Přeskočit na obsah

Patience Wright

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Patience Wright
Narození1725
Oyster Bay, New York
USAUSA USA
Úmrtí23. března 1786 (ve věku 60–61 let) nebo 25. března 1786 (ve věku 60–61 let)
Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Příčina úmrtísmrt pádem
Povolánísochařka a umělkyně
RodičePatience Lovell
DětiPhoebe Hoppner
Joseph Wright
PříbuzníHenry Parkyns Hoppner, Lascelles Hoppner a Belgrave Hoppner (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Patience Wright (1725 New York – 23. března 1786 Londýn) byla sochařka voskových figurín a první uznávaná sochařka amerického původu.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Busta Benjamina Franklina od Patience Wright

Patience Lovell se narodila v Oyster Bay v New Yorku do farmářské rodiny Kvakerů. Když byly Patience čtyři roky, rodina se přestěhovala do Bordentownu v New Jersey.[2] V 16 letech opustila rodný dům a odešla do Filadelfie, kde se v roce 1748 provdala za Josepha Wrighta, který byl o mnoho let starší. Často bavila sebe i své děti modelováním tváří z tmelu, chlebového těsta a vosku.

Když její manžel v roce 1769 zemřel, byla těhotná se čtvrtým dítětem a hledala způsob, jak uživit rodinu. Ve spolupráci se svou sestrou Rachel Wellsovou, která v té době byla také vdovou, proměnila svůj koníček v zaměstnání na plný úvazek.[3] Sestry založily obchod s galerií portrétů z tónovaného vosku, což byla populární forma umění v koloniální Americe, a za vstup vybíraly vstupné.[4] V roce 1770 se staly natolik úspěšnými, že si otevřely dům voskových figurín v New Yorku a svou práci vystavovaly i ve Filadelfii a Charlestonu.[1] Doktor Solomon Drowne ve svých časopisech psal i o návštěvě výstavy voskových figurín.[3]

Sochy Patience Wright byly postavy nebo poprsí v životní velikosti se skutečným oblečením a očima ze skla. Byly modelovány podle žijících osob a byly považovány za velmi přesné.[4] Sochy byly často součástí živých obrazů, které zobrazovaly činnost, kterou se skutečná portrétovaná osoba zabývala.[1]

Poté, co bylo mnoho jejích soch zničeno při požáru v červnu 1771, se Wrightová přestěhovala do Londýna.[1][3] Sestra Benjamina Franklina, Jane Mecom, pomohla Patience Wrightové vstoupit do londýnské společnosti.[2] Ta se usadila na West Endu a pořádala oblíbené přehlídky historických tablo a voskových figurín celebrit. Byla poctěna pozváním vytvořit voskový portrét krále Jiřího III. a dalších členů britské královské rodiny včetně vysoké šlechty.[1] Ačkoli je dokumentováno nejméně 55 jejích soch, dochovala se pouze její socha Williama Pitta, hraběte z Chathamu.[5]

Voskový portrét Williama Pitta, hraběte z Chathamu, Patience Lovell Wright, 1779

Popularita

[editovat | editovat zdroj]

Patience Wrightová se v londýnské společnosti proslavila svými rustikálními americkými způsoby, které byly zdrojem fascinace i skandálu. Nosila dřevěné boty, líbala na pozdrav příslušníky obou pohlaví a všech tříd a becně se neřídila současnými pravidly očekávanými od někoho z její třídy nebo jejího pohlaví.[2] Tvrdilo se, že dokonce nazývala krále a královnu křestními jmény, což bylo nehorázné porušení dvorské etikety.[1] Její pověst vedla k přezdívce „The Promethean Modeler“ (narážka na poloboha Prométhea, zejména na jeho vzpouru proti bohům, kreativitu a inovativnost.) a v Londýně 18. století jí získala proslulost.[2] Wrightové se podařilo nesmiřitelně urazit manželku druhého amerického prezidenta Johna Adamse paní Abigail Adams svou přílišnou familiérností a nedostatkem skromnosti ohledně jejích schopností. Adamsová poslala domů pohrdavý dopis popisující jejich setkání a popsala ji jako „královnu děvek“.[1]

Špionka americké revoluce

[editovat | editovat zdroj]

