Přeskočit na obsah

Pointe du Hoc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Pointe du Hoc
konflikt: Vylodění v Normandii
Mapa Pointe du Hoc, zobrazující německé instalace a to, co se považovalo za umístění 155mm děl
Mapa Pointe du Hoc, zobrazující německé instalace a to, co se považovalo za umístění 155mm děl
Trvání6. června 1944
MístoNormandie, Francie
Souřadnice49°23′52″ s. š., 0°59′22″ z. d.
VýsledekSpojenecké vítězství
Strany
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Spojené královstvíSpojené království Spojené království 		Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Velitelé
Spojené království Bernard Montgomery
Spojené státy americké James Earl Rudder 		Německá říše Gerd von Rundstedt
Německá říše Dietrich Kraiss
Síla
225 pěšáků
12 útočných vyloďovacích člunů
1 plovoucí tank
4 DUKW
Pobřežní dělostřelecká palba USA a britského královského námořnictva 		200 pěšáků
4 kulometné střílny
6 prázdných kasemat
1 pozorovací bunkr
Ztráty
77 zabito a 152 zraněno
2 útočné vyloďovací čluny
1 DUKW 		Přistání: 25+
Protiútoky: 50+ Němců zabito a 40 zajato.[1] Neznámý počet popravených údajných francouzských kolaborantů.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

La Pointe du Hoc (francouzská výslovnost: [pwɛ̃t dy ɔk]) je skalní ostroh s 35metrovým útesem u Lamanšského průlivu na severozápadním pobřeží Normandie v departementu Calvados ve Francii.

Během druhé světové války byla na Pointe du Hoc umístěna řada německých bunkrů a kulometných stanovišť. Před invazí do Normandie německá armáda oblast opevnila betonovými kasematami a dělovými jámami. V den D na Pointe du Hoc zaútočila Provizorní skupina Ranger armády Spojených států amerických a po překonání útesů ho dobyla. Generálové Spojených států amerických včetně Dwighta D. Eisenhowera stanovili, že na místě sídlí dělostřelectvo, které by mohlo zpomalit útoky na nedaleké pláže.

Pozadí

[editovat | editovat zdroj]
Umístění Pointe du Hoc

Pointe du Hoc leží 6,5 km západně od středu pláže Omaha.[2][3] Jako součást opevnění Atlantického valu bylo toto prominentní místo na vrcholu útesu opevněno Němci.

Baterie byla původně postavena v roce 1943 pro šest ukořistěných francouzských historických děl GPF 155mm K418(f) z první světové války umístěných v otevřených betonových dělových jámách. Byla obsazena 2. baterií armádního praporu pobřežního dělostřelectva 1260 (Heeres-Küsten-Artillerie-Abteilung 1260 nebo 2/HKAA.1260).[4] K obraně skalního ostrohu před útokem byly u baterie umístěny také části 352. pěší divize.

Předehra

[editovat | editovat zdroj]
U Atlantického valu na Jersey je zachováno 15,5 cm dělo K 418(f), typu používaného v baterii Pointe du Hoc

Pro zajištění zvýšené obranyschopnosti začali Němci na jaře 1944 zdokonalovat obranu baterie, přičemž byly zahájeny práce na uzavření betonových kasemat H671 a přemístění starších 155mm děl. V plánu bylo postavit šest kasemat, ale když bylo místo napadeno, dvě ještě nebyly dokončené. Kasematy byly postaveny nad a před kruhovými dělovými jámami, ve kterých byla umístěna 155mm děla.

Postaven byl také pozorovací bunkr H636 a lafety L409a pro 20mm protiletadlová děla Flak 30. 155mm děla by po dokončení ohrozila vylodění Spojenců na plážích Omaha a Utah, čímž by vyloďovací sily riskovaly těžké ztráty.

V měsících před dnem D zaznamenala Spojenecká zpravodajská služba, že Němci postupně odstraňovali svá děla a znovu budovali čtyři kasematy s výhledem na pláž Utah a možností umístění dvou 155mm děl na otevřených stanovištích. Během přípravy na operaci Overlord rozhodl podplukovník James Earl Rudder, že Pointe du Hoc by mělo být napadeno pozemními silami, aby Němci nemohli používat kasematy.

