Otýn Břeněk

Otýn Břeněk
Otýn Břeněk
Narození	23. března 1870 nebo 2. března 1870; Vanovice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. ledna 1926 (ve věku 55 let); Brno; Československo
Pseudonym	Otýn Břeněk
Povolání	spisovatel, novinář, prozaik, humorista, veterinární lékař a redaktor
Rodiče	František Břenek
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otýn Břeněk (23. března 1870 Vanovice^[1] – 28. ledna 1926 Brno^[2]), vlastním jménem Otakar Břeněk,^{[p 1]} byl moravský novinář a spisovatel.

Život

Narodil se jako dvojče (sestra zemřela měsíční) v rodině řídícího učitele Františka Břenka (1852–1915) a jeho manželky Kristýny, rozené Peškové (1847–1888).^[1] Měl bratra a další dvě sestry.^[3] Studoval gymnázium v Brně a Praze; po maturitě se pokoušel o studium veterinárního lékařství ve Vídni, Drážďanech a Lvově, studia ale nedokončil.

V Praze pracoval v advokátní kanceláři a jako novinář na volné noze. Poté odešel na Moravu, kde přispíval do různých moravských listů. V letech 1916–1918 byl redaktorem Vídeňského deníku. Po vzniku Československa se vrátil na Moravu a v Brně pracoval jako redaktor v různých denících.^[4]^{[p 2]}

Podle dobové tiskové zprávy zemřel tak, že přijel do Brna z Tišnova, aby vyhledal pomoc v zemské nemocnici (byl nemocen tuberkulózou). Přespal v čekárně a padl při vycházení z brněnského nádraží; nepřežil převoz do nemocnice.^[5] Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. ^[6]

Společenské aktivity

Byl členem Moravského kola spisovatelů a Sokola, pro který napsal slova k prostným mužů pro 5. všesokolský slet (1907).

Mezi přátele Otýna Břeňka patřili mj. spisovatelé Bedřich Beneš Buchlovan, Jakub Deml, Jaromír John a Alois Mrštík.^[4]

„Bohém“ Otýn Břeněk

Sám sebe označoval Otýn Břeněk za „posledního bohéma“ a někdy byl přirovnáván k Jaroslavu Haškovi. Jeho bohémství se ale neprojevovalo alkoholismem, i když inspirace pro své literární typy nacházel též v hostincích. Jednalo se o nezájem o majetek a o tuláctví, kdy nesetrvával dlouho na jednom místě, nečekaně odcházel a objevoval se.^[7]

Dílo

Otýna Břeňka objevil Vilém Mrštík, který považoval autora první publikované povídky Pepka, tehdy již čtyřicátníka, za mladého nadějného začátečníka. V Moravsko–slezské revue, kterou redigoval, otiskl i jeho další dvě povídky.^[7] Břeněk publikoval i pod pseudonymy (Bořek, Bořek Netýn, Záviš) a značkami (–iš, –o–, –ýn).^[4]

Novinář

Publikovat začal na počátku 90. let 19. století v Moravských listech. Pro jeho tvorbu byly typické povídky, fejetony a drobné obrázky, které zveřejňoval zejména v Moravskoslezské revue a v Nivě.^[8]

Knižní vydání

Chlapíci (Moravská Ostrava, Mor.-Slez. revue, 1910)
Humoresky (Moravská Ostrava, Družstvo Moravskoslezské revue, 1911)
Hvozdíček (Román; Hranice, nákladem vlastním, cca 1912)
Loceper (Brno, Družstvo Moravavskoslezské revue, 1920, 1921)
Lojzina (V Brně, Družstvo Moravskoslezské revue, 1921)

Posmrtné pocty

Po Otýnu Břeňkovi je pojmenována ulice Břenkova v Brně-Černých Polích.^[9]
Na rodném domě ve Vanovicích č. 90 je umístěna pamětní deska, kterou v roce 1934 odhalil Vilém Mrštík. (V roce 2005 byla v obci odhalena pamětní deska otci – pedagogovi Františku Břenkovi.)^[10]

Odkazy

Poznámky

↑ V matrice narozených zapsán jako Otokar Břenek, později uváděn jako Otakar Břeněk
↑ Podle vzpomínky Ant. Mnoh. Daňka strávil ve Vídni pět a půl let, včetně celé světové války.

Reference

↑ ^a ^b Matrika narozených, Vanovice (helvetské vyznání), 1858–1872, snímek 139, Záznam o narození a křtu
↑ Matrika zemřelých, U nanebevzetí Panny Marie, 1924–1927, snímek 134
↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 55, obraz 397
↑ ^a ^b ^c SYROVÁTKA, Oldřich. Otýn Břeněk. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 314–315.
↑ Otýn Břeněk zemřel. Lidové noviny. 28. 1. 1926, s. 5. Dostupné online.
↑ Otakar Břenek [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2020-08-12]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Vladimír Polák: Poslední brněnský bohém. Duha. 1/1996, s. 12–13. Dostupné online.
↑ Např. Otýn Břeněk: Šulístci. Niva. 01/1925, s. 3. Dostupné online.
↑ Internetová encyklopedie dějin Brna: ulice Břenkova
↑ Projev u ZŠ Vanovice. Jimramovský zpravodaj. 2/2015, s. 11–12. Dostupné online.

Literatura

SYROVÁTKA, Oldřich. Otýn Břeněk. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 314–315.
Vladimír Polák: Poslední brněnský bohém. Duha. 1/1996, s. 12–13. Dostupné online.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otýn Břeněk
Otýn Břeněk v Encyklopedii dějin města Brna
Otýn Břeněk v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Ant. Mnoh. Daněk: Za Otýnem Břeňkem I.–III.. Moravská Orlice. 30. 1. 1926, s. 3. Dostupné online. (pokračování 31. 1. a 2. 2. 1926)

[3] V matrice narozených zapsán jako Otokar Břenek, později uváděn jako Otakar Břeněk

[6] Podle vzpomínky Ant. Mnoh. Daňka strávil ve Vídni pět a půl let, včetně celé světové války.

[matrika-1] Matrika narozených, Vanovice (helvetské vyznání), 1858–1872, snímek 139, Záznam o narození a křtu

[2] Matrika zemřelých, U nanebevzetí Panny Marie, 1924–1927, snímek 134

[4] Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 55, obraz 397

[forst-5] SYROVÁTKA, Oldřich. Otýn Břeněk. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 314–315.

[7] Otýn Břeněk zemřel. Lidové noviny. 28. 1. 1926, s. 5. Dostupné online.

[8] Otakar Břenek [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2020-08-12]. Dostupné online.

[duha-9] Vladimír Polák: Poslední brněnský bohém. Duha. 1/1996, s. 12–13. Dostupné online.

[10] Např. Otýn Břeněk: Šulístci. Niva. 01/1925, s. 3. Dostupné online.

[11] Internetová encyklopedie dějin Brna: ulice Břenkova

[12] Projev u ZŠ Vanovice. Jimramovský zpravodaj. 2/2015, s. 11–12. Dostupné online.

[1]

[2]

[p 1]

[3]

[4]

[p 2]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]