Wrightová údajně pracovala jako špión během americké revoluce a posílala informace zpět do kolonií ukryté uvnitř svých voskových figurín.[2] Přesnost této legendy byla zpochybněna.[6][4] Je známo, že si během války dopisovala s Benjaminem Franklinem, posílala dopisy informující o zdravotním stavu jeho nemanželského syna Williama a hájila válečné zajatce.[7][8][9] Psala také dopisy Johnu Dickinsonovi s popisem příprav britské armády v Anglii.[4]

Nakonec upadla do nepřízně u dvora, především pro svou otevřenou podporu Američanů v koloniální válce, zvláště poté, co údajně nadávala králi a královně po bitvách v Lexingtonu a Concordu.[2] Byla otevřeným patriotem a založila fond na podporu amerických válečných zajatců držených v Británii.[9] Skupina proamerických aktivistů, včetně lorda George Gordona, Benjamina Westa a Anthonyho Pasquina, se scházela v její londnské dílně k diskusím na toto téma.[10][11]

V roce 1780 se Wrightová přestěhovala do Paříže, kde vytvořila bustu Benjamina Franklina.[1]

Po válce a smrt

[editovat | editovat zdroj]

Do Anglie se vrátila v roce 1782 a usadila se se svou dcerou Phoebe a jejím zetěm, malířem Johnem Hoppnerem v jejich domě na Charles Street na St. James's Square.[1][12] V roce 1785 se rozhodla vrátit do New Jersey. Během příprav na cestu však nešťastně upadla a zlomila si nohu. Zemřela o týden později, 23. března 1786. Její sestra Rachel se pokusila získat finanční pomoc na úhradu nákladů na pohřeb, a to jak od prominentních amerických občanů, tak od kontinentálního kongresu, ale bez úspěchu. Patience Wrightová byla pohřbena v Londýně. Její hrob je na hřbitově St John’s Wood v Londýně.[2]

Ačkoli Wrightová získala souhlas George Washingtona, aby jí seděl na portrétování, zemřela dřív, než mohla sochu vytvořit.[1] Podobná žádost zaslaná Thomasovi Jeffersonovi zůstala bez odpovědi.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Patience pomocí tělesného tepla udržovala vosk na teplotě nutné pro jeho tvarování tím, že rozpracovaný portrét vkládala pod zástěru, což bylo diváky skandalizováno a dokonce bylo parodováno v novinových karikaturách.[13] Vosk jako médium samo o sobě byl formou „nízkého umění“ a byl považován za podřadný ve srovnání s bronzem či kamenem.[14]

Satirická novinová karikatura Patience Wrightové

Možná používala tuto veřejnou produkci vytváření svých soch jako způsob, jak přivést diváky do své dílny a vtipně využít novináře k získání publicity.[1]

Křehkost jejího média znamená, že se dochovalo jen málo jejích prací.[4] Postava Williama Pitta, dokončená po jeho smrti, stále stojí ve Westminsterském opatství.[15] Je jí přisuzován basreliéfový profil admirála Richarda Howea ve sbírce newarského muzea.[1]

Wrightová kromě sochy premiéra Williama Pitta vytvořila také sochu Lorda Lytteltona, Thomase Penna, syna Williama Penna a Charlese Jamese Foxe. Mezi její patrony patřili Benjamin Franklin, Deborah Sampson, anglický král a královna a William Pitt.[1]

Odkaz

[editovat | editovat zdroj]

Syn Patience Wrightové Joseph Wright (1756–1793) byl známý portrétista, který navrhl americký Liberty Cap Cent. Její dcera Phoebe se provdala za britského malíře Johna Hoppnera; jejich syn Henry Parkyns Hoppner se stal důstojníkem královského námořnictva a arktickým průzkumníkem.

