Paraná (řeka)
řeka Paraná | |
---|---|
Pohled ze Zárate v provincii Buenos Aires v Argentině | |
Základní informace | |
Délka toku | 4880 km |
Plocha povodí | 2 582 670 km² |
Průměrný průtok | 15 000 m³/s |
Světadíl | Jižní Amerika |
Zdrojnice | |
Paranaiba, Rio Grande 20°5′12″ j. š., 51°0′2″ z. d. Brazilská vysočina střední Brazílie 1300 m n. m. | |
Ústí | |
Río de la Plata, Atlantský oceán 34°0′5″ j. š., 58°23′37″ z. d. 0 m n. m. | |
Protéká | |
Brazílie (São Paulo, Mato Grosso do Sul, Paraná), Paraguay, Argentina (Misiones, Corrientes, Chaco, Entre Ríos, Santa Fe, Buenos Aires) | |
Úmoří, povodí | |
Atlantský oceán | |
Mapa toku řeky, jejích přítoků a povodí | |
Geodata | |
OpenStreetMap | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Paraná (španělsky Río Paraná, portugalsky Rio Paraná) je druhá největší řeka Jižní Ameriky po Amazonce. Název Paraná pochází z jazyka domorodého kmene Tupi a jedná se o zkratku slov PARA rehe oNÁva, což lze přeložit jako „velká jako moře“. Řeka protéká Brazílií (státy São Paulo, Mato Grosso do Sul, Paraná) a Argentinou (provincie Misiones, Corrientes, Entre Ríos, Chaco, Santa Fe, Buenos Aires) a částečně také tvoří státní hranici obou zemí s Paraguayí. Je přibližně 4880 km dlouhá. Povodí má přibližně rozlohu 2 582 670 km² (větší než Alžírsko).
Geografický popis
[editovat | editovat zdroj]Průběh toku
[editovat | editovat zdroj]Řeka Paraná vzniká soutokem zdrojnic Paranaiba a Rio Grande v jižní Brazílii. Tok řeky míří dále jihozápadním směrem až k hranicím Paraguaye a dalších 190 km tvoří přírodní hranici mezi západní částí Paraguaye a jihovýchodní Brazílií. Hned pod soutokem zdrojnic protíná lávovou planinu Paraná a vytváří peřeje a vodopády (Urubupunga – výška 12 m). Nedaleko brazilského města Guaíra byl v minulosti tok přerušen nejmohutnějšími vodopády světa Sete Quedas (výška do 40 m), které byly koncem 20. století zatopeny vzdutím gigantické přehradní nádrže elektrárny Itaipú (druhé nejvýkonnější na světě). Po soutoku s levostranným přítokem Iguaçu vstupuje na území Argentiny, tvoří hranici mezi touto zemí a Paraguayí (468 km) a její tok se mohutným obloukem stáčí západním směrem. U města Posadas vtéká do Laplatské nížiny, kterou pak protéká až k ústí. V místech, kde řeka opouští území Paraguaye, se stáčí opět směrem k jihozápadu a z pravé strany přijímá největší přítok, kterým je řeka Paraguay. Pod soutokem protéká přehradní nádrží elektrárny Yacyretá a stáčí se do vnitrozemí Argentiny. Na dolním toku dosahuje šířka řeky místy 2 km i více a hloubka 10 až 20 m. V následujících 820 km pokračuje k argentinskému městu Rosario, kde stáčí jihovýchodním směrem a po dalších 500 km vytváří širokou deltu, která se skládá z 11 ramen (největší je Paraná-Guasu). Přibírá zleva řeku Uruguay a vlévá se do zálivu-estuáru Río de la Plata.
Přítoky
[editovat | editovat zdroj]- zleva – Tieté, Paranapanema, Ivaí, Piquiri, Iguaçu (s vodopádem vysokým 72 m), Uruguay
- zprava – Paraguay, Salado
Povodí
[editovat | editovat zdroj]Paraná odvádí vodu z velké oblasti střední části Jižní Ameriky. Patří mezi nejvodnější světové řeky a ročně dopraví do zálivu Rio de La Plata stejný objem vody jako např. severoamerická řeka Mississippi. V povodí řeky se nachází řada velkých měst, mimo jiné i Buenos Aires, Rosario, Asunción, Brasília a další. Oblast je bohatá i na celou řadu unikátní přírodních celků – např. mokřady a bažiny v Pantanalu na horním toku řeky Paraguay, vodopády Iguaçu na stejnojmenné řece nebo planina Gran Chaco na hranicích Paraguaye a Bolívie.
