Přeskočit na obsah

Otradov (Zvěstov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otradov
Lokalita
Charakterosada
ObecZvěstov
OkresBenešov
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel6 (2021)[1]
Katastrální územíBořkovice (4,61 km²)
Nadmořská výška454 m n. m.
PSČ257 06
Počet domů4 (2011)[2]
Otradov
Otradov
Další údaje
Kód části obce401773
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otradov či v některých matrikách Ottradov je osada v okrese Benešov, je součástí obce Zvěstov. Jsou zde evidovány 4 adresy. Otradov leží v katastrálním území Bořkovice. Původně se jednalo o jediný svobodný dvůr, který se rozdrobil až na pět čísel.

Otradov na staré mapě
Ves Otradov (ve středu) zobrazena na mapě přibližně z roku 1720 pod názvem Ottratow.

Podle Lexikonu obcí pochází první písemná zmínka o vsi z roku 1544.[3] Avšak Mathias de Otradowa odkazuje svůj dvůr kmecí v Otradově své manželce Jance z Blanice již v záznamu z roku 1442.[4] O starším původu by měly svědčit i archeologické nálezy datované do 13. či 14. století. V roce 1550 byl v Otradově jediný svobodný dvůr, který byl v držení Jiříka Otradovce.[5] V roce 1557 patřil svobodný dvůr Jiříkovi a Václavovi Votradovicovům z Votradovic.[6] V berním soupisu z roku 1620 je zmiňován pouze jeden svobodnický dvůr, ze kterého platí daň Martin Otradovec.[7] V roce 1654 byly v Otradově tři dvory, majitelé: Jan Otradovec, Václav Otradovec, Ondřej Chalupnický. [8] Podle soupisu z roku 1655 byl statek Ondřeje Chalupnického pouhá 1/4 red., zatímco statky Jana i Václava byly každý o velikosti 2 red. [9] V roce 1789 v Otradově bylo 5 svobodnických usedlostí: Josef Procházka (usedlost č.p. 1), Václav Otradovec (usedlost č.p. 2), Václav Otradovec (usedlost č.p. 3), Martin Vosátka (usedlost č.p. 4), Jan Červ (usedlost č.p. 5). [10]

Podle místních obyvatel usedlost Jana Červa později vyhořela, přeživší se odstěhovali a v zemi zůstaly pouze zbytky základů a studna. Poslední z rodu Otradovců měl bydlet v dnešní usedlosti č. 2. František Palacký se zmiňuje o pěti domech s 23 obyvateli, přičemž je na rozdíl od nedalekého Bořkova řadí do druhé svobodnické čtvrti kraje Kouřímského.[11] Při sčítání v roce 1930 jsou uvedeny již pouze 4 domy, celkem s 18 obyvateli.[12]

Osada se nachází ve svahu Vinné hory (543 m n. m.), na jejímž vrcholu se nachází borový porost. Osadě dominuje malý rybníček v jejím středu, ze kterého vychází asfaltované silnice do tří směrů: Bořkovic, Lhýšova a na okraj Předbořic směrem do Kamberka. Poslední cestou je polňačka vedoucí směrem na Vinnou horu, případně ještě dál až do Jekova či Vyšetic. Na spodním okraji osady od Lhýšova protéká potok, který se nedaleko vlévá do Bořkovického potoka a pokračuje tak směrem pod zlatorudnými doly do Blanice. Přes potok se zvedá další, ovšem nižší kopec s výškou 478 m n. m. Díky tomu je osada zřejmě skryta před zraky pozorovatelů z rozhledny na Blaníku.

Geologie a pedologie

[editovat | editovat zdroj]

Z pedologického hlediska by se v samotné usedlosti měl nacházet pseudoglej modální, který ve spodní části přechází do gleje kambického, který lemuje Lhýšovský potok. Okolní pole tvoří především kambizem mesobazická, která na vrcholu Vinné hory přechází do kambizemě dystrické. [13] Z geologického hlediska se ve středu Otradova nachází sedimentární horniny, stejně jako v údolí potoka. Podloží okoních polí tvoří především pararula. Nad obcí vystupuje granitová žíla a křemencová žíla, která tvoří jádro Vinné hory. [14] Mezi Otradovem a Předbořicemi, v tzv. Borovinách, se nachází pozůstatky zlatodůlní činnosti jako jsou propadliny a haldy. [15]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 86. 
  4. GUSTAV, Friedrich. Archiv Český čili Staré písemné památky: Čtvrtá kniha provolací desk dvorských z let 1453 - 1480 [online]. Praha: Gustav Friedrich, 1941 [cit. 2023-07-05]. S. 713. Dostupné online. 
  5. Držitelé svobodství v Čechách roku 1550 - Kouřimský kraj - Svobodství roku 1550 - Soupisy svobodníků - Svobodníci. www.svobodnici.cz [online]. [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. 
  6. Svobodství roku 1557 - Soupisy svobodníků - Svobodníci - Otto Placht: Odhad majetku stavů království českého z r. 1557. www.svobodnici.cz [online]. [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. 
  7. Svobodství roku 1620 - Soupisy svobodníků - Svobodníci - Václav Pešák: Berní rejstříky z roku 1544 a 1620. www.svobodnici.cz [online]. [cit. 2023-07-05]. Dostupné online. 
  8. Držitelé svobodství v Čechách roku 1654 - Kouřimský kraj - Svobodství roku 1654 - Soupisy svobodníků - Svobodníci. www.svobodnici.cz [online]. [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. 
  9. JOSEF, Kalousek. Staré písemné památky, díl 29.: Dodatek k řádům selským. sources.cms.flu.cas.cz [online]. [cit. 2023-07-05]. Dostupné online. 
  10. Držitelé svobodství v Čechách roku 1789 - Kouřimský kraj - Svobodství roku 1789 - Soupisy svobodníků - Svobodníci. www.svobodnici.cz [online]. [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. 
  11. PALACKÝ, František. Popis Království Českého [online]. Praha: Knihkupectví J. G. Kalve, 1848 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  12. Ministerstvo vnitra. Statistický lexikon obcí [online]. Praha: Orbis [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  13. Půdní mapa 1 : 50 000. mapy.geology.cz [online]. [cit. 2021-11-02]. Dostupné online. 
  14. Geovědní mapy 1 : 50 000. mapy.geology.cz [online]. [cit. 2021-11-02]. Dostupné online. 
  15. Důlní díla a poddolování. mapy.geology.cz [online]. [cit. 2021-11-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]