Portál:Historie/Článek/65
Císař Jing-cung (čínsky pchin-jinem Yīngzōng, znaky 英宗; 29. listopadu 1427 – 23. února 1464) vlastním jménem Ču Čchi-čen (čínsky pchin-jinem Zhū Qízhèn, znaky 朱祁鎮; Jing-cung bylo jeho chrámové jméno) byl císař vládnoucí čínské říši Ming v letech 1435–1449 a znovu od roku 1457.
Byl starším synem a nástupcem císaře Süan-te. Po převzetí vlády od nového roku byla vyhlášena panovnická éra „Správné vlády“, Čeng-tchung. Říši převzal prosperující a na vrcholu moci. Byl prvním dětským císařem dynastie Ming, rozhodující vliv u dvora získali vysocí hodnostáři: do roku 1442 nejvyšší postavení zaujímala Jing-cungova babička velká císařovna vdova Čang podporovaná „třemi Jangy“ (to jest velkými sekretáři Jang Š’-čchim, Jang Žungem a Jang Pchuem), poté císař naslouchal především eunuchovi Wang Čenovi.
Roku 1449 se na návrh Wang Čena osobně postavil do čela armády táhnoucí proti mongolskému vojsku Esena-tajši. V bitvě u Tchu-mu byla mingská armáda rozdrcena a císař upadl do zajetí. Vláda i země byly šokovány, dvůr nakonec reagoval povýšením císařova bratra Ču Čchi-jüa na trůn jako císaře Ťing-tchaje. Nyní již bývalý císař mezitím navázal dobré vztahy s Esenem a roku 1450 byl propuštěn.
Po návratu Jing-cunga do vlasti se jeho císařský bratr cítil ohrožen, přikázal mu k pobytu Jižní palác v Zakázaném městě a omezil jeho kontakty s vnějším světem na minimum. Fakticky se Jing-cung nacházel v domácím vězení. Začátkem roku 1457 Ťing-tchaj onemocněl, a protože neměl dědice (jeho jediný syn zemřel roku 1453), byl Jing-cung schopen zorganizovat palácový převrat, kterým se v únoru 1457 dostal opět k moci. Heslem a názvem éry jeho druhé vlády bylo „Poslušnost vůli nebes“, Tchien-šun. Následující měsíc Ťing-tchaj zemřel.
Jing-cung vládl ještě sedm let, než zemřel roku 1464, ve svých šestatřiceti letech. Císařský trůn poté zaujal jeho nejstarší syn Čcheng-chua.