Pěchava slatinná
 Pěchava slatinná | |
|---|---|
 Pěchava slatinná (Sesleria uliginosa) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Čeleď | lipnicovité (Poaceae) |
| Podčeleď | (Pooideae) |
| Rod | pěchava (Sesleria) |
| Binomické jméno | |
| Sesleria uliginosa Opiz, 1836 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Pěchava slatinná (Sesleria uliginosa) je vytrvalá, trsnatá tráva s úzkými listy vyskytující se nejčastěji na vlhkých loukách. Je jedním ze dvou druhů rodu pěchava rostoucích v české přírodě, kde je sice původní druh, ale je pro omezování počtu vhodných stanovišť je ohrožená vymizením.[1][2][3]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Pěchava slatinná je evropský druh s disjunktním areálem. Ve Skandinávii se vyskytuje na jihu Švédska a Finska, jižněji pak v Baltských státech a v Polsku. Ve střední Evropě roste roztroušeně v Německu, Rakousku, Švýcarsku, severní Itálii, České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Chorvatsku, Černé Hoře, Rumunsku a v Bulharsku.
V České republice se vyskytuje převážně v teplých oblastech Čech, v Polabí. Podél Labe je rozšířena od Mělnické Vrutice po Poděbrady a přes Kolínsko na Pardubicko a Královéhradecko, Jaroměřicko a Královédvorsko. Dále je podél Cidliny rozšířena přes Chlumecko do Novobydžovska a podél Úpy a Metuje zasahuje do oblasti Náchodska.[1][3][4][5]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Roste na vlhkých vápencových slatinných půdách, stejně jako v suchých trávnících které mají vysokou hladinu podzemní vody, hlavně na podloží z opuky, v nížinách a nevysokých pahorkatinách v nadmořských výškách 150 až 350 m. Tento hemikryptofyt obsazuje také bezkolencové louky v plochých údolních slatích, případně po okrajích rybníků, kde vyhledává vlhké, zásadité, vápníkem bohaté půdy s vyšším obsahem uhličitanů. Kvete od května do června, dozrává od konce července.[1][2][4][6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jednoděložná rostlina tvořící bohatý trs, který se za příhodných podmínek rozrůstá do většího kruhu. Listy střídavě vyrůstající z pochev bývají jen 0,2 až 0,4 cm široké, ale až 40 cm dlouhé, vespod jsou bělavě ojíněné, často slabě svinuté, mají kápovitou drsnou špičku a málo zřetelné podélné žilky. Stébla jsou tuhá, přímá nebo vystoupavá a ve spodní části jsou objatá hladkými pochvami listů. Travina vyrůstá z trsnatého oddenku.
Na vrcholu stébla je květenství, hustý, 1 až 1,5 cm dlouhý vejčitý lichoklas složený ze dvou či tříkvětých, bočně zploštělých, 5 až 7 mm dlouhých klásků na krátkých stopkách. Pod lichoklasem vyrůstají dva krátké listeny tvořené zbytky jalových klásků. Vejčitě kopinaté, jednožilné, kýlnaté, zašpičatělé plevy bývají po okrajích a žilkách jemně brvité. Kopinaté, pýřité pluchy se třemi až pěti zuby jsou pětižilné, střední žilka je prodloužená do krátké osiny, kratší osiny mívají i postranní žilky. V oboupohlavném květu jsou tři prašníky asi 2 mm velké a dvě dlouhé niťovité blizny, které rostou z vrcholu semeníku a nahoře vyčnívají z květu. Někdy se vyskytují květy pouze s prašníky, bez blizen. Květy v lichoklasu jsou opylovány větrem.
Plody jsou 2 mm velké, hnědé, okoralé obilky (obalené pluchami), které ihned po dozrání z otevřených klásků vypadají. Obvykle k tomu dojde již počátkem léta a po zbytek času zůstanou v květenství na konci stébel pouze plevy. Semena jsou šířena větrem nebo povrchovou vodou po letních deštích, bývají také potravou drobných hlodavců.[1][2][3][4][7][8][9]
Záměna
[editovat | editovat zdroj]V české přírodě je možná záměna s pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea), druhým druhem rodu pěchava rostoucím v Česku. Odlišuje se od zde popisované pěchavy slatinné neojíněnými listy, válcovitým lichoklasem a neosinatými, nebo jen velmi krátce osinatými pluchami a tím, že roste hlavně na vápnitých půdách na suchých stráních, skalách a ve světlých borových lesích.[2][10]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Výskat pěchavy slatinné je úzce spojen hlavně se slabě alkalickým slatinami a loukami s vysokou hladinou podzemní vody. Mnoha místa jejího výskytu byla odvodněna a jsou vysušená, jiná postupně zarůstají konkurenčně silnějšími rostlinami. Pro její zachování v české přírodě je nutno zbývající stanoviště ponechat bez drenáží i hnojení a louky pravidelně kosit a likvidovat náletové dřeviny. Pěchava slatinná je ve „Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.“ i v „Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky z roku 2017“ považována za kriticky ohrožený druh (§1, C1t).[1][11][12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Pěchava slatinná [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2007-07-05 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Sesleria uliginosa, s. 208–209.
- ↑ a b c CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Sesleria uliginosa [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2021 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c GONDA, Marek. Variabilita rastlinných spoločenstiev s druhom Sesleria uliginosa na lokálnej a širokej geografickej mierke. Brno, 2009 [cit. 2021-06-18]. Diplomová práce. Masaryková univerzita v Brně. Vedoucí práce Michal Hájek. Dostupné online.
- ↑ POWO: Sesleria uliginosa [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2021 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sesleria uliginosa [online]. Life Friuli Fens, Udine, IT [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ ANDERBERG, Arne. Den virtuella floran: Sesleria uliginosa [online]. Naturhistoriska riksmuseet, Stockholm, SE, rev. 2007-11-7 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (švédsky)
- ↑ FISCHER, Manfred A.; WILLNER, Wolfang; NIKLFELD, Harald et al. Burgenlandflora: Sesleria uliginosa [online]. Naturschutzbund Burgenland, Eisenstadt, AU, rev. 2015-01 [cit. 2021-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-24. (anglicky)
- ↑ POWO: Sesleria uliginosa [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Pěchava vápnomilná, [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2007-07-15 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 2021-06-18]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603. (anglicky)
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR, rev. 18.07.207 [cit. 2021-06-18]. cz/cs/chranene-rostliny/ Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pěchava slatinná na Wikimedia Commons 
Taxon Sesleria uliginosa ve Wikidruzích
