Pět dětí a skřítek

Pět dětí a skřítek
Autor	Edith Nesbit
Původní název	Five Children and It
Ilustrátor	Harold Robert Millar
Země	Spojené království
Jazyk	angličtina
Žánr	dětský román
Vydavatel	T. Fisher Unwin
Datum vydání	1902
Počet stran	272
Předchozí a následující dílo
The Phoenix and the Carpet
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pět dětí a skřítek (anglicky Five Children and It) je dětský román britské spisovatelky Edith Nesbitové. Příběh vypráví o pěti sourozencích, kteří se na léto přistěhovali z Londýna do krásného bílého domku na venkově, kde si našli podivného kamaráda, díky kterému zažívali nebezpečná, ale poučná dobrodružství. Kniha byla vydána v roce 1902 v časopise The Strand Magazine pod názvem The Psammead nebo také The Gifts. Příběh se postupem let rozšířil a vznikl tak román, který vyšel v témže roce.

Děj

Příběh začíná příjezdem pěti sourozenců a jejich chůvy z Londýna do krásného bílého domku na venkově poblíž pískového lomu. Děti při jednom z prozkoumávání okolí nalezly v pískové jámě malého, starého skřítka. O něm se dozvěděly, že má zvláštní schopnost a tou je plnění jednoho přání za den, které se přestane působit se západem slunce. Děti si měly opravdu zvláštní přání, která byla často neslučitelná s realitou a ne vždy dopadla tak, jak si představovaly.

Jejich prvním přáním je být krásní. Psammead jim přání vyplní a děti se změní k nepoznání. Ani jejich vlastní chůva je nepoznává a vyhání je proto z domu. Další jejich přání je bohatství. Skřítek jim dopřeje bohatství v podobě zlatých dukátů, které už nejsou platné a děti si za ně nemohou nic koupit. Jiným přáním je schopnost létat, a ani to se zcela nevydaří. Děti totiž uvíznou na věži kostela a nemohou se žádným způsobem odsud dostat. Pomůže jim hajný, který je následně musí odvést domů. Zde se potkává s chůvou dětí, do které se zamiluje a později se také i vezmou. Také chtějí mít svůj vlastní dům, ale zjistí, že takto zde bydlet nemohou, protože by se o něj sami nedokázali postarat.

Čtyři nejstarší sourozence někdy rozčiluje malý bráška, proto chtějí, aby rychle vyrostl. Ten však vyroste v dospělého muže, který má svým starostí dost a na hraní s dětmi nemá náladu ani čas. Z krádeže objevených peněz, které chtěli pro svoji matku, je obviněn jejich blízký kamarád hajný. Děti zjišťují, že přání, která měly, nejsou důležitá a proto si všichni slíbí, že už si nikdy nic od Psammeada přát nebudou. Pouze Anthea chce splnit jednu poslední věc, a sice to, že se se svým skřítkem chce ještě někdy setkat, a to jim také přislíbí.

Postavy

• Cyril – nejstarší ze sourozenců, snaží se za skupinu rozumně rozhodovat, vůdčí typ
• Anthea – druhá nejstarší ze sourozenců, citlivá, stará se o sourozence, snaží se plnit přání ostatních
• Robert – třetí nejstarší sourozenec, netrpělivý, odvážný, často se dostává do problémů
• Jane – čtvrtá nejstarší ze sourozenců, někdy plachá a bojácná, snaží se svým sourozencům pomáhat
• Hilary – nejmladší ze sourozenců, batole, i kdy si to neuvědomuje a nedělá to schválně, ostatním sourozencům někdy komplikuje plány
• skřítek Psammead – starý, ošklivý, žije v písečné jámě, dokáže splnit jedno přání za den, se západem slunce se přání rozplyne, nejprve má sarkastické poznámky, ale později si k dětem najde kladný vztah

Přijetí díla

Jitka Zítková o díle Pět dětí a skřítek v časopise Ladění z roku 1999, uvádí, že se kniha nejspíše inspirovala lidovou pohádkou o třech nevydařených přáních, a její námět tedy není zcela původní. Příběh odehrávající se ve viktoriánské Anglii je podle ní však humorný a napínavý. Autorka článku doslova píše: „Autorka nechává své hrdiny vyváznout ze všech potíží se zdravou kůží, ale obohacené o zkušenosti.

Maria Nikolajeva v knize The Rhetoric of Character in Children's Literature (Mluva postav v dětské literatuře) napsala, že veškerá dětská literatura je paralelní s monomýtem a všechny postavy v literatuře pro děti jsou rozvíjeny analogicky k mytickému hrdinovi. Jako mytičtí hrdinové i dětské postavy se musí ocitnout v situaci, která pro ně není běžná, aby tak mohlo dojít k zápletce – v případě Pěti dětí a skřítka jde o změnu prostředí v podobě cesty na letní prázdniny. Postavy dostávají zvláštní úkol a k jeho splnění získávají pomoc přirozenou či nadpřirozenou, v závislosti na žánru. Maria Nikolajeva uvádí, že malý protagonista získá životní lekci pouze tehdy, kdy není opuštěn bez pomoci a pomocníkem by měl být úplně cizí člověk.

Nikolajeva si dále povšimla stručného, ale efektivního způsobu, jakým jsou děti představeny během úvodní cesty z nádraží do letního domova. Robert a Anthea obdivují krásu domu, Robert jeho barvu a Anthea růže kolem něj. Jane komentuje přítomnost švestek a její zájem je směřován především k jídlo. Cyril uznává, že dům je ucházející, čímž se představuje jako bručoun; a poslední z dětí, které v tuto chvíli není ani představeno jménem, promluví takovým způsobem, že je čtenáři ihned jasné, že jde o batole.

Adaptace

Kniha Pět dětí a skřítek byla adaptována hned do několika filmů. V roce 2004 vyšla filmová verze 5 dětí a To, kde si zahrál Freddie Highmore, Tara Fitzgerald, Jonathan Bailey, Zoe Wanamaker, Kenneth Branagh a Eddie Izzard, který propůjčil svůj hlas skřítkovi Psammeadovi.