Otto Gross
| Otto Gross | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Otto Hans Adolf Gross |
| Narození | 17. března 1877 Gniebing-Weißenbach |
| Úmrtí | 13. února 1920 (ve věku 42 let) Berlín |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Alma mater | Univerzita Štýrský Hradec |
| Povolání | psychiatr, psychoanalytik, lékař a spisovatel |
| Choť | Frieda Schloffer (od 1903) |
| Partner(ka) | Sofie Benz[1] |
| Rodiče | Hans Gross Adele Raymann |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otto Gross, celým jménem Otto Hans Adolf Gross (17. března 1877 Gniebing-Weißenbach – 13. února 1920 Berlín), byl rakouský lékař, psychiatr a psychoanalytik.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Byl jediným potomkem právníka Hanse Gustava Adolfa Grosse (1847–1915), jednoho ze zakladatelů kriminologie. Gross vystudoval lékařství ve Štýrském Hradci, časem se specializoval na oblast psychiatrie, stal se asistentem Emila Kraepelina v Mnichově. Jeho kariéru mu však komplikovala jeho toxikomanie a blízkost k anarchistickému hnutí (byl přítelem např. Ericha Mühsama). Roku 1904 se setkal se Sigmundem Freudem a nadchl se pro psychoanalýzu, roku 1908 se seznámil i s Carlem Gustavem Jungem (během jedné ze svých hospitalizací na klinice v Burghölzli, kde se pokoušel léčit ze své závislosti). Jeho velmi autoritativní otec ho nechal roku 1913 hospitalizovat i proti jeho vůli, zejména pro jeho anarchistické a revoluční aktivity. Vzniklo hnutí levicových intelektuálů bojujících o jeho propuštění. K němu skutečně došlo, nicméně propuštění vedlo k tomu, že musel narukovat na frontu 1. světové války. Po válce se zapojil do budování utopické komuny v Asconě.
Gross byl spolu s Wilhelmem Reichem představitelem "revolučního" proudu v psychoanalýze, který žádal sexuální revoluci a "osvobození libida". (v 60. letech na ně navázal Herbert Marcuse). Freud Grossovy názory odmítl, mimo jiné i pro jeho blízkost k Jungovi (toho ovlivnil v teorii extroverze a introverze) a Gross nadlouho upadl v zapomnění, přihlásili se k němu až představitelé kontrakultury 60. let (zejména pro jeho experimenty s drogami a hlásání volné lásky). Ovlivněn byl i feminismem, filozofy Maxem Stirnerem a Friedrichem Nietzschem a také novopohanstvím, zejména učením Johanna Jakoba Bachofena.
V roce 1903 se oženil s Friedou Schlofferovou, neteří filozofa Aloise Riehla. V roce 1907 se mu narodil syn Wolfgang Peter. Se svými četnými milenkami však zplodil nejméně další tři děti.
Otto Gross zemřel 13. února 1920 na zápal plic v Berlíně. Byl nalezen od dva dny dříve v ulicích Berlína města silně podchlazený a vyhladovělý. Jeho stav pravděpodobně souvisel s jeho drogovou závislostí.[2]
Odkaz v kultuře
[editovat | editovat zdroj]Otto Gross se stal jedním z hrdinů filmu Davida Cronenberga Nebezpečná metoda, ztvárnil ho zde Vincent Cassel.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online.
- ↑ FRANČE, Vojtěch. Grafologie a Psychologie: Otto Gross - "Psychoanarchista" [online]. [cit. 2023-08-08]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Hanania Alain Amar: Otto Gross et Wilhelm Reich: essai contre la castration de la pensée, Paris, l'Harmattan 2008.
- Vojtěch Franče: Otto Gross, 2018.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Otto Gross na Wikimedia Commons
