Přeskočit na obsah

Oskar Felkl

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oskar Felkl
Narození13. dubna 1913
Nová Bělá u Poličky, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. dubna 1947 (ve věku 34 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtípopraven oběšením
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov (50°8′16,63″ s. š., 14°28′50,1″ v. d.)
BydlištěKladno
Národnostněmecká
Občanstvíříšskoněmecké
Vzdělánívyučený zámečník
Povoláníprvorepublikový četník; kriminální asistent a tlumočník gestapa
ZaměstnavatelGestapo Kladno
Znám jako„Kary“ (domácké rodinné oslovení)
OceněníVálečný záslužný kříž II. třídy
ChoťMarie Felklová (rozená Mařincová; * 1923)[1]
Dětidcera: Astrid (* 1943)[1]
Příbuznítchán: Karel Mařinec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Oskar Felkl (před rokem 1948)

Oskar Felkl (13. dubna 1913 Nová Bělá u Poličky – 24. dubna 1947 Praha)[2][3][4] byl československý občan německé národnosti,[5] bývalý dělostřelec a prvorepublikový četník. Od roku 1941[5] pracoval v řadách kladenského gestapa jako tlumočník, kriminální asistent a též jako jeden z velice známých, aktivních a nejbrutálnějších vyšetřovatelů ve středních Čechách.[5]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Do druhé světové války

[editovat | editovat zdroj]

Oskar Felkl se narodil 13. dubna 1913 v Nové Bělé poblíž Poličky do německé katolické rodiny a vyrůstal na venkově na Vysočině.[6] Poté, co se vyučil zámečníkem (a zdokonalil se v češtině)[6] absolvoval v letech 1934 až 1936 vojenskou službu u 154. dělostřeleckého pluku prvorepublikové československé armády a z aktivní služby odešel do zálohy s hodností četaře.[7] Žádost o vstup do řad četnického sboru si podal v roce 1937, absolvoval četnickou školu[6] a stal se četnickým strážmistrem.[7] Následující období mezi léty 1938 až 1940 strávil v řadách četnictva.[5] Jako český četník působil nejprve v Červených Janovicích, pak v Zahrádce u Ledče nad Sázavou a naposledy v Kolíně, odkud přešel do kladenské služebny gestapa.[5][6]

U kladenského gestapa

[editovat | editovat zdroj]

Po nastolení protektorátu mu byla přiznána říšskoněmecká státní příslušnost.[8] Od července 1940 byl vzat do služeb gestapa a od roku 1941 až do konce druhé světové války pracoval jako tlumočník kladenského gestapa na odděleni IV N a následně byl jmenován kriminálním asistentem.[8][6]

Se svojí budoucí manželkou Marií se Oskar Felkl seznámil na služebně kladenského gestapa, když se tam přišla přimluvit za svého otce vězněného v Terezíně.[6] Felkl se do Marie zamiloval a jejímu otci se snažil pomoci.[6] A byl to právě Felkl, kdo zařídil, aby Mariina otce propustili z Terezína, kam byl z Kladna předtím převezen.[9] Dne 23. prosince 1941 se Oskalr Felkl oženil na Kaldně s o deset let mladší dcerou českého četníka[8] Marií Mařincovou (* 1923) z Tuchlovic u Kladna.[1][5] Novomanželé Felklovi dostali služební byt vybavený nábytkem, který vyrobili terezínští Židé a Marie Felklová (po svatbě již Němka) získala místo sekretářky[9] v administrativě kladenského gestapa.[6]

U gestapa se Oskar Felkl věnoval zprvu problematice komunistického odboje a později měl na starosti vybudování sítě tajných spolupracovníků a konfidentů gestapa.[8][7] Ostatní kolegové jej považovali za jednoho z nejvýkonnějších příslušníků kladenského gestapa.[7] Byl dobře pracovně hodnocen i přesto, že se občas dostával do sporu se svým velitelem SS–Hauptsturmführerem Haraldem Wiesmannem. (A bylo to například pro Felklovu zálibu v používání násilí během vyšetřování zatčených.[7] Jeho specialitou bylo používání železných mučicích nástrojů.[6])[p. 1]

