Plátno z Bolseny
Plátno z Bolseny, také Korporál z Bolseny, je korporál, který byl v roce 1263 použit při mši svaté v městě Bolseně ležící při Bolsenském jezeře. Během mše byl korporál potřísněn krví z konsekrované hostie.[1] Dnes je korporál z Bolseny uložen v bohatém relikviáři v katedrále Nanebevzetí Panny Marie v Orvietu.
Mše v Bolseně
[editovat | editovat zdroj]Korporál z Bolseny pochází z eucharistického zázraku v roce 1263, kdy konsekrovaná hostie údajně začala krvácet na mešní korporál, což bylo vnímáno jako zázrak, který potvrdil římskokatolickou doktrínu transsubstanciace. Ta uvádí, že se chléb a víno se stávají Tělem a Krví Krista. Načervenalé skvrny na korporálu po pečlivém pozorování ukazují profil obličeje podobný těm, které tradičně představují Ježíše Krista. Záznamy ze zkoumání případu uvádějí, že k zázračnému krvácení hostie došlo v rukou celebrujícího kněze Petra z Prahy,[2] který měl pochybnosti o transsubstanciaci. Zázrak z Bolseny je římskokatolickou církví považován za soukromé zjevení, což znamená, že katolíci nejsou povinni tomuto zázraku věřit, přesto k víře se mohou svobodně rozhodnout. Příběh korporálu z Bolseny se stal předmětem církevního i světského zkoumání.[3][4]
Zázrak Bolseny je spojen s nápisem na desce z červeného mramoru v kostele sv. Kristýny a je pozdějšího data než kanonizace sv. Tomáše Akvinského (1328). Nejstarší záznam o zázraku je smaltovaném vyobrazení s Tomášem Akvinským na přední části relikviáře vytvořeného sienským zlatníkem Ugolinem di Vieri v letech 1337–1338.[5] Papež údajně eucharistický zázrak církevně schválil a pověřil Tomáše Akvinského sepsáním mešního řádu pro nově ustanovený svátek – Slavnost Těla a Krve Páně,[4] V roce 1344 papež Klement VI. tento zázrak zmínil, avšak jen v krátkosti. Používal přitom slova Propter miraculum aliquod (kvůli nějakému zázraku).
Svátek Corpus Christi je jedním z hlavních církevních svátků města Orvieto, během něhož je korporál z Bolseny nesen v průvodu Božího těla vedle monstrance s Tělem Páně. V bazilice svaté Kristiny jsou oltářní kameny se skvrnami krve, i ty se nosí v průvodu Božího těla v Bolseně.[6][7]
Ačkoli se papež Urban IV. v papežské bule o této události nezmínil, měla mu pomoci se rozhodnout k vyhlášení nového církevního svátku.[8] Kronikáři a současníci papeže Urbana IV. se o zázraku také nezmiňují: Muratori, Rerum Italicarum scriptores (svazek III, pt. L, 400ff) a ani Thierricus Vallicoloris, který během svého života v latinských verších podrobně popisuje všechny události papežova pobytu v Orvietu.[6]
Levou polovinu velké fresky s názvem Mše v Bolseně umístěnou v místnosti Apoštolského paláce namaloval renesanční malíř Raffael Santi.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Corporal of Bolsena na anglické Wikipedii.
- ↑ How Eucharistic miracles show Christ’s blood type [online]. heraldmalaysia.com [cit. 2020-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Štafeta Corpus Domini - po stopách kněze Petra z Prahy do Orvieta. Církev.cz [online].
- ↑ Eucharistic Miracle of Bolsena [online]. miracolieucaristici.org [cit. 2020-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Orvieto - Čech u zrodu svátku Božího Těla [online]. kardinal.cz [cit. 2020-07-18]. Dostupné online.
- ↑ LEVY, Ian; MACY, Gary; AUSDALL, Kristen van. A companion to the Eucharist in the Middle Ages. [s.l.]: Brill, 2011. 640 s. Dostupné online. ISBN 9789004201415. S. 585. (anglicky)
- ↑ a b Catholic Encyclopedia: Orvieto. www.newadvent.org [online]. [cit. 2020-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eucharistický zázrak v Bolseně [online]. fatym.com [cit. 2020-07-18]. Dostupné online.
- ↑ Eucharistic Miracle of Bolsena [online]. therealpresence.org [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Plátno z Bolseny na Wikimedia Commons
- Tento článek čerpá z The Catholic Encyclopedia, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Orvieto“. Codice diplom. della città di Orvieto (Florence, 1884).