Otto Binswanger
| Otto Binswanger | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. října 1852 Münsterlingen |
| Úmrtí | 15. července 1929 (ve věku 76 let) Kreuzlingen |
| Alma mater | Curyšská univerzita Univerzita Heidelberg Štrasburská univerzita Univerzita Jena |
| Povolání | psychiatr, neurolog, vysokoškolský učitel a psycholog |
| Zaměstnavatelé | Univerzita Jena Charité |
| Příbuzní | Ludwig Binswanger (synovec) |
| Funkce | rektor Jenské univerzity (1900) rektor Jenské univerzity (1911–1912) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otto Ludwig Binswanger (14. října 1852 – 15. července 1929 Kreuzlingen) byl švýcarský psychiatr a neurolog, který pocházel ze slavné rodiny lékařů.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 14. října v roce 1852. Medicínu vystudoval v Heidelbergu, Štrasburku a Curychu.[1] Od roku 1877 pracoval pod vedením Ludwiga Meyera na psychiatrické klinice na univerzitě v Göttingenu. Později působil v patologickém ústavu ve Vratislavi. V roce 1880 byl pracoval jako lékař pod vedením Karla Friedricha Otto Westphala na psychiatrické a neurologické klinice v nemocnici Charité v Berlíně.[2]
Od roku 1882 do roku 1919 byl profesorem a ředitelem psychologie na univerzitě v Jeně. Zde spolupracoval s několika mladými neurology, mezi něž patřili Theodor Ziehen, Oskar Vogt, Korbinian Brodmann a Hans Berger. V roce 1911 dosáhl na univerzitě titulu rektora.[3]
Během života napsal více než 100 odborných knih. Pojednávaly zejména o epilepsii, neurastenii a hysterii.[4]
V roce 1894 popsal onemocnění, které nazval „encephalitis subcorticalis chronica progressiva“. Později dostalo název „Binswangerova choroba“. Toto onemocnění je definováno jako subkortikální demence charakterizovaná ztrátou paměti a intelektuálních schopností.[5] Onemocnění postihlo například německého filozofa Friedricha Nietzsche, spisovatele Hanse Falladu a politika Johannese Roberta Bechera.[6]
Zemřel 15. července 1928 v německém městě Kreuzlingen.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Otto Binswanger na anglické Wikipedii.
- ↑ KREUTER, Alma. Deutschsprachige Neurologen und Psychiater: Ein biographisch-bibliographisches Lexikon von den Vorläufern bis zur Mitte des 20. Jahrhunderts. [s.l.]: Walter de Gruyter 1660 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-096165-2. (německy) Google-Books-ID: IWkhAAAAQBAJ.
- ↑ HOFF, Paul. Otto Binswanger (1852–1929). American Journal of Psychiatry. 2002-04, roč. 159, čís. 4, s. 538–538. Dostupné online [cit. 2024-12-13]. ISSN 0002-953X. doi:10.1176/appi.ajp.159.4.538.
- ↑ Rektoratsreden im 19. und 20. Jahrhundert – Online-Bibliographie - Friedrich-Schiller-Universität Jena. www.historische-kommission-muenchen-editionen.de [online]. [cit. 2024-12-13]. Dostupné online.
- ↑ BINSWANGER, Otto. Lehrbuch der Psychiatrie. [s.l.]: G. Fischer 400 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: mpA0AQAAMAAJ.
- ↑ SCHNEIDER, R.; WIECZOREK, V. Historical aspects of neurosciences. Otto Binswanger (1852-1929). Journal of the Neurological Sciences. 1991-05, roč. 103, čís. 1, s. 61–64. PMID: 1865234. Dostupné online [cit. 2024-12-13]. ISSN 0022-510X. doi:10.1016/0022-510x(91)90285-f. PMID 1865234.
- ↑ NIMMEN, Jane Van. Henry van de Velde Year in Germany and Belgium: Part One. Nineteenth-Century Art Worldwide. 2013, roč. 12, čís. 2. Dostupné online [cit. 2024-12-13]. (anglicky)
