Pago Senonago
Pago Senonago či Sennonago (příp. pagus Senonagus, Senonacus atp.), překládáno nejčastěji jako „kraj senonský“, je ve Fredegarově kronice označení oblasti, z níž měl pocházet kníže Sámo.
Města
[editovat | editovat zdroj]Sens
[editovat | editovat zdroj]Vzhledem k tomu, že Sámo je v kronice označen za „franského kupce“, nejčastěji bývá pago Senonago spojováno s francouzským, galskými Senony založeným městem Sens jako významným centrem Franské říše a hlavním městem Senonie. Napomáhá tomu i podobnost s pozdějším výrazem pagus Senonicus, který okolí města Sens (senskou arcidiecézi) vskutku označuje; stejně jako skutečnost, že kronika byla sepsána v Burgundsku, celkem nedaleko Sensu.
Soignies
[editovat | editovat zdroj]Někdy je naopak uvažováno belgické město Soignies (Soniacus) v oblasti Sallande na řece Senne v Dolním Lotrinsku. Pokud byl Sámo Frank (nebo působící ve franských službách), pak mohl být Sálským Frankem právě z této oblasti.[1] Tato úvaha, zastávaná především Belgičany, kteří variantu Sens důrazně rozporují,[2] na druhou stranu nahrává kacířské myšlence, že ve skutečnosti nejde ani o Sens, ani o Soignies,[3] ale o jiné, pravděpodobně jižněji umístěné sídlo.[4]
Oblasti
[editovat | editovat zdroj]Sundgau
[editovat | editovat zdroj]Někteří francouzští autoři 19. století chápali Fredegarovu lokalizaci jako oblast Sundgau v jižním Alsasku.[5] Právě Alsaské vévodství má s ději Sámovy doby úzkou souvislost; nachází se zde také město Cernay/Sennheim (Sànne, Senne). Posléze zde sv. Gondelbert, bývalý senský biskup, založil benediktinské opatství Senones, či vévoda Adalrich klášter Hohenburg.
Povodí Sály
[editovat | editovat zdroj]Lze-li v kraji senonském vidět oblasti obývané Senony nebo Semnony, pak se tato poněkud vágní určení pokusila upřesnit etymologická domněnka Heinricha Kunstmanna, který v pago Senonago tušil oblast kolem řeky Sály.[6] Na území německých Franků se nicméně střetávají dvě prakticky stejnojmenná území: sálské (podle řeky Sály) a salické (podle Salického zákoníku (Lex Salica)). Terra Salica označuje dominikál, zboží osvobozené od léna (Freilehngut); slovo „Sala“ označuje obecně panství, zemanství. V ještě vágnějším významu Saal = vysoký sál, salon, hala (i Halle).
Další návrhy
[editovat | editovat zdroj]František Pluskal Moravičanský v roce 1883 určil pago Senonago jako Schongau v jižním cípu Bavorska, ovládaném v Sámově době Franky.[7]
Josef Lacina v roce 1879 učinil z pago Senonago „kraj senový“, který spojil s žateckými Lučany.[8] Jeho asociace (louka → žatva → seno) je z těch lacinějších; spíše než o seriózní myšlenku mu však šlo o vlastenecký námět.
Podobné názvy
[editovat | editovat zdroj]- Solothurn (Salodorum, Salingostadium) na Rýně – hlavní město stejnojmenného švýcarského kantonu
- Maria Saal (Selo, Selno) – obec v Korutanech poblíž Karnburgu. Selo znamená „sídlo“ či „sedlo“; podobného základu je např. i dolnoštýrská (slovinská) Celje
- Solin (Salona, Sulona) – město v Chorvatsku; prastaré biskupské sídlo (po zničení Avary kolem roku 640 bylo přeneseno do blízkého Splitu)
- Senj (Senia) – kromě Sensu nebo Senigallie (Sena Gallica) ve střední Itálii založili galští Senoni i město Senj na severozápadě Chorvatska
- Lublaň (Sennius, Semona) – slovinská metropole je v některých pramenech zmiňována jako Semona a v keltštině označována jako Sennius – podle řeky Sávy (řec. Σάος/Saos). V 7.–8. století se v oblasti kolem Senje i Lublaně střetávali, na pozadí bojů Slovanů s Avary, Langobardi s Bavory a Franky
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MARX, Karel; ENGELS, Bedřich. Spisy 39 (Dopisy 13). Praha: Nakladatelství Svoboda, 1975. Dostupné online. S. 488.
- ↑ COLLIN DE PLANCY, Jacques Albin Simon. Fastes militaires des belges ou Histoire des guerres, sièges, conquêtes, expéditions et faits d'armes; Svazek 1. [s.l.]: [s.n.], 1835. Dostupné online. S. 203.
- ↑ WEISSGERBER, Klaus. Ungarns wirkliche Frühgeschichte – Árpád eroberte schon 600 das Karpatenbecken. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. S. 195.
- ↑ PÍČ, Josef Ladislav. Starožitnosti země české, Svazek 2, Díl 3. [s.l.]: [s.n.], 1906. Dostupné online. S. 38.
- ↑ ABEL, Hugo. France historique et monumentale. Svazek 2. [s.l.]: [s.n.], 1857. Dostupné online. S. 187.
- ↑ KUNSTMANN, Heinrich, Über die Herkunft Samos, Die Welt der Slaven 25, 1980, S. 293–313
- ↑ PLUSKAL–MORAVIČANSKÝ, František. Nákres dějin starého Slezska – Kritickohistoricky dle starých pramenů. [s.l.]: [s.n.], 1883. Dostupné online. S. 46.
- ↑ LACINA, Josef. Komenský – Týdenník vychovatelský, Svazek 7. [s.l.]: [s.n.], 1879. Dostupné online. S. 490.