Anna Maruščáková a Václav Říha

[editovat | editovat zdroj]

Po atentátu na Reinharda Heydricha (27. května 1942) a den před jeho smrtí (4. června 1942) v Praze byl Oskar Felkl pověřen 3. června 1942 prošetřením dopisu, který četnictvu a poté gestapu poskytl ředitel slánské továrny Palaba a starosta Slaného Jaroslav Pála.[7] (Ten dopis zachytil, protože jeho adresátka byla nemocná a nebyla v pracovním procesu.) Dopis byl adresován mladé zámečnické dělnici slánské továrny Palaba Anně Maruščákové (* 31. července 1923) z Holous (Adresa dopisu zněla: P. T. firma Pala, akc. společnost ve Slaném, Andulka, závodní číslo 210) a odesilatel se podepsal jako „Milan“.[7]

Brzy bylo zjištěno, že skutečným odesilatelem zadrženého dopisu byl Václav Říha (* 1. 2. 1919) z Vrapic, který byl sice od 25. dubna 1942 ženatý, ale s Maruščákovou udržoval milostný poměr a v tomto mimomanželském vztahu vystupoval pod smyšleným jménem „Milan“.[7] Říha plánoval již v roce 1939 (spolu s Josefem Horákem z Lidic a Františkem Stoncnerem) ilegální opuštění protektorátu a vstup do československé zahraniční armády. Od tohoto plánu ale Říha nakonec upustil. Krátkým dopisem odeslaným počátkem června 1942 se Říha (alias Milan) snažil ukončit svůj nemanželský milostný poměr s Marušákovou a zároveň v dopise předstíral, že se věnuje odboji.[7] Text dopisu („Drahá Aničko, promiň, že Ti píši tak pozdě, a snad mě pochopíš, neb víš, že mám mnoho práce a starostí. Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dnes jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak již se neuvidíme. Milan“) vyhodnotilo kladenské gestapo jako možnou indicii vedoucí k „pachatelům atentátu“.

Oskar Felkl zatkl Annu Maruščákovou dne 3. června 1942. Ta při brutálním výslechu spojeném s mučením zmínila Lidice, neboť tam vyřizovala pozdravy od Josefa Horáka a Josefa Stříbrného rodinám Horákových a Stříbrných. Tak se do hledáčku gestapa dostala obec Lidice. Zostřenému výslechu byl podroben i pisatel listu Václav Říha z Vrapic (součást Kladna).[7] Gestapo využilo konstrukce, že syn Horákových Josef by mohl být strůjcem atentátu na Heydricha a v noci 9. na 10. června 1942 byly Lidice obklíčeny.[7]

V Lidicích

[editovat | editovat zdroj]

V Lidicích byl inkriminovaného dne 10. června 1942 i Oskar Felkl, který se sice nepodílel přímo na vraždění, ale během domovních prohlídek a následném vyhánění lidických občanů z jejich domovů se dopustil řady krádeží (tato skutečnost byla prokázána při přelíčení u poválečného soudu).[7] A byl to právě Oskar Felkl, kdo podle jmenného seznamu vyvolával na popravu muže shromážděné v Horákově statku.[5] Oskar Felkl byl pak za svoje „úsilí o vypátrání osnovatelů atentátu“ na R. Heydricha vyznamenán válečným záslužným křížem II. třídy.[9]

Květen 1945

[editovat | editovat zdroj]

Začátkem května 1945 hledala valná většina příslušníků kladenského gestapa útočiště (a úkryt) buď u příbuzných nebo doma. Oskar Felkl se ukrýval v bytě u svého tchána bývalého legionáře[9] a štábního strážmistra četnictva Karla Mařince v Tuchlovicích u Kladna, kde byl nakonec i počátkem května roku 1945 zatčen.[8]

Během svého působení v řadách příslušníků gestapa měl Felkl sám nebo se svými kolegy na svědomí celkem 796 osob.[8][7] Z tohoto počtu bylo 32 lidí popraveno[7] a zbylí byli deportováni do různých nacistických koncentračních táborů, odkud se jich 69 již nikdy nevrátilo.[8] Další lidé (v počtu 132) byli zatčeni, vyslýcháni a po několika týdnech či měsících věznění byli propuštěni z vazby v Kladně.[8] Felkl byl znám nelidským chováním k zadrženým a vyslýchaným osobám – minimálně v 149 případech se dopustil jejich fyzického týrání.[8][5]

