Pons Aelius
Pons Aelius nebo také římská pevnost Newcastle byl podpůrný vojenský tábor (castrum) a římské městečko u Hadriánova valu v římské provincii Britannia Inferior (severní Anglie). Pevnost ležela na severním břehu řeky Tyne blízko centra dnešního města Newcastle upon Tyne a posádka v ní sídlila od 2. do 4. století.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Počátky valu a pevnosti, název
[editovat | editovat zdroj]
Pons Aelius byla pevnost a římské město na původním východním konci Hadriánova valu, na místě, kde ve městě Newcastle upon Tyne stojí hrad. Latinský název pevnosti znamená Aeliův most a je z doby, kdy císař Hadrián, který pocházel z rodu Aeliů, v roce 122 navštívil Británii a jako první usoudil, že bude nutné na hranici postavit val[1] a most[2].
Popis pevnosti
[editovat | editovat zdroj]Pevnost se pravděpodobně rozkládala na ploše 6 200 metrů čtverečních, byla tedy na římské poměry malá. Protože Pons Aelius byla pevnost na valu, s velkou pravděpodobností od ní vedla vojenská silnice, která pevnosti valu a mílové hrady (milecastles) spojovala.[3] Most a pevnost byly postaveny na severním konci tzv. Cadeovy silnice, která pravděpodobně vedla z Brough (East Riding of Yorkshire), do Eboraca (York) a pevnosti Concangis (Chester-le-Street). Ačkoli pevnost měla původně tvořit východní konec valu, zanedlouho byl prodloužen až po pevnost Segedunum (Wallsend). Existují důkazy o tom, že pevnost později postavili z kamene, pravděpodobně za panování císaře Septimia Severa (vládl 193–211).[4]
O pevnosti se nachází zmínka v Notitia Dignitatum ve 4. a 5. století; jde přitom o jediný známý literární odkaz.
Most nazvaný po římském císaři
[editovat | editovat zdroj]Most v této lokalitě je jediný mimo Řím, o němž se ví, že byl pojmenován po římském císaři. Most stejného jména postavili přibližně v roce 134 na příkaz císaře Hadriána v Římě; jeho název v moderní době zní Andělský most.
Pro pevnost zvolili toto místo, aby střežila přechod přes řeku. Další tábor, ten, který leží nejblíž, se jmenuje Condercum (je v Benwellu). Strategická pozice pevnosti Pons Aelius umožňovala výhled do okolí a usnadňovala obranu severního předmostí.[5]
Navzdory mostu Pons Aelius nepatřil na severu k důležitým římským osadám či městům. K nejvýznamnějším se řadila ta na silnici Dere Street, která vedla z Eboraca (Yorku) přes Hadriánův val na území od valu na sever. I Corstopitum (Corbridge), velké vojenské a zásobovací centrum, bylo mnohem větší a lidnatější než Pons Aelius.[6] Počet obyvatel tehdejšího města se odhaduje na zhruba 2 000.
Pevnost po odchodu Římanů
[editovat | editovat zdroj]Pevnost byla opuštěna přibližně v roce 400 a později se na tom místě usadili Anglosasové. Při vykopávkách v 70. až 90. letech 20. století bylo objeveno více než 600 anglosaských hrobů.[7] Na anglosaský hřbitov se pohřbívalo od 8. do poloviny 12. století.[8]
Archeologické nálezy
[editovat | editovat zdroj]Pod hradem
[editovat | editovat zdroj]Značná část pevnosti leží pod středověkým hradem. Vykopávky zatím téměř neprobíhaly a pozůstatky ze starověku není vidět, protože na území pevnosti stojí hrad a budovy v centru města. Praetorium, principia a dvě sýpky se však nacházely v blízkosti hradu a jejich obrysy jsou vyznačeny kameny. Pozůstatky původního mílového hradu se našly za Uměleckým centrem, hned u silnice A186 Westgate. Kudy přesně Hadriánův val v blízkosti pevnosti vedl, zatím není známo, ani to, zda byly zdi pevnosti s valem přímo spojeny.[9]
V řece Tyne
[editovat | editovat zdroj]Vykopávky kolem hradu a v řečišti Tyne přinesly nálezy typické pro římské tábory. Patří k nim střepy nádob, rytiny, sedm oltářních kamenů, jedenáct nápisů na zdech budov (jeden pravděpodobně zaznamenává obnovu lázní, které ležely mimo pevnost) a později byl objeven kámen z roku 213 zasvěcený římské císařovně Julii Domně.[10] Tuto sbírku vystavuje muzeum Great North Museum: Hancock.[11]
Kameny oltáře a nápisy ukazují, že tam uctívali mimo jiné Jupitera (dva oltářní kameny) a Silvana. Byly nalezeny také oltáře bohů spojených s vodou (Neptun a Okeanos), nejspíš kvůli poloze pevnosti v blízkosti řeky.[1]
