Paolo Conte

Paolo Conte
Paolo Conte
Základní informace
Narození	6. ledna 1937 (88 let); Asti, Itálie
Žánry	jazz, šanson, pop
Povolání	Zpěvák-textař, hudebník
Nástroje	klavír, hlas, marimba a Kazoo
Vydavatel	RCA Italiana
Ocenění	rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1999); rytíř Řádu umění a literatury (2001); čestný doktor Maceratské univerzity (2003); Cena Nastro d'Argento za nejlepší filmovou hudbu; David di Donatello for Best Score
Příbuzní	Giorgio Conte (bratr); Alberto Conte (bratranec)
Web	www.paoloconte.it
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paolo Conte (* 6. ledna 1937) je italský zpěvák, klavírista a skladatel proslulý díky svému nezaměnitelně zvučnému hlasu. Jeho skladby jsou svou atmosférou podobné hudbě frankofonních zpěváků (jako například Jacques Brel nebo Georges Brassens) a mají mnohdy lehce melancholické texty.

Biografie

Svou kariéru začal jako doprovodný hráč na vibrafon v místních kapelách (Saint Vincent Jazz Festival). Brzy začal skládat se svým bratrem Giorgio Conte, později pak sám své vlastní písně. Sólovou kariéru začal v roce 1974 vydáním LP, jehož název byl prostě Paolo Conte. Od té doby vydal přes dvacet dlouhohrajících alb, k nejvýznamnějším patří Un gelato al limon, Appunti di viaggio, dvojalbum Aguaplano či v roce 1990 deska Parole D'Amore Scritte a Macchina, která se těšila značnému úspěchu v celé Evropě. Oficiálně vydaná kompilace největších hitů nese název The Best of Paolo Conte.

Některé z jeho skladeb byly použity ve filmech, například píseň "Come Di" ve snímku Mickovy modré oči (1999), "Vieni via con me" ve Francouzský polibek (1995) , Recept na lásku (2001), Bombakšeft (2002), "Sparring Partner v ''5x2" a "Fritz" v reklamě na Coca Colu, která byla široce vysílána v amerických kinech na začátku roku 2006.

Jeden z jeho největších hitů Azzurro (1968, interpretovaný A. Celentanem a později mnohými dalšími umělci) byl "přivlastněn" oddanými fanoušky italské fotbalové reprezentace a nazýván "gli azzurri" a stal se jakousi neoficiální "hymnou" mistrovství světa ve fotbale roku 2006.

Diskografie

Paolo Conte (1974)
Paolo Conte (1975)
Un gelato al limon (1979)
Paris milonga (1981)
Appunti di viaggio (1982)
Paolo Conte (1984)
Concerti (1985, live)
Aguaplano (1987, dvojalbum - japonská verze byla vydána na dvou samostatných CD, druhé pod názvem Jimmy Ballando)
Paolo Conte Live (1988, live)
Parole d'amore scritte a macchina (1990)
Wanda, stai seria con la faccia ma però (1992, compilation)
'900 (1992)
Tournée (1993 live)
Una faccia in prestito (1995)
The best of Paolo Conte (1996, compilation)
Tournée 2 (1998 live)
Razmataz (2000)
Reveries (2003, compilation)
Elegia (2004)
Paolo Conte Live Arena di Verona (2005, live)
Wonderful (2006, compilation)
Psiche (2008)
Nelson (2010)

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Paolo Conte na Wikimedia Commons
Oficiální webové stránky
Biografie Paola Conte na serveru www.swonderful.net

Nositelé ceny Premio Tenco

Pro hudebníka	Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)

Pro kulturní osobnost	Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)