Proces

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní přelíčení s Oskarem Felklem a dalšími příslušníky kladenského gestapa[p. 2] bylo zahájeno na Pankráci v Praze 27. března 1947[10] v půl desáté dopoledne.[8] Soudnímu přelíčení předsedal přednosta mimořádného lidového soudu Vladimír Kozák.[10] Všichni obvinění vinu popírali, svalovali na jiné nepřítomné osoby a umenšovali ji.[10] Na svoji obhajobu uváděli příklady případů, kdy údajně zabránili zatčení některých osob nebo kdy již zadrženým lidem údajně pomáhali.[10] Dne 24. dubna 1947 byl vynesen rozsudek (měl 79 stran)[10] a to včetně šesti trestů smrti.[8] Jednalo se o Haralda Wiesmanna, jeho zástupce Thomase Thomsena, Oskara Felkla, Waltera Forstera, Otto Gehla a Rudolfa Vlčka.[8] Všech šest mužů odsouzených k nejvyššímu trestu bylo popraveno 24. dubna 1947 mezi 16.20 a 17.51 hodinou.[8] Poprava oběšením byla vykonána v Praze v Pankrácké věznici. Tělesné ostatky Oskara Felkla byly pohřbeny do anonymního (neoznačeného) šachtového hrobu na Ďáblickém hřbitově v Praze.[11][p. 3]

Marie Felklová

[editovat | editovat zdroj]

Na základě několika svědeckých výpovědí učiněných po skončení druhé světové války se prokázalo, že Marie Felklová skutečně pomáhala českým vlastencům například i tak, že v kanceláři gestapa zadržela a zničila několik udavačských dopisů, které tam byly doručeny.[6] Kromě toho také nosila vězněným lidem jídlo a přes svého manžela jim zprostředkovávala kontakt s jejich rodinnými příslušníky.[9]

Ale její pomoc českým lidem se odehrávala, dle mnoha poválečných věrohodných svědectví, ještě v době, kdy se přestěhovala do Tuchlovic.[9] Její otec Karel Mařinec byl po vypuknutí druhé světové války služebně přeložen do Kladna, kde jako četník měl hlídat politické vězně kladenského gestapa.[9] Marie zprostředkovávala tajnou výměnu motáků mezi těmito vězni a jejich příbuznými na svobodě.[9]

Po skončení druhé světové války uvedla Marie Felklová ve své výpovědi, že její muž dlouho nevěřil, že bude odsouzen k nejvyššímu trestu.[8] Podle jejího tvrzení prý Oskar Felkl zatajil řadu svých spolupracovníků a to výměnou za slib, že tyto osoby pomohou jemu samotnému nebo jeho rodině.[8] Jeden z těchto lidí, který byl pověřen hlídáním uvězněných příslušníků gestapa, měl Felklovi dokonce umožnit domluvu s ostatními uvězněnými spolupracovníky gestapa na tom, jak budou souhlasně vypovídat.[8] Tentýž člověk (po druhé světové válce příslušník SNB) měl dokonce Felklovi zařídit a pomoci zorganizovat setkání s Marií, při kterém Felkl své ženě nenápadně předal moták se jmény těchto osob.[8]

Po skončení druhé světové války byla Marie Felklová (stejně jako její manžel) vězněna a nabádána k rozvodu.[9] Svého manžela Oskara ale neopustila a obrazně jej doprovodila až na popraviště pankrácké věznice v Praze.[9] Po popravě manžela se Marie Felklová s dcerou Astrid (* 1943) vystěhovala do Německa.[6]

Odrazy v literatuře

[editovat | editovat zdroj]

