Páni z Talmberka
| Páni z Talmberka | |
|---|---|
 | |
| Země | České království |
| Mateřská dynastie | Kounicové (?) |
| Tituly | Hrabě, purkrabí |
| Rok založení | 1443 |
| Vymření po meči | 1735 |
| Větve rodu | Jankovští z Talmberka, Talmberkové ze Smilkova, Talmberkové z Vlašimi |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Talmberkové, či páni z Talmberka, Talenberka apod. (německy Talmberg, Thalenberg, či Tallenberg) byli starý český panský rod.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Syn či synovec pražského purkrabího Hroznaty z Úžic, Vilém, držel v roce 1291 hrad Talmberk u Ratají na řece Sázavě. Jeho potomkům patřily Slatiňany, Miličín, statky na Čáslavsku i ve východních Čechách. Působili vícekrát jako sudí či purkrabí.
V době pohusitské zůstali katolíky a někteří zastávali významné církevní úřady. Pavel z Miličína a Talmberka byl v letech 1420 proboštem Metropolitní kapituly pražské a v letech 1434 až do své smrti v roce 1450 biskupem olomouckým.
Pavel Pouček z Talmberka byl rytířem kláštera Řádu křižovníků - Strážců Božího hrobu a v letech 1484-1496 zastával úřad administrátora pražského arcibiskupství[1].
Větvení rodu
[editovat | editovat zdroj]Koncem 16. století se rozdělili na dvě větve, smilkovskou a vlašimskou. Jan, který pocházel ze smilkovské linie, získal Prčici, působil jako zemský soudce a hejtman vltavského kraje. Jeho syn Vilém přikoupil k rodovému majetku Suchomasty a Vlčkovice. I on zastával funkci vltavského hejtmana. Koncem 17. století smilkovská větev vymřela.
Jiří († 1623), který pocházel z vlašimské větve, koupil Postupice, od roku 1618 vykonával post nejvyššího komorníka, zapojil se do stavovského povstání, díky přímluvě svého syna Bedřicha, který byl katolíkem, unikl potrestání. Bedřich z Talmberka († 1643) se po roce 1621 stal prezidentem apelačního soudu, zasedal v mimořádném soudu s některými vůdci stavovské rebelie, později působil jako nejvyšší sudí, komorník a hofmistr. Tohoto vlivu a postavení dosáhl také díky prozíravé půjčce císaři Ferdinandovi II. již v roce 1621, panovník tuto půjčku splatil menším množstvím statků.
Jan Maxmilián Sezima z Talmberka († 5. března 1693 v Arnoštovicích) od roku 1666 hofrychtéř a komorní rada. Byl ženatý s Johanou Františkou Vratislavovou z Mitrovic a podruhé s Maxmilianou Apolenou Měsíčkovou z Výškova. Vlastnil Talmberský kodex, v němž jsou obsaženy důležité právní listiny ze 14. století, korunovační řád Království českého či výpisy ze zemských desk. V současnosti je kodex uložen v Národním muzeu v Praze.
Vlašimská linie se rozdělila ještě do dvou odnoží. V roce 1735 zemřel Josef Václav z Talmberka, poslední mužský člen rodu. Pohřben byl u karmelitánů v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze.
Erb
[editovat | editovat zdroj]V červeném štítě nosí dva stříbrné leknínové listy. Toto znamení mají podobné s pány z Kounic, z Martinic a z Újezdce. Podle historika Františka Palackého se měly všechny tyto rody odštěpit od velkého rodu Kouniců, jeho domněnka nebyla dosud spolehlivě vyvrácena, ani potvrzena.
Osobnosti rodu
[editovat | editovat zdroj]- Milík z Talmberka († 28. března nebo 4. dubna 1214), pražský biskup jako Daniel II.Milík v letech 1197–1214.
- Hroznata z Úžic (konec 13. století), prapředek rodu, pražský purkrabí v letech 1284–1288, manžel dcery Záviše z Falkenštejna. Jeho syn nebo synovec vystavěl hrad Talmberk.
- Arnošt byl praotcem Černčických z Kácova, kteří se také zároveň jako první zvali „z Talmberka“.
- Záviš, větev z Újezdce a z Kunic .
- Vilém (snad syn/synovec Hroznaty z Úžic), zemský sudí, roku 1291 držel hrad Talmberk a Rataje (nad Sázavou) .
Linie byla poté přerušena. Později jsou zmiňováni bratři
- Diviš (zmiňován v letech 1316 až 1348)
- Petr (zmiňován roku 1353)
- Nezamysl byl zmíněn v souvislosti se Sázavským klášterem.
- Pavel z Miličína a Talmberka († 1450), biskup olomoucký.
- Jan František Kryštof z Talmberka (31.12.1644–3.4.1698),třetí biskup královéhradecký.
Podle novější, nedoložené verze rodokmenu jsou písemně doložené následující osoby: Ješek (1355–1374) a Vilém (1355–1382). Diviš (doložen v letech 1397 až 1414) byl pánem na hradě Talmberku, po něm následovali Oldřich (1417) a Štěpán (doložen kolem roku 1444). Krom toho byli také bratři Prokop (doložen v letech 1417–1437) se syny Milotou, Závišem a Alešem (doložen v roce 1437). Bratři Prokopa (beze jmen potomků) byli Diviš (doložen v letech 1431–1455) a Hynek (doložen v letech 1437–1465), pán na Talmberku. Vítek byl pánem na Slatiňanech, podílel se roku 1440 na čáslavském shromáždění a roku 1448 vtrhl do Prahy. Měl dva syny, Matouše a Vítka. Roku 1459 byl jistý Diviš z Talmberka jmenován královským maršálem, jeho sídlem byly rovněž Slatiňany. V následujícím období se rod rozdělil do několika dalších větví.
Příbuzenstvo
[editovat | editovat zdroj]Spojili se s Lobkovici, Trčky, Hrzány, Valdštejny, Španovskými z Lisova, Voračickými z Paběnic, či Žerotíny.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Antonín Podlaha: Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum sanctae Metropolitanae ecclesiae Pragensis a promordiis usque ad praesentia tempora. Praha 1912, s. 105-108.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BABKA, Daniel. Talmberkové na Vlašimi. České Budějovice, 2021 [cit. 2023-02-06]. 83 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Josef Hrdlička. Dostupné online.
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Talmberka, s. 161–162.
Encyklopedické heslo z Talmberka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
