Poškození rostlin zasolením půdy
Poškození rostlin zasolením půdy je fyziologické poškození rostlin způsobené působením nevhodné kvality půdy na rostlinu. Pro rostliny jsou zasolené půdy především fyziologicky suché,[1] ačkoliv nadměrné množství sodíku a chloru poškozuje rostliny rovněž a druhotně dochází k blokování příjmu některých živin (fosforu, vápníku).
Popis[editovat | editovat zdroj]
Různé druhy rostlin snáší různě zasolení půdy, nejodolnější jsou halofyty, halofilní rostliny (slanomilné rostliny).
Zasolené, slané, půdy jsou pro většinu druhů rostlin fyziologicky suché půdy v důsledku zvýšené osmotické vazby vody. Negativně působí i vysoká hladina chloru, který nebývá rostlinami obvykle dobře snášen. Příčinou zasolení, mimo přirozeně vzniklá slaniska, je používání zimních posypů a zavlažování. Zasolení je spojováno se zvyšující se hladinou pH.
Působení nadbytku chloridu sodného se u rostlin projevuje omezením růstu, odumřením pletiv listů, a poškozením kořenového systému. Postupně dochází k oslabování rostliny, odumření částí a celé rostliny. Na zasolených půdách bývá nízký obsah draslíku, vápníku a fosforu.[1] Odlišné je rovněž složení rostlin a živočichů. U jehličnanů je typická chloróza a hnědnutí jehlic. u listnáčů se projevují chlorózy a hnědnutí listů. Malé odumřelé výhony jsou po obvodu koruny.
V některých případech se zasolení může kumulovat v oblasti kořenů, například při používání slané vody k závlaze.[1] Zasolená půda je prakticky nepoužitelná k zemědělským účelům.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c KŮDELA, Václav. Abiotikózy rostlin: poruchy, poškození a poranění.. 1.. vyd. Praha: Academia, 2013. (Živá příroda). ISBN 978-80-200-2262-2. S. 566 s..