Pafnucius (biskup)
| Svatý Pafnucius | |
|---|---|
 | |
| poustevník, biskup | |
| Narození | ? Egypt |
| Úmrtí | asi 360 |
| Svátek | 11. září |
| Vyznání | katolická církev |
| Uctíván církvemi | Římskokatolická církev Koptská církevŘeckokatolická církev Pravoslavná církev |
| Atributy | kniha, kutna, hůl |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pafnucius Thébský (koptsky Ⲡⲁⲫⲛⲟⲩϯ, také Pafnucius Veliký nebo Pafnucius Egptský; * asi před 300, Horní Egypt; † asi 360 Théby) byl poustevník a posléze možná i biskup v horním Egyptě. Katolickou církví je uctíván jako světec a jeho liturgická památka připadá na 11. září. Koptská církev a další ortodoxní církve si připomínají jeho památku 12. června.
Život
[editovat | editovat zdroj]Nejstarším pramenem o jeho existenci a životě je legenda svatého Onufria. Podle ní Pafnucius poustevníku Onufriovi sloužil a po jeho smrti sepsal jeho životopisnou legendu.[1] Ostatní (pozdější) prameny se shodují v tom, že odešel do Thébské pouště, kde pobýval jako poustevník v samotě ve své eremitáži.
Podle pozdní tradice se stal duchovním žákem sv. Antonína Velikého. Jeho zbožnost a příkladný život se během času měly stát tak známými, že byl zvolen biskupem v Tebaidě.[2] Během vlády římských císařů Galeria a Maximina Daii († 313) byli křesťané v diecézi Orient a Egypt pronásledováni. Pafnucius byl údajně uvězněn, týrán, měl přijít o oko a být mu přepáleny šlachy v koleni levé nohy. Následně měl pracovat jako otrok v dolech. Po skončení pronásledování se vrátil k biskupské službě a v roce 327 se zúčastnil Prvního nikajského koncilu. Tento koncil chtěl zavést povinný celibát pro veškeré duchovenstvo včetně jáhnů. Pafnucius byl proti tomu a argumentoval, že jde o "nakládání příliš těžkého jha".[3] Od otázky celibátu bylo na koncilu nakonec upuštěno.
Pafnucius rovněž rozhodně vystupoval proti ariánské herezi. Zemřel kolem roku 360.
.jpg)
Ikonografie
[editovat | editovat zdroj]- Pafnucius bývá vyobrazen jako poustevník s plnovousem, v kutně s kápí, s poutnickou holí a rozevřenou knihou v ruce, stojící v pustině lesa nebo pouště. V pozadí bývají vyobrazeni otroci, nesoucí pytle s nákladem (uhlí?), a kostelík, vystavěný v místě Pafnuciovy eremitáže.
- Pafnucius klečí a líbá nohy poustevníka sv. Onufria. [4]
- Stojící Pafnucius halí zemřelé do svého pláště; po stranách stojí na stráži dvojice lvů. Freska ze 14. století, Pisa, Camposanto [5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Wolfgang von Braunfels (ed.), Lexikon der christlichen Ikonographie, Ikonographie der heiligen. Svazek 8., Vydal Herder ː Freiburg-Basel-Rom-Wien, 1994 (2. vydání), s. 115, ISBN 3-451-22568-9
- ↑ Lexikon der heiligen jeho biskupský úřad neuvádí, Lexikon der christlichen Ikonographie rovněž ne.
- ↑ Udalosti.signaly.cz (dostupné online)
- ↑ Lexikon der christlichen Ikonographie, Ikonographie der heiligen, Band 8, 1994, s. 115
- ↑ LCI 8, s. 115
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Bibliotheca sanctorum, svazek X, strany35-37
- LCI 8, 115 = Wolfgang von Braunfels (ed.), Lexikon der christlichen Ikonographie, Ikonographie der heiligen. Svazek 8., Vydal Herder ː Freiburg-Basel-Rom-Wien, 1994 (2. vydání), s. 115, ISBN 3-451-22568-9
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pafnucius Thébský na Wikimedia Commons - Catholica.cz