Zveřejněné dokumenty v amerických archivech ukazují, že Rudder před přistáním věděl, že kasematy jsou nedokončené a pouze dvě jsou konstrukčně blízko k tomu, aby byly připraveny. Zůstávají tak i dnes. Americký 2. a 5. prapor rangerů dostal za úkol zaútočit na pevný bod v den D co nejdříve. Části 2. praporu zaútočily na Pointe du Hoc, ale zpoždění znamenalo, že zbytek 2. praporu a celý 5. prapor přistály na pláži Omaha jako jejich sekundární vyloďovací pozice.

Ačkoli Němci z Pointe du Hoc odstranili hlavní zbraně, předmostí byla ostřelována polním dělostřelectvem z nedaleké baterie Maisy, na kterou střílel těžký křižník HMS Hawkins. Znovuobjevení baterie v Maisy ukázalo, že byla až do 9. června 1944 zodpovědná za palbu na spojenecká předmostí.

Následky

[editovat | editovat zdroj]

Na konci dvoudenní akce byla počáteční výsadková síla více než 225 Rangerů snížena na asi 90 bojujících mužů.[5][6] Po bitvě byli někteří Rangers přesvědčeni, že se bojů na německé straně účastnili francouzští civilisté. Řada francouzských civilistů obviněných ze střelby na americké síly nebo z fungování jako dělostřelečtí pozorovatelé pro Němce byla popravena.[7]

Časová osa

[editovat | editovat zdroj]
6. června 1944
Rangers odjíždějící z Weymouthu ve Spojeném království na cestě do Pointe de Hoc
Pozorovací bunkr na Pointe du Hoc
D+2 poté, co záchranné síly dosáhly Rangers. Americká vlajka byla rozprostřena, aby zastavila palbu přátelských tanků přijíždějících z vnitrozemí.
Letecký pohled na Pointe du Hoc
06:39 – hodina H – roty D, E a F 2. praporu Ranger se ve flotile dvanácti plavidel přibližují k pobřeží Normandie.
07:05 – Silný příliv a navigační chyby znamenají, že počáteční útok dorazí pozdě a 5. prapor Ranger stejně jako roty A a B z 2. praporu se v odchylce od původního plánu přesunou na pláž Omaha.
07:30 – Rangers se probojují nahoru po útesu a dostanou se na vrchol a přes baterii se začnou střetávat s Němci. Zjišťují, že kasematy jsou prázdné.
08:15 – Přibližně 35 Rangers dosáhne silnice a vytvoří zátaras.
09:00 – Pět německých děl je lokalizováno a zničeno pomocí termitových granátů.
Po zbytek dne Rangers odrazí několik německých protiútoků.
Během večera se jedna hlídka z 5. praporu Rangers, která přistála na pláži Omaha, probojovala a připojila k Rangers na Pointe du Hoc.
7. června 1944
Rangers nadále brání ještě menší území na Pointe du Hoc proti německým protiútokům.
Odpoledne – Četa Rangers přijíždí na tankovou výsadkovou loď, se zraněnými.
8. června 1944
Ráno – Rangers jsou vystřídáni vojáky přijíždějícími z pláže Omaha.

Památka

[editovat | editovat zdroj]
Panoramatický pohled na Pointe du Hoc během východu slunce na začátku ledna ráno na vrcholu jednoho z bunkrů
Panoramatický pohled na Pointe du Hoc během východu slunce na začátku ledna ráno na vrcholu jednoho z bunkrů

Pointe du Hoc nyní nabízí památník a muzeum věnované bitvě. Mnoho z původních opevnění zůstalo na místě a místo zůstává poseté množstvím kráterů po bombách. Dne 11. ledna 1979 bylo toto 13hektarové pole převedeno pod americkou kontrolu a jeho údržbou byla pověřena American Battle Monuments Commission.[8]