Most
[editovat | editovat zdroj]Část mostu byla zřejmě objevena v roce 1872 během stavby mostu Swing Bridge přes řeku Tyne. Šlo o dva podpěrné pilíře a pouze o dvě přístaviště. Délka římského mostu od břehu k břehu se odhaduje na 234 metry[1]. Objevené nápisy pravděpodobně zdobily most. Dva oltářní kameny vytažené z říčního bahna se dochovaly v pozoruhodně dobrém stavu, což vedlo některé vědce k názoru, že mohly být při nějakém obřadu slavnostně z mostu shozeny do vody.[12] Dva vzácné kamenné sarkofágy, které byly odkryty na místě bývalé kaple, patrně patřily členům bohaté a mocné rodiny z pevnosti Pons Aelius. U těla bohatého Římana byla nalezena stříbrná vlásenka.[13]
Posádka
[editovat | editovat zdroj]Podle nápisu na oltářních kamenech zde pravděpodobně působila odloučená jednotka legie Legio VI Victrix (Šestá "Vítězná" legie), i když zřejmě zodpovídala pouze za stavbu nebo přestavbu pevnosti z kamene. (Dřevěnou pevnost vystřídala kamenná v roce 211.[14]) Další nápis zaznamenal posílení šesté legie (a dalších dvou britských legií II Augusta a XX Valeria) vojáky z německých provincií. K doplnění stavu vojsk v Británii došlo po ztrátách kolem roku 150, kdy se vzbouřily kmeny na severu.[1] Nápis zmiňující matku císaře Hadriána, Domitii Paulinu, dokládá přítomnost kohort Ulpia Traiana Cugernorum civium Romanorum v pevnosti Pons Aelius na počátku 3. století.[1]
Notitia Dignitatum zaznamenává Cohors I Cornoviorum v pevnosti na počátku 5. století. Vojáci pocházeli z britského kmene, který obýval pozdější hrabství Cheshire a Shropshire, a byla to jediná domorodá britská jednotka, o níž se ví, že hájila Hadriánův val.[1] Na jižní straně Hannoverského náměstí v Newcastlu byla nalezena kamenná tabulka s nápisem, že tam pracovala kohorta Cohors I Thracum, ale není pravděpodobné, že by tam tato jednotka sídlila trvale.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pons Aelius na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-04.
- ↑ TŮMA, Radek. Římské císařství. rim.me.cz [online]. [cit. 2019-07-01]. Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Welcome to the Castle Keep, Newcastle Upon Tyne, UK. The Castle Keep Timeline. museums.ncl.ac.uk [online]. [cit. 2019-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-12-23.
- ↑ Pons Aelius Brief History. www.arcg57.dsl.pipex.com [online]. [cit. 2019-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-12.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-85409-523-3.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-28.
- ↑ Pastscape - Detailed Result: PONS AELIUS ROMAN FORT. www.pastscape.org.uk [online]. [cit. 2019-07-01]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-01.
- ↑ Archaeologia Aeliana - Fifth Series, Volume XXXI - The Roman Fort at Newcastle Upon Tyne published by The Society of Antiquaries of Newcastle upon Tyne 2002
- ↑ Great North Museum: Hancock. greatnorthmuseum.org.uk [online]. [cit. 2019-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Welcome to the Castle Keep, Newcastle Upon Tyne, UK. The Castle Keep Timeline. museums.ncl.ac.uk [online]. [cit. 2019-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-12-22.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Roman and Anglo-Saxon | Newcastle Castle. www.newcastlecastle.co.uk [online]. [cit. 2019-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-28.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Historic England https://historicengland.org.uk/listing/the-list/list-entry/1020126
- Pastscape: http://www.pastscape.org.uk/hob.aspx?hob_id=24920&sort=4&search=all&criteria=pons aelius&rational=q&recordsperpage=10
- Tyne and Wear Sitelines: http://www.twsitelines.info/SMR/204
- D.H. Heslop, 2009, Newcastle and Gateshead before AD 1080, in Diana Newton and AJ Pollard (eds), 2009, Newcastle and Gateshead before 1700, pages 10–11
- P. Bidwell and M. Snape, 2002, The History and Setting of the Roman Fort at Newcastle upon Tyne, Archaeologia Aeliana, 5th Series, Vol 31, p 277