Pa Ťin
| Pa Ťin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. listopadu 1904 Čcheng-tu |
| Úmrtí | 17. října 2005 (ve věku 100 let) Šanghaj |
| Příčina úmrtí | Parkinsonova nemoc |
| Alma mater | Sečuánská univerzita High School Affiliated to Nanjing Normal University |
| Povolání | spisovatel, překladatel, esperantista, autor autobiografie, autor dětské literatury a politik |
| Ocenění | Asijská kulturní cena města Fukuoka (1990) čestný doktor Čínské univerzity v Hongkongu Řád přátelství mezi národy komandér Řádu čestné legie |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Choť | Xiao Shan (1944–1972) |
| Děti | Li Xiaotang |
| Příbuzní | Li Jisheng (sourozenec) |
| Funkce | člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pa Ťin (čínsky pchin-jinem Bā Jīn, znaky 巴金; 25. listopadu 1904, Čcheng-tu — 17. října 2005, Šanghaj) byl čínský spisovatel. Ve 30. a 40. letech 20. století se proslavil svými romány, jež popisovaly a vzývaly rozklad tradičního konfuciánského patriarchálního společenského systému (zejm. Rodina).
Život
[editovat | editovat zdroj]Vyrostl v bohaté, tradiční čínské rodině, s velmi despotickými muži v čele. Unikl z ní odchodem do Francie v roce 1927. Již v Číně četl díla Pjotra Kropotkina a v Paříži se připojil k anarchistickému hnutí. V roce 1929 přijal jméno Pa Ťin, které odkazovalo jednak na Kropotkina a také na dalšího anarchistu Michaila Bakunina. Toho roku se také vrátil do Číny a zde vydal svou první knihu Zánik.[1] Průlomovým byl však až román Rodina z roku 1931. Román měl autobiografické rysy a byl inspirován autorových dětstvím v bohaté rodině v S'-čchuanu. Tradiční (velmi široká) čínská rodina je v románu líčena dosti neiluzivně a jako rozpadající se instituce. Kniha měla ještě dvě pokračování (Jaro a Podzim) a trilogie byla nazvána Dravý proud. I další trilogie Láska měla úspěch. Roku 1934 byl zakázán jeho román Výhonek, načež musel načas odejít do exilu v Japonsku. Brzy se ale vrátil. Za války napsal další, burcující, trilogii Oheň.
Před válkou s komunisty polemizoval z anarchistických pozic, po jejich vítězství v roce 1949 však základní pravidla nového režimu přijal a v roce 1958 byl dokonce zvolen předsedou oficiálního Svazu spisovatelů. Nevyzpytatelné represe Kulturní revoluce na konci 60. let si ho však nakonec našly: Bylo mu zakázáno psát a byl poslán čistit kanály. Jeho ženě byla z politických důvodů odepřena v roce 1973 lékařská péče, načež zemřela. Když se na konci 70. let uvolnily ledy v důsledku Tengových reforem, mohl se vrátit do literárního života, v roce 1985 i do čela Svazu spisovatelů. Stal se velkým kritikem Kulturní revoluce, přičemž však přiznal – zejména ve slavné knize Náhodné myšlenky – míru spoluviny na této mravní a myšlenkové tragédii, neboť sám se na konci 50. let částečně podílel na „kampani proti pravičákům“, a právě v takovýchto akcích se lynčovací duch Kulturní revoluce rodil. Neúspěšně též bojoval za vznik Muzea Kulturní revoluce, které by varovalo před opakováním podobného výronu násilí a fanatismu.[2] Svůj aktivismus vystupňoval v roce 1989, kdy bylo vyhlášeno stanné právo a dogmatici přešli znovu do útoku. Protestoval také proti obnovenému kultu Maa na začátku 90. let. Zemřel ve sto letech.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ba Jin | Chinese author. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ba Jin. The Independent [online]. 2005-10-19 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GITTINGS, John. Obituary: Ba Jin. The Guardian. 2005-10-18. Dostupné online [cit. 2019-04-12]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pa Ťin na Wikimedia Commons
