Opatství Pomposa
| Opatství Pomposa | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | románská architektura |
| Výstavba | 9. století a 11. století |
| Poloha | |
| Adresa | via Pomposa Centro, 12 a Via Pomposa Centro 12, 44021 Codigoro, Codigoro,  Itálie |
| Souřadnice | 44°49′54,77″ s. š., 12°10′32,41″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Web | Oficiální web, Oficiální web a Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Opatství Pomposa (italsky Abbazia di Pomposa) je bývalý benediktinský klášter v italské obci Codigoro na pobřeží Jaderského moře poblíž Ferrary.[1] Byl jedním z nejvýznamnějších kllášterů severní Itálie s bohatou sbírkou rukopisů[2] a románskými stavbami. Působil zde Guido z Arezza v době, kdy pravděpodobně vytvořil základy současné hudební notace.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší zpráva o benediktinském opatství na tomto místě pochází z roku 874, kdy byla Pomposa již centrem sofistikovaného karolinského umění.[3] Založena byla pravděpodobně o dvě století dříve, v době po zničení Classe, přístavu Ravenny, roku 574.[4] Vznikla tedy během langobardské epochy v severní Itálii a založili ji mniši irského misionáře Kolumbána. Dopis datovaný kolem roku 1093 zmiňuje mezi klasickými texty získanými nebo zkopírovanými pro knihovnu opatem Girolamem Horatia (Carmen Saeculare, Satiry, Epištoly), Vergiliovy Georgiky, Juvenala, Persia, Quintiliana, Terentiovu Andrii, Jeronýmovu předmluvu k Eusebiově historii, Ciceronovy spisy De officiis a De oratore, zkrácené Liviovy dějiny zvané Periochae[5] a spis Mathematica od Julia Firmica Materna.[6]
Až do 14. století mělo opatství majetky v celé Itálii, takže jeho kopiář má víc než jen místní význam,[7] ale později začalo upadat kvůli chudnutí oblasti následkem ústupu moře a rostoucímu výskytu malárie v deltě Pádu. Hrálo důležitou roli v italské kultuře i díky práci zdejších písařů a také díky pobytu Petra Damiána v Pompose.[8] V opatství také Guido z Arezza vynalezl na počátku 11. století moderní hudební notaci.[9]
Mniši z Pomposy se v roce 1650 odstěhovali do San Benedetta ve Ferraře a nechali opatství opuštěné. V 19. století získal budovy italský stát.
Zdejší kostel Santa Maria je trojlodní bazilika v románském stylu ravenské oblasti s arkádovými loděmi a trámovým stropem. Vznikl někdy v 7.–9. století a postupně byl rozšiřován, jak opatství rostlo na síle a prestiži, až dosáhl v 11. století dnešní podoby. Interiér obsahuje mozaikovou kamennou dlažbu z 12. století s kosmateskními vzory a fresky od Vitaleho da Bologna a jeho pomocníků;[10] v refektáři jsou fresky od neznámého riminského mistra. Kapitulní síň obsahuje fresky z počátku 14. století od některého Giottova žáka.[11]
Volně stojící zvonice (stavba zahájena v roce 1063 a dokončena během několika desetiletí) o výšce 48 m patří spolu se zvonicí opatství San Mercuriale (75 m) ve Forlì k nejkrásnějším dochovaným zvonicím z románského období.
Pozoruhodná je také budova Palazzo della Ragione z poloviny 11. století obrácené k opatskému kostelu. Je součástí nádvoří nebo atria a byla postavena předtím, než byl v roce 1026 vysvěcen klášterní kostel. Jejím architektem byl Mazulo vyškolený v Ravenně.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pomposa Abbey na anglické Wikipedii.
- ↑ Mario Salmi, L'abbazia di Pomposa, 1938 remains the standard monograph; L. Caselli, L'Abbazia di Pomposa: guida storica e artistica, 1996.
- ↑ G. Mercati, Il Catalogo della biblioteca di Pomposa, 1896; M. Inguanez, "Inventario di Pomposa del 1459", Bollettino del bibliofilo (the 1459 inventory in the archives of Monte Cassino); Guido Billanovich, "'Veterum Vestigia Vatum' nei carmi dei preumanisti padovani", Italia medioevale e umanistica, I (1958:161-64); Billanovich, La biblioteca di Pomposa: Pomposia monasterium modo in Italia primum, 1994.
- ↑ As fragments of fresco from the apsidal face of a subsidiary arch that was eliminated in the 13th century attest: Giovanna Valenzano, "Affreschi del IX secolo nell'abbazia di Pomposa: una testimonianza della pittura carolingia nel territorio ravennate", Hortus Artium Medievalium 3 (1997:117-124).
- ↑ This is the narrowest date range that Salmi 1938 permits; Salmi claims to recognize spoils from Ravenna in the form of frieze segments and carved capitals.
- ↑ the recovery of Livy through manuscripts at Pomposa is the subject of Giuseppe<--not Guido--> Billanovich, "Il Livio di pomposa e li primi umanisti padovani", in Luigi Balsamo, ed. Libri manoscritti e a stampa da Pomposa all'umanesimo (Florence: Olschki) 1985.
- ↑ Guido Billanovich, "La lettera di Enrico a Stefano: altri classici a Pomposa (ca. 1093)", Miscellanea Augusto Campana" Medioevo e Umanesimo Padova 44 (1981:141-165). I.
- ↑ C. Mezzetti, Studio ed edizione critica delle carte dell'archivio dell'abbazia di Santa Maria di Pomposa (X-prima metà XI sec.) (Università di Firenze) 2004.
- ↑ D. Balboni, "San Pier Damiano, maestro e discepolo in Pomposa" Benedictina, 1975.
- ↑ A. Samaritani, "Contributi alla biografia di Guido a Pomposa e Arezzo", Atti dei Convegni di studio, Arezzo 1997.
- ↑ C. Gnudi and P. Casadio, Itinerari di Vitale da Bologna: affreschi a Udine e a Pomposa, 1990
- ↑ They were long attributed to Giotto himself. Hermann Beenken, "The chapter house frescoes at Pomposa" The Burlington Magazine for Connoisseurs, 62 (June 1933:253-55, 258-61).
