Pavel Šmidrkal
| Pavel Šmidrkal | |
|---|---|
 Pavel Šmidrkal (18. března 2017) | |
| Narození | 3. prosince 1953 (71 let) Tábor  Československo |
| Povolání | historik, kurátor a historik umění |
| Ocenění | Medaile Karla Kramáře (2014) |
| Manžel(ka) | Petra Skluzáčková |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavel Šmidrkal (* 3. prosince 1953 Tábor) je český prozaik, kurátor a galerista.
Život a studia
[editovat | editovat zdroj]Do svých patnácti let žil v Bechyni, v letech 1969–1974 vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Sezimově Ústí, kde se v n. p. Kovosvit zároveň vyučil soustružníkem kovů.
Vojenskou základní službu absolvoval jako kreslič map na velitelství 1. armády v Příbrami (1974–1976). V té době přispíval články do Mladé fronty, Besedy, Jihočeské pravdy, povídky začal publikovat v měsíčníku Československý voják, později v Květech, Dikobrazu.
V letech 1980–1982 prošel dvouletým nástavbovým studiem v Praze: kulturně výchovná činnost a dějiny umění. Následně pracoval v armádních institucích (1977–2009) na různých pozicích v oblasti kultury. Pořádal stálé i putovní výstavy obrazů mj. realizoval výstavu obrazů Česká krajina u příležitosti přijetí Armády ČR do struktur NATO v belgickém Monsu, vedl autorský kolektiv tvůrců publikace Okamžiky pro potlesk – půl století kultury v armádě, psal scénáře ke krátkým filmům ze života armády, které i režíroval.
Připravil výstavy v Topičově salonu v Praze (K. Molnár,[1] V. Mičko, A. Bělocvětov) a několik jednodenních výstav v pražském Rudolfinu u příležitosti slavnostních koncertů k založení Československého státu.
Od roku 2010 působí jako kurátor soukromé Obrazárny Špejchar Želeč,[2] Galerie Záliv Lázně Bechyně a Malé galerie Tudy k badatelně Vojenského ústředního archivu. Za třicet let uskutečnil stovky výstav a vydal desítky katalogů k výstavám a řadu publikací o výtvarných umělcích v jím založené Pelhřimovské edici Probuzené palety.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Za práci s válečnými veterány byl oceněn předsedou vlády České republiky Jiřím Rusnokem medailí Karla Kramáře.[3] Za kurátorskou činnost odměněn předsedou Senátu PČR, za práci v kultuře vyznamenán Záslužným křížem Ministra obrany. V roce 2012 byl oceněn medailí Československé obce legionářské.[4]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Beletrie
[editovat | editovat zdroj]- Babráci (povídky)
- Je to fuč (příběhy)
- Co šustí v listí (pohádky)
- Z louže pod okap (humoresky)
Edice Probuzené palety
[editovat | editovat zdroj]- Josef Multrus: Hořké tóny
- Ferdinand Kotvald: Na kluzišti barev
- Gustav Macoun, Balada o soumraku
- František Líbal: Oblaka něžného hněvu
- Tavík František Šimon: Zblízka
- Jiří Trnko, mám tě rád
- Denní dění – žánrová malba
- Linie touhy – akt ve výtvarném umění a fotografii
- Karol Molnár: Malíř tří zemí[5]
Malá edice Krášlení
[editovat | editovat zdroj]- Zálepky, pečetky, jiné známky
- Krásná přání k nesehnání
- Pohádky s reklamou
Mimo edice
[editovat | editovat zdroj]- Kalousovi zpod Řípu
- Kolovrz, starý reklamní plakát
- Jiří Šlitr: Moment, ostřím tužku
- Alois Moravec: Z Chýšky na Národní třídu
- Jana Míčková: Jižní cíp
- Jan Rýs: Skrytý pohon
- Miloš Kurovský: Okno z Nového světa
- Pastviny Petra Poše
- Byl jsem velitelem Hradní stráže / Jaroslav Pekař
- Přísloví v obrázcích V. Hehla
Katalogy výstav (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Pamlsky firmy Neprakta
- Sto krásných a víc
- Písně v obleku
- Česká chlouba a jiné grafiky J. Slívy
- Něžné trojspřeží – Kurovská
- Skluzáčková, Ekrtová
- P. Skluzáčková: Hladiny a V zahradě
- Brázdou filmu Přednosta stanice
- Zatracovaná i velebená A. Čermáková
- Venku jásot – za zdí krev
- V. Mezera: Dirigent kresby
- V. Boháč: Nepřiznané obrazy
- V. Míčko: Krajina na křídlech
- G. Porš: Krajina prezidentů
- Starý filmový plakát
- O. Bubeníček: Kresby krajiny
- E. Frinta: Mistr erotické linky
- S. Odvárko: Šedesátá léta
- J. Schejbal: Čas návratu
- Cirkusy světa – plakáty
- J. Záruba: Nepřitakávám
- Třikrát Jan Samec
- Podobizna – předsíň duše
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Pavel Šmidrkal, Malíř tří zemí
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Výstava malíře Karola Molnára v Topičově salónu ukazuje obrazy z Francie a Británie. mocr.army.cz [online]. [cit. 2023-02-19]. Dostupné online.
- ↑ Galerie Špejchar Želeč
- ↑ Premiér Jiří Rusnok předal medaili Karla Kramáře Pavlu Šmidrkalovi [online]. Vláda České republiky, 2014-01-10. Dostupné online.
- ↑ GÁLIS, Radek. Pavel Šmidrkal se věnuje hrdinům i malířům. Českobudějovický deník [online]. 2012-11-26. Dostupné online.
- ↑ V Komorním Hrádku je k vidění výstava malíře smutku i naděje. mocr.army.cz [online]. [cit. 2023-02-19]. Dostupné online.
