Pokora
Pokora (latinsky: humilitas, německy: Demut, anglicky: humility, rusky: смирение/smirěnije, či смиренномудрие/smirenomudrije) je jedna ze sedmi lidských ctností.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Pokora je stav mysli, či pocit, kdy si osoba uvědomuje vlastní nedokonalost či závislost na někom. Člověk si uvědomuje závislost na tzv. „vyšších mravních požadavcích“ a má tak důvěru, když se to od něho očekává, a ne když potřebuje neúměrně velebit sám sebe. Opakem pokory je pýcha (lat. superbia). Také by se dalo říci, že opakem pokory může být „neustálé srovnávání sebe s druhými: ten je víc, ten je míň, v tomhle jsem byl zkrácen“, neboť „pravá pokora je pravdivost, uznání skutečnosti: respektuji jedinečné povolání své i každého člověka a nesnažím se je srovnávat, posuzovat, hodnotit“[1].
Pokora se projevuje skromným chováním a nesobeckostí, což jsou rysy člověka, který respektuje druhé. Pokora vyrůstá z vědomí vlastní jedinečnosti a zároveň pocitu vlastní slabosti a nedokonalosti vzhledem k požadavkům vyšších bytostí.
Pokora v náboženství
[editovat | editovat zdroj]V každém náboženství existuje rituální metodika. V křesťanství je to pokání v modlitbě, v buddhismu osvícení v meditaci, v hinduismu vysvobození od karmy vykoupením z reinkarnace - meditací nad osvobozením od viny, nabývané špatným životem, v judaismu dodržováním příkazů tóry a modlitbami na svátky, především na Nový rok a Den smíření. V islámu je pokora před Bohem vyjadřována dodržováním příkazů koránu a sunny (šaría) a vnějšími gesty při modlitbě a vstupu do mešity, atd.
V judaismu patří pokora - šiflut (שִׁפְלוּת) mezi ctnosti.
| „ | Každý člověk má nad sebou světlo. A setkají-li se Duše dvou lidí, jejich světla se spojí a vzniká jedno jediné světlo - a to se nazývá Početí.[2] | “ |
| — Martin Buber o židovské pokoře šiflut. | ||
A to světlo nad člověkem vyjadřuje míru lásky jeho duše k bližnímu. Souznění duší v lásce je předzvěstí souznění s láskou Boží. A souznění muže a ženy je souznění, kdy oba přestávají cítit hranice svého bytí a jsou jedno tělo a jedna duše. A to je Početí v pokoře a lásce Boží k sobě navzájem skrze lásku lidskou.[zdroj?!]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HALÍK, Tomáš. Oslovit Zachea. Praha: Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-159-0. S. 332.
- ↑ Katalog setkání anthroposofické společnosti nazvané "Jedinec a společenství", 2008.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo pokora ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Pokora v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu pokora na Wikimedia Commons 
Téma Pokora ve Wikicitátech
