Přeskočit na obsah

Pjatra Krečeuski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pjatra Krečeuski
Narození7. srpna 1879
Dubna
Úmrtí8. března 1928 (ve věku 48 let)
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Pravoslavný hřbitov na Olšanech
Alma materVilna Theological Seminary
Povolánípolitik, básník, publicista, překladatel a diplomat
Politické stranyBelarusian Socialist Assembly
Socialist-Federalist Party of Belarus
Funkcepředseda Rady Běloruské demokratické republiky (1919–1928)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ277790
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pjatra Krečeuski, též uváděn jako Piotra Krečeuski[1], počeštěle Petr Krečevský (bělorusky: Пётра Крэчэўскі; 7. srpna 1879 Dubna – 8. března 1928 Praha-Královské Vinohrady[2]) byl běloruský exilový politik, básník a historik. V letech 1919-1928 byl předsedou běloruské exilové vlády, neboli Rady Běloruské lidové republiky, pro niž nakonec zvolil sídlo v Praze.

Narodil se v Hrodenské oblasti, tehdy Grodenské gubernii Ruského impéria. Vystudoval duchovní seminář ve Vilniusu, absolvoval v roce 1902.[3] Poté pracoval jako učitel v Jałówce a bankovní úředník. Za první světové války sloužil v ruské carské armádě. Během únorové revoluce roku 1917 se stal předsedou rady vojenských a dělnických zástupců v Baryšově. V prosinci 1917 byl zvolen členem výkonného výboru Všeběloruského sjezdu (Першы Ўсебеларускі кангрэс) v Minsku. Sjezd zvolil Radu (vládu), přičemž v únoru 1918 se stal členem první běloruské vlády i Krečeuski, držel funkci státního kontrolora. Sjezd pak v březnu 1918 vyhlásil Běloruskou lidovou republiku. V květnu 1918 se Krečeuski stal ministrem obchodu. V prosince 1919 byl zvolen předsedou Rady Běloruské lidové republiky, která však již v té době neměla kontrolu nad zemí, již ovládli ruští bolševici.

V roce 1920 tedy odešel do exilu, pobýval nejprve v Kaunasu, poté v Berlíně. Roku 1921 poprvé navštívil Prahu, kde se zúčastnil Všeběloruské konference, která kritizovala polsko-ruský rižský mír, který rozdělil Bělorusko na dvě části. Při tom zjistil, že jsou v masarykovském Československu dobré podmínky pro protibolševické emigrace a zároveň pro socialistickou činnost (neboť ač antibolševik, uchoval si levicové přesvědčení). V roce 1923 se tudíž v Praze trvale usídlil a s ním se Praha stala sídlem exilové vlády a hlavním centrem běloruské emigrace. V Praze také založil Socialistickou ligu nového Východu. Napsal historické drama Rahněda, věnované osudu Rognědy Polocké. Přesvědčil československou vládu, aby poskytla granty pro běloruské studenty. Vytvořil v Praze také Běloruský archiv, který uchovával některé z nejdůležitějších dokumentů o moderních běloruských dějinách (tento archiv záhadně zmizel roku 1945 po vstupu sovětských vojsk do Prahy). Roku 1926 zde také vydal sborník Zamežnaja Belarus (Замежная Беларусь), kde publikoval i tři vlastní statě: Bělorusko v minulosti a současnosti (Беларусь у мiнулым и сучасным), Historie běloruských knih (Гiстория беларускай кнiгi) a Skaryna a nezávislost (Скарына i незалежнасць).[4] Poslední dvě byly z velké části věnovány renesančnímu tiskaři a překladateli Francišku Skarynovi, který taktéž působil v Praze. Krečeuski držel post exilového premiéra až do smrti, byl pochován na pražských Olšanských hřbitovech.[5]

  1. Běloruská národnostní menšina. www.vlada.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých české pravoslavné církve u sv. Mikuláše, sign. ČPRAV Z2, s. 73
  3. Piotra Kreceuski. web.archive.org [online]. 2001-03-06 [cit. 2024-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2001-03-06. 
  4. SWADOSCHOVÁ, Tereza. Česko-běloruské literární vztahy. Adoc.pub [online]. Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. KOLENOVSKÁ, Daniela. Běloruská emigrace v Československu (1918–1938). Soudobé dějiny XIV/1 [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]