Přeskočit na obsah

Pancho Gonzales

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pancho Gonzales
Rodné jménoRicardo Alonso González
Narození9. května 1928
Los Angeles
Úmrtí3. července 1995 (ve věku 67 let)
Las Vegas
Příčina úmrtírakovina žaludku
Místo pohřbeníPalm Memorial Park Cemetery
Povolánítenista a tenisový trenér
OceněníMezinárodní tenisová síň slávy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ricardo Alonso "Pancho" González (9. května 1928, Los Angeles3. července 1995, Las Vegas) byl americký tenista mexického původu. Osm let byl světovým hráčem č. 1. (1952, 1954-1960). Dvakrát vyhrál US Open (1948, 1949), devětkrát americké profesionální mistrovství (1953, 1954, 1955, 1956, 1957, 1958, 1959, 1961) a čtyřikrát britský profesionální šampionát Wembley Championships (1950, 1951, 1952, 1956). Do roku 1949 hrával na amatérských turnajích, poté na profesionálních. Jeho zápas s Charlie Pasarellem z roku 1969 (112 her) je nejdelším v historii Wimbledonu.[1] V roce 1968 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pancho Gonzales na anglické Wikipedii.

  1. GRAY, David. Pancho wins the longest match. The Guardian. 1969-06-26. Dostupné online [cit. 2017-03-24]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  2. Richard “Pancho” Gonzales. International Tennis Hall of Fame [online]. [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]