Přeskočit na obsah

Osa odporu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Osa odporu
محور مقاومت‎ (persky)
محور المقاومة‎ (arabsky)
Základní info
Ideologieantisemitismus
antisionismus
antiatlantismus
Velitel
ZákladnyÍrán, Irák, Sýrie, Libanon, Jemen a Pásmo Gazy
Spojenci
Oponenti
Konflikty/bojeíránsko-saúdskoarabský zástupný konflikt
íránsko-izraelský zástupný konflikt
občanská válka v Sýrii
válka Izraele s Hamásem

Osa odporu (persky محور مقاومت‎, Mehvar-e Moqávemat,[1] arabsky محور المقاومة‎, Mihwar al-Muqáwama) je neformální politická a vojenská koalice na Blízkém východě vedená Íránem.[2][3] Patří do ní především Islámský odpor v Iráku, Lidové mobilizační síly, syrská vláda, libanonský Hizballáh a jemenští Hútíové. Někdy[4][5] zahrnuje také Hamás a řadu dalších palestinských militantních skupin.[6][7][8]

Mezi koaliční spojence patří Severní Korea,[9] Venezuela,[10] Rusko,[11] libanonská strana Amal a Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky,[12] zatímco mezi oponenty patří Bahrajn,[13] Izrael, Spojené státy americké, Evropská unie[14] a Severoatlantická aliance.[3][15]

Koalice vystupuje proti sunnitským salafistickým ozbrojeným skupinám, jako je al-Káida a Islámský stát.[16]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Termín „osa odporu“ poprvé použil libyjský deník az-Zahf al-Achdar v reakci na tvrzení amerického prezidenta George W. Bushe, že Írán, Irák a Severní Korea tvoří osu zla. V jeho článku Axis of evil or axis of resistance z roku 2002 se psalo, že „jediným společným jmenovatelem Íránu, Iráku a Severní Koreje je jejich odpor vůči hegemonii USA“.[17]

Vznik

[editovat | editovat zdroj]

Po íránské islámské revoluci v roce 1979 se někteří z nejradikálnějších zakladatelů Islámských revolučních gard, jako například Muhammad Montazerí (byl vyškolen palestinským Fatahem a udržoval úzké vztahy s Muammarem Kaddáfím) a Mostafá Čamrán (navštívil Kubu a byl ovlivněn revolučním internacionalismem), snažili vytvořit něco, co se často nazývá „islámská internacionála“.[18] Vycházeli přitom ze „solidarity utlačovaných“, kterou definovali Alí Šarí'atí a Rúholláh Chomejní.[19] Montazerí a Čamrán spolu s Alím Akbarem Mohtašamípúrím, íránským velvyslancem v Sýrii, vytvořili v rámci Lidové revoluční organizace Íránské islámské republiky oddělení pro islámská osvobozenecká hnutí, jehož cílem bylo spojit činnost zakázané irácké Islámské strany Da'wa a organizace Badr s činností libanonských stran Amal a Hizballáh. Oddělení pro islámská osvobozenecká hnutí je považováno za výchozí bod íránských pokusů o vytvoření toho, co se později stalo známým jako Osa odporu.[20]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Axis of Resistance na anglické Wikipedii.

  1. ↑ جبهه مقاومت [online]. Oficiální stránky Alího Chámeneího [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (persky) 
  2. ↑ Syria: Iran vows it will not allow Assad to fall. The Daily Telegraph [online]. 2012-08-07 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b What is the 'axis of resistance' of Iran-backed groups in the Middle East? [online]. National Public Radio, 2023-10-26 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ Flexible Resistance: How Hezbollah and Hamas Are Mending Ties [online]. Carnegie Endowment for International Peace, 2018-07-11 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ What links Hamas to the ‘Axis of Resistance’ and Iran as its patron?. The Irish Times [online]. 2023-10-10 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ Iran backs Assad as Syrian forces choke off Aleppo [online]. Reuters, 2012-08-07 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Iran: Syria part of ‘axis of resistance’ [online]. CNN, 2012-08-07 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ Drums Of War: Israel And The "AXIS OF RESISTANCE" [online]. International Crisis Group, 2010-08-02 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ High-Level Contacts Between North Korea and Iran Hint at Deeper Military Cooperation [online]. The Washington Institute for Near East Policy, 2017-11-17 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ Iranian press review: Venezuela part of 'Axis of Resistance', says Maduro [online]. Middle East Eye, 2022-06-23 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ BARNES-DACEY, Julien. RUSSIA’S RETURN TO THE MIDDLE EAST: BUILDING SANDCASTLES? [online]. European Union Institute for Security Studies, 2024-09-20 [cit. 2024-10-26]. S. 65–70. 
  12. ↑ Defending Latin America's Resistance Axis [online]. TortillaConsal, 2021-08-02 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ U.S. Deepens Security Pledge to Bahrain, an Adversary of Iran. The New York Times [online]. 2023-09-13 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ Iran's 'Axis Of Resistance': A Network Designed To Create Chaos, Fight Tehran's Enemies [online]. Rádio Svobodná Evropa, 2023-10-19 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  15. ↑ The "Axis of Resistance" Iran's Expansion in the Middle East Is Hitting a Wall. SWP Research Paper [online]. 2021-08-12 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. DOI 10.18449/2021RP06. 
  16. ↑ Qassim Suleimani, Master of Iran’s Intrigue, Built a Shiite Axis of Power in Mideast. The New York Times [online]. 2020-01-13 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  17. ↑ Collapse of US-Libyan Talks Highlighted by Revived Anti-US Rhetoric from Tripoli [online]. Defense & Foreign Affairs Daily, 2002-02-12 [cit. 2024-10-26]. 
  18. ↑ ALFONEH, Ali. Iran Unveiled: How the Revolutionary Guards Is Transforming Iran from Theocracy into Military Dictatorship. Washington, D.C.: AEI Press, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-8447-7255-4. S. 213. 
  19. ↑ ESPOSITO, John L. The Islamic Threat: Myth or Reality?. [s.l.]: Oxford University Press, 1992. S. 146–151. 
  20. ↑ FALIGOT, Roger; KAUFFER, Remi. Les Maitres Espions. Paříž: Robert Laffont, 1994. S. 412–13. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Osa_odporu&oldid=24345201“