Šla s ním až k šibenici

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 vyšla v nakladatelství Gelton v Novém Strašecí kniha regionálního publicisty, badatele a historika města Slaný Jiřího Červenky (* 8 června 1961 Kladno) s názvem Šla s ním až k šibenici.[1] Ve 176stránkové publikaci autor zveřejnil výsledky své dvouroční badatelské práce, jejímž cílem byla historická a psychologický sonda do životních osudů a činů manželského páru Oskara Felkla a jeho ženy Marie Felklové (rozená Mařincová; * 1923) – dcery českého četníka – z Tuchlovic.[1] Zatímco Oskaru Felklovi bylo po druhé světové válce soudně dokázáno (v téměř 150 případech) mučení a týrání vyslýchaných, jeho vlastenecky smýšlející manželka Marie naopak vězněným českým vlastencům během celého období protektorátu všemožně pomáhala.[1] Ačkoliv patřil Oskar Felkl k nejbrutálnějším příslušníkům kladenského Gestapa, na popud své manželky Marie v některých případech českým lidem přesto i výjimečně pomáhal.[8][p. 4][p. 5]

Čurda z Hlíny

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2019 vyšla v brněnském nakladatelství Host kniha obsahující trojici povídek od Miloše Doležala s názvem Čurda z Hlíny: tři dokumentární povídky z protektorátu.[12] Povídky jsou koncipovány nikoliv jako historické studie, ale jako portréty několika postav, které spolupracovaly s Němci za protektorátu. První povídka se věnuje osobě provokatéra Bohuslava Bušty (alis „Zwirny“) – krejčího z Dolní Cerekve, který se stal agilním konfidentem gestapa v jihočeském Táboře.[12] Druhá povídka se zabývá životním příběhem manželů Oskara Felkla (přezdívaným „Kary“) a jeho manželky Marie Mařincové.[12] Poslední povídka se týká parašutisty Karla Čurdy (spolupracovníka gestapa pod aliasem Karl Jerhot).[12]

