Přeskočit na obsah

Ondřej Hanus

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Ondřej Hanus
Narození5. března 1987 (37 let)
Nemějice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípřekladatel, básník, spisovatel, redaktor, bohemista a literární kritik
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématabohemistika, překlad, překlady z angličtiny, literární tvorba, poezie a literární kritika
OceněníCena Jiřího Ortena (2014)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Hanus (* 5. března 1987 Nemějice) je český básník, překladatel a literární publicista.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování Gymnázia Písek vystudoval bohemistiku a překladatelství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působil jako vedoucí recenzní rubriky časopisu Tvar, bibliograf v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, redaktor a šéfredaktor časopisu pro současnou poezii Psí víno, nakladatelský redaktor v rámci skupiny Albatros Media, od roku 2019 jako interní překladatel/korektor. Kromě poezie (spolu)přeložil několik odborných titulů (George Steiner, Adrian Johns, Alberto Manguel, W. J. T. Mitchell) a román Pozvání k ohni od Adrienne Celt. Pochází z Nemějic, trvale žije v Praze.[1] Od roku 2013 do roku 2023 byl členem České pirátské strany.

Vydal básnické sbírky Stínohrad (Brno: Weles, 2008), Výjevy (Brno: Host, 2013; Cena Jiřího Ortena 2014[2]) a Volné verše (Brno: Host, 2017; nominace na cenu Magnesia Litera 2018[3]).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ondřej Hanus [online]. Host, nakladatelství, 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ Cenu Jiřího Ortena dostal básník Ondřej Hanus za sbírku sonetů i žalmů Výjevy [online]. Hospodářské noviny, 2014-05-15 [cit. 2014-10-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ Volné verše [online]. [cit. 2024-11-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Ceny Jiřího Ortena
Zuzana Brabcová (1987) • Martin Milan Šimečka (1988) • Petr Placák (1989) • Tereza Boučková (1990) • Vít Kremlička (1991) • Jaroslav Pížl (1992) • Michal Viewegh (1993) • Jaromír Typlt (1994) • Petr Borkovec (1995) • Božena Správcová (1996) • Jan Jandourek (1997) • Bogdan Trojak (1998) • Pavel Brycz (1999) • Věra Rosí (2000) • Martin Langer (2002) • Radek Malý (2003) • Marie Šťastná (2004) • Kateřina Kováčová (2005) • Marek Šindelka (2006) • Petra Hůlová (2007) • Petra Soukupová (2008) • Jana Šrámková (2009) • Jan Těsnohlídek (2010) • Františka Jirousová (2011) • Vratislav Maňák (2012) • Ondřej Buddeus (2013) • Ondřej Hanus (2014) • Alžběta Stančáková (2015) • Sára Vybíralová (2016) • Zuzana Kultánová (2017) • Ondřej Macl (2018) • Anna Cima (2019) • Hana Lehečková (2020) • Šimon Leitgeb (2021) • Vojtěch Vacek (2022) • Filip Klega (2023) • Marek Torčík (2024)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ondřej_Hanus&oldid=24375686“