  • Část dnešního místa, se zbytky dělové jámy v popředí.
    Část dnešního místa, se zbytky dělové jámy v popředí.
  • Pointe du Hoc, současný pohled, při pohledu z jihovýchodu.
    Pointe du Hoc, současný pohled, při pohledu z jihovýchodu.
  • Současný pohled na útes Pointe du Hoc s památníkem vpravo nahoře.
    Současný pohled na útes Pointe du Hoc s památníkem vpravo nahoře.
  • Americký prezident Ronald Reagan pronesl projev[9] ke 40. výročí této události.
    Americký prezident Ronald Reagan pronesl projev[9] ke 40. výročí této události.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pointe du Hoc na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ZALOGA, S. J. Rangers Lead The Way, Pointe-du-Hoc D-Day 1944. Oxford: Osprey, 2009. ISBN 978-1-84603-394-0. S. 50. (anglicky) 
  2. ↑ HEINZ, W.C. When We Were One: Stories of World War II. [s.l.]: Basic Books, 2003. ISBN 978-0-306-81208-8. S. 170. (anglicky) 
  3. ↑ LE CACHEUX, G.; QUELLIEN, J. Dictionnaire de la libération du nord-ouest de la France. [s.l.]: [s.n.], 1994. ISBN 978-2-85480-475-1. S. 289. (francouzsky) 
  4. ↑ ZALOGA, Steven. D-Day Fortifications in Normandy. [s.l.]: Osprey Publications, 2005. ISBN 978-1841768762. (anglicky) 
  5. ↑ BAHMANYAR, Mir. Shadow Warriors: a History of the US Army Rangers. [s.l.]: Osprey Publishing, 2006. ISBN 1-84603-142-7. S. 48–49. (anglicky) 
  6. ↑ PIEHLER, G. Kurt. The United States and the Second World War: New Perspectives on Diplomacy, War, and the Home Front. [s.l.]: Fordham University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-8232-3120-1. S. 161. (anglicky) 
  7. ↑ BEEVOR, Antony. D-Day: The Battle for Normandy. New York: Penguin, 2009. S. 106. (anglicky) 
  8. ↑ THE AMERICAN BATTLE MONUMENTS COMMISSION. www.150th.com [online]. [cit. 2024-06-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ Remarks at a Ceremony Commemorating the 40th Anniversary of the Normandy Invasion, D-day. Ronald Reagan [online]. [cit. 2024-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Druhá světová válka
Chronologie
Události
vedoucí k
2. světové
válce
1939
  • Invaze do Polska (1. 9. – 6. 10.): Bitva o Westerplatte (1.–7. 9.), Sovětská invaze do Polska (17. 9. – 6. 10.)
  • Bitva u ústí Rio de La Plata (13. 12.)
  • Zimní válka (30. 11. 1939 – 13. 3. 1940)
    		•
    1940
  • Zimní válka (30. 11. 1939 – 13. 3. 1940): Mainilský incident (26. 11. 1939), Moskevský mír (12. 3.)
  • Německá invaze do Dánska (9. 4.)
  • Německá invaze do Norska (8. 4. – 10. 6.): Bitva o Narvik (9. 4. – 8. 6.)
  • Bitva o Nizozemsko (10.–19. 5.)
  • Bitva o Belgii (10.–25. 5.)
  • Bitva o Francii (10. 5. – 25. 6.): Bitva u Sedanu (12.–15. 5.), Bitva u Dunkerque (24. 5. – 4. 6.)
  • Anexe Pobaltí Sovětským svazem (17. 6.)
  • Bitva o Británii (10. 7. – 30. 10.)
  • Druhá vídeňská arbitráž (30. 8.)
  • Bitva o Dakar (23.–25. 9.)
  • Italsko-řecká válka (28. 10. 1940 – 23. 4. 1941)
    		•
    1941
  • Holokaust (1941–1945)
  • Italsko-řecká válka (28. 10. 1940 – 23. 4. 1941)
  • Německá invaze do Jugoslávie (6.–18. 4.)
  • Bitva o Řecko (6.–30. 4.)
  • Obléhání Tobruku (11. 4. – 10. 12.)
  • Invaze na Krétu (20. 5. – 1. 6.)
