asi 80 km severozápadně od Cuzca. Předpokládá se, že Machu Picchu nechal postavit Pachacútec Yupanqui (1438 až 1472), Inkové začali město stavět okolo roku 1430. Město bylo později opuštěno a zcela zchátralo, i když bylo místním známo, pro zbytek světa upadlo v zapomnění. Ruiny objevil 24. července 1911 americký archeolog z Yaleovy univerzity Hiram Bingham. Ten se domníval, že nalezl pozůstatky bájného města Vilcabamba. Od svého objevení se město stalo významnou turistickou atrakcí Peru i celé Jižní Ameriky. V roce 1983 bylo zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO. Jelikož město nebylo nikdy objeveno španělskými conquistadory, nebylo vykradeno a poničeno. Dne 7. července 2007 bylo Machu Picchu zařazeno mezi nových sedm divů světa.
Machu Picchu bylo postaveno v klasickém inckém stylu za použití kvádrového zdiva tvořeného z opracovaných na sebe položených kamenů bez použití malty či jiného pojiva. Hlavními stavbami ve městě jsou Chrám větru, Citadela a Místnost vládců. Město nemělo administrativní, vojenskou ani obchodní důležitost. Proč Inkové město postavili, nikdo přesvědčivě neprokázal.
Název města se do dnešních dní nezachoval, a tudíž byl převzat název od blízké hory Machu Picchu, která se nad ruinami tyčí (při typickém pohledu na město se nachází za zády fotografa, hora na fotografii nad městem je Huayna Picchu). Název hory pochází od místních obyvatel, kteří pod horou žili.