Její domov na 100 Farnsworth Avenue v Bordentownu v New Jersey stále stojí.[16][17]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Patience Wright na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m RUBINSTEIN, Charlotte Streifer. American Women Artists. Boston, MA: G.K. Hall & Co., 1982. Dostupné online. S. 23. 
  2. ↑ a b c d e f g h [1] Archivováno 3. 1. 2014 na Wayback Machine. The Madame Tussaud of the American Colonies Was A Founding Fathers Stalker, Smithsonian.com Weekly Newsletter (29 December 2013)
  3. ↑ a b c GOODFRIEND, JOYCE D. New York City in 1772: The Journal of Solomon Drowne, Junior. New York History. 2001, roč. 82, čís. 1, s. 25–52. JSTOR 42677751. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e BULLION, J. L. Review of Patience Wright: American Artist and Spy in George III's London. The William and Mary Quarterly. 1978, roč. 35, čís. 3, s. 584–586. DOI 10.2307/1921677. JSTOR 1921677. (anglicky) 
  5. ↑ KATHLEEN, Dabbs, Julia. Life stories of women artists, 1550-1800 : an anthology. Farnham, England: [s.n.], 2009. ISBN 9780754654315. OCLC 317824669 S. 422. 
  6. ↑ Encyclopedia Britannica. Patience Wright | American artist. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SLETCHER, Michael. Domesticity: The Human Side of Benjamin Franklin. OAH Magazine of History. 2006, roč. 20, čís. 2, s. 47–52. DOI 10.1093/maghis/20.2.47. JSTOR 25162034. (anglicky) 
  8. ↑ BAETJER, Katharine. Benjamin Franklin's Daughter. Metropolitan Museum Journal. 2003, roč. 38, s. 169–11. DOI 10.2307/1513106. JSTOR 1513106. S2CID 191370507. (anglicky) 
  9. ↑ a b DAVIS, Robert S. A Georgian and a New Country: Ebenezer Platt's Imprisonment in Newgate for Treason in "The Year of the Hangman," 1777. The Georgia Historical Quarterly. 2000, roč. 84, čís. 1, s. 106–115. JSTOR 40584229. (anglicky) 
  10. ↑ MCCALMAN, Iain. Mad Lord George and Madame La Motte: Riot and Sexuality in the Genesis of Burke's Reflections on the Revolution in France. Journal of British Studies. 1996, roč. 35, čís. 3, s. 343–367. DOI 10.1086/386111. JSTOR 175918. (anglicky) 
  11. ↑ PALUMBO, Anne Cannon. Averting "Present CommotionsPenn's Treaty". American Art. 1995, roč. 9, čís. 3, s. 29–55. DOI 10.1086/424251. JSTOR 3109206. S2CID 153489437. (anglicky) 
  12. ↑ BAETJER, Katharine. British Portraits: In the Metropolitan Museum of Art. The Metropolitan Museum of Art Bulletin. 1999, roč. 57, čís. 1, s. 1–72. DOI 10.2307/3258857. JSTOR 3258857. (anglicky) 
  13. ↑ WALSH, Megan. Review of Shaping the Body Politic: Art and Political Formation in Early America. Journal of the Early Republic. 2012, roč. 32, čís. 3, s. 512–515. DOI 10.1353/jer.2012.0051. JSTOR 23315169. S2CID 144490756. (anglicky) 
  14. ↑ BJELAJAC, David. Confessions of a Survey Writer. American Art. 2002, roč. 16, čís. 2, s. 7–10. DOI 10.1086/444662. JSTOR 3109380. S2CID 191563309. (anglicky) 
  15. ↑ New Collaboration to Reveal Secrets of Nelson and Pitt Effigies [online]. May 2017 [cit. 2017-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-17. (anglicky) 
  16. ↑ Local Events, Restaurants & Shopping: Bordentown, NJ: Downtown Bordentown Association [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Wright House Historical Marker [online]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Burstyn, Joan N. Past and Promise: Lives of New Jersey Women (Syracuse University Press, 1997)
  • Kerber, Linda K. Toward an Intellectual History of Women: Essays (Univ. of North Carolina Press, 1997)
  • Lepore, Jill. Book of Ages: The Life and Opinions of Jane Franklin (Knopf, 2014)
  • Mays, Dorothy. Women In Early America: Struggle, Survival, and Freedom in a New World (ABC-CLIO, 2004)
  • Sellers, Charles Coleman. Patience Wright: American Artist and Spy in George III's London (Wesleyan University Press, 1976)
  • To George Washington from Patience Lovell Wright (8 December 1783), Founders Online, National Archives
  • To Thomas Jefferson from Patience Wright (14 August 1785), Founders Online, National Archives
  • The Papers of Benjamin Franklin, The American Philosophical Society and Yale University

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Patience_Wright&oldid=24279529“