Oromové
| Oromové Oromoo | |
|---|---|
 Dívky v různých oromských krojích | |
| Populace | |
| 26 milionů | |
| Země s významnou populací | |
 Etiopie: 25 488 344 (sčítání 2007) | |
 Keňa: | 227 674 (sčítání 2009) |
 Austrálie | 2 030 |
| Jazyk(y) | |
| oromština | |
| Náboženství | |
| převážně islám | |
| Příbuzné národy | |
| Afarové, Amharové, Sidamové, Somálci, Tigriňové, Tigrejci | |
Oromové jsou nejpočetnějším národem Etiopie, jehož obyvatelstvo tvoří asi 80 odlišných etnických skupin. Žijí především na jihu Etiopie a také na severu Keni, podle jiných pramenů i v oblasti celého Afrického rohu.[1]
Mají vlastní jazyk oromštinu, ale ve vyznání jsou značně nejednotní. Převládá však islám.
Původ
[editovat | editovat zdroj]Oromové hovoří oromštinou, ta se řadí mezi kušitské jazyky z afroasijské jazykové rodiny. Lidé hovořící původní kušitštinou obývali severovýchod a východ Afriky, což dokládají nejstarší historické záznamy. Země Kúšitů, Núbijců nebo starověkých Etiopanů na středním a dolním toku Nilu byla právě domovem lidí hovořící kúšitštinou. Později docházelo k rozptýlení této populace, která se následně rozdělila do několika dalších lingvistických a kulturních skupin. Různé národy, jejichž jazyk patří do kúšitské větve afroasijské jazykové rodiny, dnes obývají severovýchod a východ Afriky. Národ Oromo, jehož jazyk do kúšitské větve řadíme, postupně migroval směrem na jih, poté na východ a západ a obýval značnou část Afrického rohu. Duchovní, kulturní, jazykové rysy Oromů potvrzují, že jsou původními obyvateli Afriky, navíc dochované historické prameny podávají důkaz o jejich existenci ve východní Africe jako společenství fungujícího po tisíce let. Objevila se i ojedinělá tvrzení, která popírají, že by Oromové byly původními obyvateli, podle těchto názorů přišli z Asie přes Madagaskar nebo se na africkou půdu dostali přes Rudé moře.
Pohled Oromů na svou vlastní historii
[editovat | editovat zdroj]Oromové, jež se považují za státotvorné etnikum, obývají značnou část afrického kontinentu. V samotné Etiopii jsou nejpočetnějším etnikem. Mají své autentické politické a sociální instituce, které rozvíjely během své dlouhověké historie. Vytvořili politický systém zvaný „gadaa“, unikátní demokratické státní zřízení, jež ovlivňuje a řídí každodenní život Oromů ve společnosti narozením počínaje a smrtí konče.
Oromie jako region etiopské federace patří k nejbohatším v oblasti Afrického rohu. Přesto se potýká s chudobou a mnoha problémy, z nichž Oromové viní etiopskou ústřední vládu. Oromie byla Etiopií před více než sto lety kolonizována. Etiopské císařství bylo, podle názoru Oromů, mnohem zaostalejší ve srovnání s jejich tradičním uspořádáním společnosti a jejich vlastními výdobytky. Oromský národ ustrnul ve svém vývoji právě z důvodu podmanění Etiopií, která dále nejevila zájem o rozvoj regionu, oromský lid byl vystaven krutému útisku, vykořisťování, hladomoru a vyhlazování.
Oromský národ byl kolonizován ve 2. polovině 19. století Etiopií s pomocí evropských koloniálních mocností, Evropané zabrali sousední Somálsko, Keňu a Súdán. Případ Oromie je docela speciální, protože jde o jediné území, jež bylo zabráno africkou zemí namísto evropskou mocností. V letech 1870–1900 probíhala kolonizace Oromie, počet obyvatel oromského původu se snížil z 10 na 5 miliónů.[zdroj?] Za vlády etiopských panovníků Jana, Menelika a jejich následovníků bylo s oromským lidem velice krutě zacházeno. Mnoho Oromů bylo zabito armádou a nově usazenými osadníky, jiní zemřeli hladem, kosily je epidemie, nebo byli prodáváni do otroctví. Zbylé obyvatelstvo bylo degradováno do pozice tzv. gabbarů a prakticky se z nich stali nevolníci. Vláda císaře Haileho Selassieho se nesla v duchu předešlých poměrů. Selassie, jež byl u moci v období 1917–1974, vystavil oromský národ dalším diskriminačním opatřením a represím, jejichž cílem bylo trvalé vykořenění oromské kultury a povědomí.