Vodní režim
[editovat | editovat zdroj]Zdroj vody je dešťový a režim povodňový. Průměrný roční průtok vody na dolním toku činí přibližně 15 000 m³/s, maximální 30 000 m³/s a minimální 7000 až 10 000 m³/s. Nejvyšší je od ledna do května, kdy nastávají letní deště v horní části povodí. Druhé nejvyšší období přichází od června do srpna, kdy pro změnu zimní deště přinášejí srážky v dolní části povodí. Celkový roční odtok do oceánu činí přibližně 480 km³ a spolu s řekou Uruguay dosahuje 650 km³. Řeka také unáší mnoho pevných částic (až 150 Mt za rok). Její kalná voda je patrná na otevřeném moři do vzdálenosti 100 až 150 km od břehu.
Hospodářský význam
[editovat | editovat zdroj]Historie
[editovat | editovat zdroj]Estuár objevil jako první Evropan v roce 1515 Španěl Juan Dias de Solis. V roce 1520 zde pobýval Fernão de Magalhães. Detailněji se se systémem řeky seznámil S. Cabot, který byl v roce 1526 prvním Evropanem v jejím ústí.
Energetika
[editovat | editovat zdroj]Dostatek vody a nižší hustota osídlení v některých úsecích řeky vedly v posledních desetiletích ke stavbě mnoha hydroelektráren a přehradních nádrží. Nad soutokem s řekou Iguaçu byla koncem 90. let 20. století postavena největší hydroelektrárna na světě – Itaipú – s instalovaným výkonem 12 600 MW a přehradní nádrží o rozloze 1350 km², hydroelektrárna Yacyretá na hranicích Argentiny a Paraguaye má instalovaný výkon 3100 MW a přehradní jezero o rozloze 1600 km². Celkový instalovaný výkon vodních děl kaskády na řece Paraná je 23 635 MW. Další přehradní nádrže jsou postaveny na horním toku řeky v oblasti zdrojnic Paranaiba a Rio Grande.
Rybářství
[editovat | editovat zdroj]Řeka je stále využívána jako významné loviště mnoha druhů sladkovodních ryb. Mezi ekonomicky nejdůležitější patří místní druhy Surubí a Sábalo.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Řeka je využívána jako dopravní tepna zejména na dolním toku, kde mohou díky větší hloubce plout i některé námořní lodě. Až do města Rosario 640 km od ústí mohou plout lodě s ponorem do 7 m a s ponorem 4 m až do města Posadas a při velké vodě až k ústí řeky Iguaçu. Střední a horní tok je na mnoha místech přehrazen vodními nádržemi, na nichž probíhá pouze omezený lodní provoz.
Osídlení
[editovat | editovat zdroj]- Brazílie
- Paraguay – Salto del Guayrá, Hernandárias, Ciudad del Este
- Argentina
- Misiones – Posadas,
- Corrientes – Ituzaingó, Corrientes, Empedrado, Bella Vista, Lavalle, Goya, Esquina,
- Entre Ríos – La Paz, Santa Elena, Paraná, Victoria y Diamante,
- Santa Fe – Reconquista, Santa Fe, Puerto San Martín, Rosario, Villa Constitución,
- Buenos Aires – San Nicolás de los Arroyos, Ramallo, San Pedro, Zárate, Campana, Tigre
Na březích estuáru Río de la Plata leží hlavní města Uruguaye (Montevideo) a Argentiny (Buenos Aires).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- (anglicky) Capurry L. R. a., Comprehensive survey of the Rio de la Plata area, "The International Hydrographic Review", 1965, v. 42, N" 1;
- (portugalsky) Balance Hidrico do Brasil, Rio de Janeiro, 1972.
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Парана“.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Seznam nejdelších řek světa
- Kaskáda na řece Paraná
- Seznam nevětších vodních elektráren
- Encyklopedické heslo Paraná v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- (anglicky) Mapa povodí řeky Paraná
- (anglicky) Delta řeky Paraná (NASA)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Paraná na Wikimedia Commons
- Paraná (řeka)
- Mezinárodní řeky v Jižní Americe
- Řeky v Paraguayi
- Řeky v Brazílii
- Geografie São Paula (stát)
- Geografie Mato Grossa do Sul
- Geografie Paraná (stát)
- Řeky v Argentině
- Geografie Misiones
- Geografie Chaca (provincie)
- Geografie Corrientes (provincie)
- Geografie Entre Ríos
- Geografie Santa Fe (provincie)
- Geografie Buenos Aires (provincie)
- Přítoky Atlantského oceánu (Jižní Amerika)
- Povodí Paraná
- Povodí Ría de la Platy