  • Operace Barbarossa (od 22. 6.): Bitva u Bělostoku a Minsku (22. 6. – 3. 7.), Bitva u Smolenska (6. 7. – 5. 8.), Bitva o Kyjevský kotel (23. 8. – 26. 9.), Obležení Leningradu (8. 9. 1941 – 27. 1. 1944), Bitva před Moskvou (1. 10. 1941 – 7. 11. 1942)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Útok na Pearl Harbor (7. 12.), Bitva o Malajsii (8. 12. 1941 – 30. 1. 1942), Bitva o Singapur (8. 12. 1941 – 15. 2. 1942), Boj o Filipíny (8. 12. 1941 – 9. 6. 1942), Invaze do Indonésie (8. 12. 1941 – 9. 3. 1942)
    		•
    1942
  • Atentát na Heydricha (27. 5.), Vyhlazení Lidic (9. 6.)
  • Obležení Leningradu (8. 9. 1941 – 27. 1. 1944)
  • Operace Blau (28. 6. – 24. 11.): Bitva u Voroněže (28. 6. – 24. 7.), Bitva u Stalingradu (21. 8. 1942 – 2. 2. 1943)
  • Druhá světová válka v Africe: Bitva o Madagaskar (5. 5. – 5. 11.), První bitva u El Alameinu (1.–27. 7.), Druhá bitva u El Alameinu (23. 10. – 5. 11.), Operace Torch (8.–16. 11.), Tuniské tažení (17. 11. 1942 – 13. 5. 1943)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Bitva o Malajsii (8. 12. 1941 – 30. 1. 1942), Bitva o Singapur (8. 12 1941 – 15. 2. 1942), Boj o Filipíny (8. 12. 1941 – 9. 6. 1942), Invaze do Indonésie (8. 12. 1941 – 9. 3. 1942), Bitva v Korálovém moři (4.–8. 5.), Bitva u Midwaye (3.–7. 6.), Bitva o Guadalcanal (7. 8. 1942 – 9. 2. 1943)
    		•
    1943
  • Východní fronta: Obležení Leningradu (8. 9. 1941 – 27. 1. 1944), Bitva u Stalingradu (21. 8. 1942 – 2. 2. 1943), Třetí bitva o Charkov (19. 2. – 15. 3.), Bitva v Kurském oblouku (5. 7. – 23. 8.), Operace Suvorov (7. 8. – 2. 10.), Bitva o Dněpr (24. 8. – 23. 12.)
  • Druhá světová válka ve Středomoří: Tuniské tažení (17. 11. 1942 – 13. 5. 1943), Invaze na Sicílii (9. 7. – 17. 8.), Vylodění v Itálii (3.–16. 9.)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Bitva o Guadalcanal (7. 8. 1942 – 9. 2. 1943)
    		•
    1944
  • Východní fronta: Obležení Leningradu (8. 9. 1941 – 27. 1. 1944), Bitva u Kamence Podolského (4. 3. – 17. 4.), Operace Bagration (22. 6. – 29. 8.), Varšavské povstání (1. 8. – 2. 10.), Slovenské národní povstání (29. 8. – 28. 10.)
  • Západní fronta: Vylodění v Normandii (6. 6.), Bitva v ústí Šeldy (2. 10. – 8. 11.), Operace Market Garden (17.–25. 9.), Bitva v Ardenách (16. 12. 1944 – 25. 1. 1945)
  • Druhá světová válka ve Středomoří: Bitva o Monte Cassino (17. 1. – 18. 5.), Vylodění u Anzia (22. 1. – 5. 6.)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Bitva o Guam (21. 7. – 10. 8), Bitva o Filipíny (20. 10. 1944 – 2. 9. 1945)
    		•
    1945
  • Bitva v Ardenách (16. 12. 1944 – 25. 1. 1945)
  • Viselsko-oderská operace (12. 1. – 3. 2.)
  • Bitva o Berlín (16. 4. – 2. 5.)
  • Osvobození Československa (10. 3. – 11. 5.): Ostravská operace (10. 3. – 5. 5.), Plzeňské povstání (5.– 6. 5.), Pražské povstání (5. 5. – 9. 5.)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Bitva o Filipíny (20. 10. 1944 – 2. 9. 1945), Bitva o Iwodžimu (16. 2. – 26. 3.), Bitva o Okinawu (1. 4. – 21. 6.), Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki (6. 8. a 9. 8.), Sovětsko-japonská válka (9. 8. – 3. 9.)
    		•
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pointe_du_Hoc&oldid=24303228“