  • Vazební fotografie Oskara Felkla (rok 1945)
  •  
     
  •  
     
  •  
     

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Řidič Oskara Felkla jej po druhé světové válce charakterizoval slovy: „sprostý hrubec a kariérista“[6]
  2. ↑ Retribuční proces se šestnácti příslušníky kladenského gestapa (v čele s Haraldem Wiesmannem) se uskutečnil v březnu až dubnu 1947 za značné pozornosti médií i široké veřejnosti, neboť členům kladenské úřadovny gestapa byla obecně dávána vina za vyhlazení Lidic.[10] Během druhé světové války se na kladenském gestapu vystřídalo asi 120 různých osob.[10] Část těchto lidí zahynula během druhé světové války nebo těsně po jejím skončení, větší část z nich nebyla dopadena a unikla trestu a to společně s posledním velitelem kladenského gestapa SS Obersturmführerem a kriminálním komisařem Josefem Horbaschkem (* 1912).[10] Proces se musel vyrovnat s nedostatkem listinného (písemného) důkazního materiálu, který byl zničen (spálen) v posledních týdnech druhé světové války právě těmi členy kladenského gestapa, kteří se jej záměrně zbavovali před svým plánovaným útěkem, aby tak po sobě zahladili usvědčující stopy.[10]
  3. ↑ Soud ale udělil i další tresty: Alfred Forkel (30 let); Heinrich Faber (30 let); Hans Guttweniger (13 let); Josef Richter (13 let); Jaroslav Svoboda (10 let); Peter Porst (6 let); Anton Szpat (5 let); Heinrich Lockert (5 let); Ewald Hartge (4 roky). Josef Gebert odešel bez trestu (na konci 2. sv. války bojoval proti německé armádě).[10] Zbylí příslušníci gestapa z kladenské úřadovny byli zpočátku většinou věznění na Kladensku, kde ve výkonu trestu rubali uhlí. V první polovině 50. let 20. století byli pak amnestováni a odsunuti do Německa.[10]
  4. ↑ V roce 2005 se autor knihy Šla s ním až k šibenici setkal s Marii Felklovou v jejím německém bydlišti v Bavorsku[6] a také hovořil s dcerou manželů Felklových Astrid (* 1943).[1]
  5. ↑ Kromě životních osudů manželů Felklových je kniha Jiřího Červenky Šla s ním až k šibenici doplněna i životopisnými údaji o ostatních členech kladenského gestapa.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g Stručná anotace knihy: Šla s ním až k šibenici [online]. web: Databáze Národní knihovny ČR (NK ČR), 2006 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ Seznam popravených pro retribuční trestné činy v ČSR [online]. web: Válka cz [cit. 2023-02-20]. 24.4.1947 – Oskar Felkl (*13.4.1913); Walter Forster (*7.2.1909); Otto Gehle (*1.5.1901); Karel Koždoň (*21.10.1894); Karel Schiefermüller. Dostupné online. 
  3. ↑ Oskar Felkl (* 13.4.1913 v Nové Bělé u Poličky – 24.4.1947 v Praze) – člen kladenskéjho gestapa [online]. web: Databáze autorit NK ČR [cit. 2023-02-24]. Identifikační číslo: xx0046301. Dostupné online. 
  4. ↑ Osobnost: Oskar Felkl (1913-1947) – narozen 13.4.1913 v Nové Bělé u Poličky, zemřel 24.4.1947 v Praze. Člen kladenského gestapa. [online]. web: Příjmení cz [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h Felkl Oskar (1913-1947) (* 13.04.1913 Nová Bělá – 24.04.1947 Praha); Člen kladenského gestapa [online]. web: Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2023-02-24]. Místa působení: Červené Janovice, Kladno, Kolín, Tuchlovice. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m DOLEŽAL, Miloš. Králíkárna s lidickou tabulí; Lidická žena a kladenský gestapák [online]. web: A2 [cit. 2023-02-25]. Recenze dvou knih s tématem heydrichiády, které mají svůj půlnik 10. června 1942 ve středočeské obci Lidice. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Kriminální asistent Oskar Felkl 13. 4. 1913 – 24. 4. 1947 [online]. web: Druhá světová válka cz [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r BÁRTA, Milan. Všichni čekají tvrdý a spravedlivý trest – konec kladenského gestapa [online]. web: Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2023-02-20]. Časopis Paměť a dějiny (ročník 2016, číslo 2, strany 57-67); ke stažení ve formátu *.pdf (5,5 Mbytes). Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f g h i j Recenze na knihu „Šla s ním až k šibenici“ [online]. web: Slánské listy cz (Zpravodajský server slánského regionu) [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e f g h i j k Dozvuky války [online]. web: Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ Ondřej Vetchý: NENECHME JE TAM! na YouTube – Datum: 21. září 2022; Autor: Tactical Training SW&TT; Stopáž: 15 minut a 39 sekund
  12. ↑ a b c d Anotace knihy: Čurda z Hlíny; povídka: Kari, můj manžel (příběh manželů Felklových) [online]. web: Databáze NK ČR [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo. Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti: osoby, popravené v Praze v průběhu retribučních procesů 1945-1948. Vydání první. Cheb: Svět křídel, 2017. 423 stran; strany: 101-102, 104, 116, 323-324, 333 a 357-360; ISBN 978-80-7573-022-0. (Životopisy kolaborantů a válečných zločinců, kteří byli popraveni v Praze během retribučních procesů v průběhu let 1945-1948)
  • KRŮTA Václav. Personální obsazení kladenské služebny německé tajné státní policie (Gestapa) IN: Slánský obzor (2004, číslo 12, strany 79-96).
  • PLACHÝ, Jiří: Strážkyně hranic. Securitas Imperii, ročník 2006, číslo 13, strany 76–84.
  • ČERVENKA, Jiří. Šla s ním až k šibenici. 1. vydání Nové Strašecí: Gelton, 2006; 176 stran; ISBN 80-903733-0-5.
  • DOLEŽAL, Miloš. Čurda z Hlíny: tři dokumentární povídky z protektorátu. První vydání. Brno: Host, 2019; 222 stran; ISBN 978-80-7577-803-1.
  • DOLEŽAL, Miloš. Krawiec, żandarm i spadochroniarz: opowieść o wojnie, przetrwaniu i rodzinie. (Krejčí, četník a výsadkář: příběh o válce, přežití a rodině). Wydanie I. Krakow: Bo.wiem, 2021, ©2021; 222 stran. Historiai. ISBN 978-83-233-4912-9. (Překlad knihy Čurda z Hlíny: tři dokumentární povídky z protektorátu do polského jazyka)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oskar_Felkl&oldid=24119362“