Oromové společně s dalšími utiskovanými etniky vytrvali v boji proti etiopskému režimu, v roce 1974 byl Selassie svržen, nicméně moci ve státě se chopila vojenská junta, která pokračovala ve vykořisťování oromských obyvatel. Značná část padla ve válkách, jež vedla Etiopie proti Eritreji a Somálsku. Řada dalších Oromů zemřela v ulicích měst za éry tzv. Rudého teroru, který byl později rozšířen i do venkovských oblastí. Masakry, doprovázené bombardováním, jejichž účelem bylo usmrcení civilistů, chovaných zvířat, znehodnocení úrody a majetku, donutily mnoho Oromů k opuštění země a hledání útočiště v sousedních státech. Značná část uprchlíků v Africkém rohu je právě oromského původu. Současný režim, v jehož čele stojí Meles Zenawi, působí navenek jako demokratický. Země byla federalizována, avšak veškerou moc má fakticky v rukou právě Zenawi. Prostřednictvím kampaně slibující rozvoj, odškodnění Oromů, značnou míru samosprávy a zlepšení gramotnosti se snaží zakrýt proces de-oromizace a naopak urychlit proces amharizace (Amharové – 2. nejpočetnější etnikum žijící v Etiopii). Většina programů a projektů ve skutečnosti vede k vysídlování Oromů a popírání jejich svobod a lidských práv.
Náboženství
[editovat | editovat zdroj]Původní oromské náboženství se nazývá waaqeffanna.[2] Název pochází od slova waaqa, které znamená v oromských jazycích i v somálštině v překladu stvořitel.[3] Vyznavači náboženství waaqeffanna se nazývají waaqeffataa. Základním vyznáním je víra v jediného Boha Waaqa Tokkicha[2] vnímaného jako stvořitele vesmíru.[1]
Důležitou roli v náboženství hrají Ayyaanové, duchovní prostředníci mezi bohem stvořitelem a světem.
Ayyaanové při ceremoniálech vstupují dle víry do některých lidí, poté na základě tohoto vyvolení titulovaní jako Qallu (muži) a Qallitti (ženy). Tito jsou schopni poté dalším lidem i vše, tvorům prostředkovat duchovní ochranu.[1]
Další náboženskou institucí je Quallu (ze slova quall, čistý), jehož členové chrání kulturu a tradice. Vnímají se jako poslové boha Waaqa a působí tak, že jsou spojeni s určitým Ayyaanem a vykonávají rituální činnosti (dalalga).
Waaqeffatové z celého regionu cestují na náboženskou pouť (musejí být ženatí a obřezaní), aby na jejím konci spatřili Abbaa Muudaa, nejvyššího z Qalluů a proroka, jemuž obětují býka. Poutníci povykonání pouti nosí titul džila a jsou pak způsobilí provádět rituály.[1]
Maaram je ženské božstvo oceánu a bohyně plodnosti.
Irreechaa je obřad díkůvzdání na jaře a na podzim.
Zemřelí (jejich duchové zvaní ekeraa) se dle víry setkávají v Iddoo Dhugaa („místo pravdy“).[1]
Dnes se mnoho Oromů hlásí ke křesťanství či islámu, běžná je však také vícečetná náboženská identita, kdy vedle křesťanství či islámu lidé ctí rovněž náboženství waaqeffanna.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Waaqeffanna – náboženství Oromů v Africkém rohu : Náboženský infoservis, 2. 7. 2024
- ↑ a b HAVELKA, Ondřej. Méně známá africká náboženství 3/4: východní Afrika [online]. Dingir [cit. 2022-10-16]. Dostupné online.
- ↑ MOHAMED DIRIYE ABDULLAHI. Culture and Customs of Somalia (Culture and Customs of Africa). [s.l.]: Greenwood Press 234 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-31333-2. S. 65–67.
- ↑ HAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue. 2022, roč. 92, čís. 3, s. 291–309.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oromové na Wikimedia Commons - https://web.archive.org/web/20131126005738/http://oromia.org/OromiaBriefs/Oromo%26Oromia.htm
- http://www.oromiagov.org/general.asp
- http://www.oromoliberationfront.org/index.htm Archivováno 9. 5. 2008 na Wayback Machine.
- https://web.archive.org/web/20090430113732/http://www.internal-displacement.org/idmc/website/countries.nsf/(httpEnvelopes)/AA0C62769222BE31802570B8005A6F3B?OpenDocument
- https://web.archive.org/web/20090106050823/http://www.ethioembassy.org.uk/fact%20file/a-z/Regional%20States/The%20State%20of%20Oromia.htm
