Pleiße
| Pleiße | |
|---|---|
.jpg) Pleiße (26. listopadu 2006) | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 90 km |
| Plocha povodí | 1 473,6 km² |
| Pramen | |
| 50°38′51″ s. š., 12°25′31,08″ v. d. | |
| Ústí | |
| 51°19′21″ s. š., 12°21′27″ v. d. | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pleiße je pravý (východní) přítok Bílého Halštrova v Sasku a Durynsku. Vlévá se do lipského vodního uzlu.[1] Podél řeky vede cyklostezka.
Název
[editovat | editovat zdroj]Německý název Pleiße je starolužického původu (Plisni) a znamená „bažinotvorná voda“. To dalo jméno, ve středověku významnému, regionu Pleißenland na dolním toku. Pod jménem Plíseňsko je tento region znám v české historiografii jako oblast zvýšeného zájmu pro politiku posledních Přemyslovců a Lucemburků.
Průtok
[editovat | editovat zdroj]Pleiße pramení jihozápadně od Cvikova v obci Lichtentanne, místní část Ebersbrunn, v prameni U tří lip (Drei-Linden-Brunnen, dříve Alboldsbrunnen). Protéká dále saskými městy Werdau a Crimmitschau, následují durynské obce Ponice, Gößnitz, Nobitz a Altenburg. Za obcí Windischleuba je výtok do Fockendorfu a Treben regulován Windischleubskou přehradou. Dále protéká saskými obcemi Regis-Breitingen, Neukieritzsch, Rötha, Böhlen, Markkleeberg a v Lipsku se vlévá do Bílého Halštrova.
Přítoky a vodní díla
[editovat | editovat zdroj]Původní délka řeky byla 115 km, její tok byl však napřímen hlavně z důvodu těžby hnědého uhlí jižně od Lipska, čímž se tok zkrátil na dnešních 90 km. Mezi Saara a městskou čtvrti Kotteritz obce Nobitz má její tok statut přírodní památky.
Pro ochranu před povodněmi pro Lipsko byla vybudována povodňová nádrž Regis-Serbitz s jednou z nejdelších přehrad v Německu. Další protipovodňová ochrana zařízení je Retenční nádrž Stohna poblíž Böhlenu.
Ve druhé polovině 20. století byl kvůli těžbě hnědého uhlí tok řeky mezi obcemi Regis-Breitingen a Markkleeberg téměř zcela přemístěn v délce asi 35 kilometrů a zkrácen asi o 10 kilometrů a část řeky protéká úzkými pozemními chodbami mezi bývalými povrchovými doly.[2]
Řeka v hudbě a poezii
[editovat | editovat zdroj]Dvěma svými skladbami řeku oslavil Johann Sebastian Bach. Světskou kantátou Schleicht, spielende Wellen BWV 206, již složil na text básně neznámého básníka u příležitosti narozenin saského kurfiřta Bedřicha Augusta II. (August III. jako polský král). V typicky barokní panegyrice vzdávají řeky Visla, Labe, Pleiße a Dunaj poctu králi.[3]
Ve druhé kantátě Auf, schmetternde Töne der munteren Trompeten BWV 207a, pravděpodobně provedených v roce 1735 pro krále, je řece věnována druhá věta, recitativ Die stille Pleiße spielt.
| „ | Die stille Pleiße spielt Mit ihren kleinen Wellen ... |
“ |
| — Anonymos, vor 1735[4] | ||
V roce 1736 se v Lipsku objevila sbírka písní pod názvem Singende Muse an der Pleiße. Její autor Sperontes sestavil jednoduché melodie a přidal je k vlastním textům. Sbírka byla velmi populární a měla několik vydání.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Pramen -
V Langenhessen / Werdau -
V Neukirchenu před renovací hráze v roce 2005 -
Na úrovni v Neukirchenu -
Poblíž Gößnitze -
Koryto v Deutzenu -
Jez u Röthy -
Před nádrží Rötha -
Jez na Gaulis -
V Großdeubenu -
Poblíž Gaschwitz -
-
Ústí příkopu -
Spojovací jez, za ním lužní tok -
Ústí Pleißy v povodí Elster
.jpg)
.JPG)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pleiße na německé Wikipedii.
- ↑ Wiederherstellung der morphologischen Durchgängigkeit der Fließgewässer im Stadtgebiet von Leipzig
- ↑ Flussverlegungen, In: Neue Ufer - Projekt zur Freilegung von Pleiße- und Elstermühlgraben in Leipzig. www.neue-ufer.de [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-25.
- ↑ Hans Christian Worbs. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ Anonymos. BWV 207a Auf, schmetternde Töne der muntern Trompeten [online]. [cit. 2008-11-26]. Vollständiger Text. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Hydrologisches Handbuch. (PDF; 115 kB) Teil 2 – Gebietskennzahlen. Freistaat Sachsen – Landesamt für Umwelt und Geologie, S. 30, abgerufen am 25. Dezember 2017.
- Mustafa Haikal: Längs der Pleiße – Zur Geschichte einer Flusslandschaft. In: Neue Ufer. Heft 6, Leipzig 2001, S. 3–21.
- Die Pleiße. In: August Schumann: Vollständiges Staats-, Post- und Zeitungslexikon von Sachsen. 8. Band. Schumann, Zwickau 1821, S. 396–410.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pleiße na Wikimedia Commons - Cyklostezka Pleiße
