Přeskočit na obsah

Petr Julián Eymard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý Petr Julián Eymard
Apoštol eucharistie
Narození4. února 1811
La Mure, Grenoble, Francie
Úmrtí1. srpna 1868
La Mure
Příčina úmrtíkrvácení do mozku
Svátek2. srpen
Místo pohřbeníPaříž
Státní občanstvíFrancie
ŘádSociety of Mary
Vyznáníkatolická církev
Blahořečen1925
Svatořečen9. prosince 1962, papežem Janem XXIII.
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Petr Julián Eymard (4. února 1811, La Mure, Grenoble, Francie1. srpna 1868) byl kněz, katolický světec, zakladatel eucharistiánů (zkratka SSS).

Petr Julián se narodil v La Mure, městečku ve Francii, 4. února 1811 v prostých poměrech. Pocházel z deseti dětí, z nichž se ale dospělosti dožil jen on a jeho sestra Marie. Spolu s nimi vyrůstalo ještě jedno děvče, kterého se Juliánovy rodiče ujali, když osiřelo.

Rodina byla velmi zbožná. Petr Julián si záhy vypěstoval velkou lásku ke Kristu v Eucharistii. Farářem v La Mure byl tehdy kněz, kterého silně ovlivnil později církví zavržený jansenismus. Tento kněz způsobil, že se děti, mezi nimi i Petr Julián, začali Boha bát.

Petr byl tímto farářem připraven k prvnímu svatému přijímání a tento mu pak odpíral přijímat častěji než jednou za měsíc. Při jedné pouti se Petr zpovídal a teprve zde se dozvěděl, že Bůh je nejen spravedlivý, ale také milosrdný. Tento kněz mu později na faráři z La Mure vymohl, aby směl přijímat každou neděli.

Cesta ke kněžství

[editovat | editovat zdroj]

V mladém Petru zrálo povolání ke kněžství. Jeho známý, který za něj předtím prosil u La Murského faráře kvůli svatému přijímání, ho seznámil s tím, že je nutno se učit latinu, pokud chce být knězem. Koupil si tedy latinskou gramatiku, a začal se sám a tajně učit. Tajně proto, že otec neměl pro jeho tíhnutí ke kněžství příliš pochopení.

V sedmnácti letech mu otec vybral nevěstu s tím, že o studiích nechce nic slyšet. Přál si, aby syn převzal jeho obchod. Petrovi se následně s pomocí dobrodinců dostalo nabídky studovat, ovšem na stipendiu pro chudé žáky. Ze synovské úcty to odmítl.

V roce 1829 se v La Mure konaly lidové misie a Petrovi pomohl jeden z misionářů, kněz řádu Oblátů Panny Marie. Vydal se za jeho otcem a domluvil mu.

V roce 1831 mohl Petr konečně jako bohoslovec nastoupit do kněžského semináře v Grenoblu (La Murský farář mu odmítl vystavit nezbytné doporučení domácího duchovního správce, tak se do semináře vydal bez něj a ku podivu byl přijat). Za tři roky přijal kněžské svěcení a byl ustanoven jako kaplan ve farnosti nedaleko La Mure.

V roce 1837, ve třetím roce svého kněžství jej biskup ustanovil za faráře v jedné venkovské farnosti, kde nebyl od francouzské revoluce žádný náboženský život. Kostel byl zpustlý, fara téměř neobyvatelná.

Petr dokázal tuto farnost duchovně pozvednout. Jeho duchovním vůdcem byl v té době svatý farář arský, Jan Maria Vianney, se kterým měl Petr mnoho společného.

Knězem v kongregaci maristů

[editovat | editovat zdroj]

Mladý kněz ale pociťoval, že jeho povoláním je řeholní život. Vstoupil do kongregace maristů v Lyonu. Působil jako spirituál v řádovém kněžském semináři, kde si mezi bohoslovci získal značnou oblibu. Později se stal provinciálem řádu.

V roce 1845 při průvodu Božího Těla prožil silný duchovní zážitek, který popisuje takto: Nesl jsem Nejsvětější Svátost a má duše se cítila velmi blaženě. Byla proniknuta vírou a láskou k Ježíši a jeho Svátosti. Položil jsem mu k nohám všechno: Církev, Francii, sebe samého.

O dva roky později cítil povolání založit novou kongregaci, věnující se hlavně adoraci Nejsvětější Svátosti a působení mezi mravně ohroženými lidmi. Generálního představeného požádal o propuštění z kongregace maristů. Ten mu, ač nerad, vyhověl. Maristé se s ním ve zlém rozešli.

Kongregace eucharistiánů

[editovat | editovat zdroj]

Petr Julián kolem sebe shromáždil několik stejně založených mužů a to byl počátek nové kongregace. Takto oficiálně vznikla v roce 1856 kongregace eucharistiánů.

Kongregace měla zpočátku jen několik členů, někteří nevydrželi a odešli. Později se rozrostla a dnes je rozšířena po celém světě.

Závěr života

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1868 se Petr Julián zotavoval z těžké nemoci u sestry a cestou do kláštera byl raněn mozkovou mrtvicí. Zemřel 1. srpna téhož roku. Blahořečen byl roku 1925 a v roce 1962 jej papež sv. Jan XXIII. kanonizoval. Liturgická památka se připomíná 2. srpna.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]