Pono
Pono je internetová služba a přehrávač hudby v digitálním formátu vysoké kvality, vyvíjený lidmi okolo hudebníka Neila Younga.
Stručný popis
[editovat | editovat zdroj]Pono je internetová služba a přehrávač vyvíjený lidmi okolo Neila Younga. Podle tiskových vyjádření i Youngovy autobiografie Hipíkovy sny je hlavním cílem „nabídnout posluchači digitální formát studiové kvality s co nejnižší možnou kompresí a překonat tak dnešní komprimovaný standard v podobě formátu mp3“, dále pak „přinést posluchači písně přesně jak znějí při prvním poslechu ve studiu při nahrávání“. Služba by se měla objevit na počátku roku 2014.[1][2]
V září roku 2012 se Neil Young objevil v pořadu Late Show Davida Lettermana s prototypem Pono přehrávače.[3][4] Velká Trojka hudebních společností Warner Music Group, Universal Music Group a Sony Music Entertainment potvrdily spolupráci a remaster svých současných hudebních katalogů pro toto zařízení.[5][6]
Název Pono vychází z havajského slova pono, které je v knize Hipíkovy Sny definované jako "poctivý, dobrý".
Podrobnosti
[editovat | editovat zdroj]Neil Young si nejen v knize Hipíkovy Sny stěžuje na dnešní kvalitu digitální hudby. Nejčastěji uvádí jako příklad iTunes, Spotifi a různé streamovací služby, o kterých tvrdí, že nabízí pouhých 5% kvalitu původního zvuku.[7][8] Kvalita CD je pak na tom o něco lépe, ale i tu Neil označil za hodně komprimovanou, s tím, že poslech hudby na člověka nepůsobí tolik jako kdysi poslech z vinylových desek a dnešní posluchači tak přichází o podstatnou část poslechu a kus umění. A právě to by měl řešit jeho produkt Pono, který nabídne digitální zvuk studiové kvality, jak zmínil v knize Hipíkovy Sny "zvuk 21. století" a dále dodává "Chci zachránit umění, jehož jsem po 50 let součástí". Ve zmíněné knize dodává, že Pono pustil několika hudebníkům a hudebním nadšenců a všichni do jednoho téměř okamžitě poznali markantní rozdíl mezi dnešní běžnou kvalitou hudby a systémem Pono. "Pono měli možnost slyšet hudebníci jako Tom Petty, Mike D z Beastie Boys, Flea z Red Hot Chili Peppers, Kid Rock a taky Mumford & Sons a My Morning Jacket. Všichni se s myšlenkou Pono ztotožňují a jsou nadšeni z představy, že by jejich posluchači mohli dostat stejně kvalitní nahrávky, jaké člověk slyší ve studiu."[9]
Formát
[editovat | editovat zdroj]Pro uložení hudby Pono používá bezeztrátovou kompresi FLAC.
Přehrávač
[editovat | editovat zdroj]Pono přehrávač nese název PonoPlayer a byl vyvíjen za pomoci společnosti Ayre Acoustics. Dle oficiálních zpráv by měl mít paměť 128 GB, což umožní v závislosti na zvoleném rozlišení uložit 800 až 5000 písní ve vysoké kvalitě. PonoPlayer bude komunikovat s media manažerem v počítači, který umožní stahování a synchronizaci hudby. Zařízení bude stát 399$. Předobjednávky budou možné od 15. března.[10]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ FLANARY, Patrick. Neil Young Expands Pono Digital-to-Analog Music Service [online]. Rolling Stone, 27 September 2012 [cit. 2012-10-05]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. evolver.fm [online]. [cit. 2014-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-20.
- ↑ TREW, James. Neil Young's Pono music service wants to democratize high-quality audio [online]. [cit. 2012-10-05]. Dostupné online.
- ↑ NEWMAN, Jared. Pono: Can High-Quality Audio Sell Neil Young’s Portable Music Player? [online]. Time [cit. 2012-10-05]. Dostupné online.
- ↑ Neil Young shows off his studio-quality Pono music player [online]. Geek.com, 2012-09-28 [cit. 2012-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-02.
- ↑ GEERE, Duncan. Neil Young's 'Pono' is a music service and player for audiophiles [online]. [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.
- ↑ MICHAELS, Sean. Neil Young to take on Apple's iTunes Music Store [online]. [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.
- ↑ CALORE, Michael. Why Neil Young hates MP3s -- and what you can do about it. Wired. 2 February 2012. Dostupné online [cit. 18 October 2012].
- ↑ BYFORD, Sam. Neil Young reveals Pono music player, promises 'the best sound anyone can get': Hardware coming next year and will play back master recordings. The Verge. 28 September 2012. Dostupné online [cit. 18 October 2012].
- ↑ MINKSTER, Evan. 2014-03-09 [cit. 2014-03-09]. Dostupné online.