Plenář (relikviář)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/91/Tavolette-stauroteca%2C_in_rame_dorato_e_cristallo_di_rocca%2C_xiv_secolo_04.jpg/220px-Tavolette-stauroteca%2C_in_rame_dorato_e_cristallo_di_rocca%2C_xiv_secolo_04.jpg)
Plenář (latinsky plenarius) nebo také deskový relikviář je schránka na větší počet relikvií různých světců, která má tvar desky. Může být také deskou mešní knihy (latinsky liber plenarius).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Plenáře se začaly zhotovovat v románské době, od 12. století sloužily často v chrámech jako horní deska liturgické knihy. Od 13. století a zejména během vrcholné a pozdní gotiky se rozšířily také jako samostatný typ relikviáře. Jejich paralelou byly staurotéky, lipsanotéky a deskové ikony s relikviemi. Staurotéka může být kombinována s plenářem. V tom případě je relikvie z Dřeva Svatého kříže umístěn osově uprostřed, obklopená ostatními relikviemi.
Materiály a techniky[editovat | editovat zdroj]
Základem bývá dřevěná deska s vydlabanými prohlubněmi nebo s přihrádkami pro relikvie. Nejčastěji jde o obdélník umístěný na výšku, jehož velikost bývá odvozena z formátu mešních knih, zhruba od A4 do A3, nebo B4 až B3. Některé plenáře jsou čtvercové, např. plenářová deska cechu pražských zlatníků v Národním muzeu v Praze[1] nebo v Moravské galerii v Brně. Drobné relikvie bývají adjustovány každá samostatně pod skleněnou nebo křišťálovou čočkou nebo v samostatné kapsli s popiskou na pergamenové či papírové pásce. Velké relikvie jako pažní kosti bývají kryty pod prolamovanou kružbou. Deska bývá pobita plechem ze zlaceného stříbra nebo ze zlata, a posázena perlami, drahokamy, nebo emailovými destičkami.
Významné plenáře v českých sbírkách[editovat | editovat zdroj]
- Kolovratský plenář
- Nostický plenář
- Plenář svaté Markéty
- Svatojiřské plenáře
- Strahovský plenář (románská knižní deska)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Z Noyonu do Prahy - Kult sv. Eligia ve středověkých Čechách (De Noyon a Prague - Le culte de saint Éloi en Boheme médievale), editor Hana Pátková, napsali David Eben, Hana J. Hlaváčková, Hana Pátková, Dana Stehlíková, Vendulka Otavská. Praha 2006. Dostupné online.)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BRAUN, Joseph: Die Reliquiare des christlichen Kultes und ihre Entwicklung. Freiburg im Breisgau 1940, s. 46-47, dostupné online [1] (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu plenář na Wikimedia Commons