Přeskočit na obsah

Oldřich z Lichtenštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oldřich z Lichtenštejna
Narození1200
Murau
Úmrtí26. ledna 1275 (ve věku 74–75 let)
Povoláníbásník, spisovatel a hudební skladatel
Manžel(ka)Perchta z Weizensteinu
DětiOta II. z Lichtenštejna
Dietmut z Lichtenštejna
Perchta z Lichtenštejna
Otto III. z Lichtenštejna-Murau[1]
RodičeDětmar II. z Lichtenštejna a Dětmar III. z Lichtenštejna-Murau[1] a Gertruda[1]
PříbuzníHartnýd z Lichtenštejna a Dětmar IV. z Lichtenštejna (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich I. z Lichtenštejna (německy Ulrich von Liechtenstein, 1200?, Murau – 26. ledna 1275[2]) byl přední štýrský ministeriál, minnesenger a básník z rodu Lichtenštejnů. Autor skladeb Frauendienst a Frauenbuch.[3]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Murau jako syn Dětmara z Lichtenštejna a jeho manželky Gertrudy z blíže neznámého rodu.

V letech 1244–1245 zastával úřad stolníka. Roku 1246 se zúčastnil bitvy na Litavě, kde padl vévoda Fridrich Bojovný. Po jeho skonu byl jedním z mála, kteří chválili čest a štědrost zesnulého,[4] poté se stal předním straníkem vlády Přemysla Otakara II. ve Štýrsku. V únoru 1252 se v Hainburku zúčastnil jeho svatby s Markétou Babenberskou.[5] V letech 1267–1272 zastával post zemského maršálka.

V souvislosti s ohrožením Přemyslova štýrského panství skončil v říjnu 1268 společně s dalšími předními štýrskými šlechtici v českých hradních vězeních (na Křivoklátě, Zvíkově, Vranově a Veveří). Důvodem byly pravděpodobně bez souhlasu panovníka nárokované či vybudované hrady, krátce předtím byl dokončen štýrský urbář.[6] Vězni byli propuštěni po 26 týdnech věznění 17. března 1269 a dali souhlas s obsazením a případným zbořením svých hradů. Oldřich údajně přišel o Murau, Frauenburk a Lichtenštejn.[7] Celá událost velice zaujala Otakara Štýrského, jenž ji společně s vyhnáním Gertrudy Babenberské zmínil ve své kronice.[8] Situace se zklidnila na přelomu 60. a 70. let 13. století, kdy se Oldřich z Lichtenštejna stal zemským sudím[9] a nadále si podržel vliv na vývoj v zemi.

Zemřel v lednu 1276 a byl pohřben v benediktinském klášteře v Sekavě.[10]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Legenda (Frauenburg)

Oldřichova milostná lyrika se ve 14. století stala součástí Codexu Manesse. Již předtím Oldřich sepsal 58 lyrických básní ve své sbírce životopisů minesengrů s názvem Frauendienst, v níž vypráví svůj život v první osobě jako příběh rytíře dvořícího se své lásce. Určení míry stylizace tohoto příběhu je nesnadné, v každém případě ale rozdílný sebeobraz jedince ve středověku znemožňuje rozlišení fikci od autobiografie v moderním smyslu a striktní literární zařazení díla. Ačkoli je v některých případech hrdina terčem posměchu (drastické ponížení rytíře jako znamení bezpodnmínečné oddanosti), tak Oldřich ve své „Frauenbuch“ přestavuje vážný a poučný styl.

Oldřichova poezie je považována za konvenční, uměleckou a závislou na vysokém minnesangu z doby kolem roku 1200, zejména na díle Walthera von der Vogelweide. Naproti tomu milostné a výpravné spisy se vyznačují pokročilými narativními technikami (vyprávění v první osobě ve „Frauendienst“, zarámovaný dialog ve „Frauenbuch“), i když Oldřicha nelze počítat mezi velké vypravěče německého středověku. Je také považován za formálně zručného stoupence Reinmara von Zweter.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Oldřich z Lichtenštejna se objevuje ve filmu Příběh rytíře z roku 2001.[11]

Vydané texty

[editovat | editovat zdroj]
  • Franz Viktor Spechtler (Hg.): Frauendienst. Ulrich von Liechtenstein, (= Göppinger Arbeiten zur Germanistik; Band 485), Göppingen 1987 ISBN 3-87452-721-2
  • Ursula Peters (Hg.): Frauendienst (Jugendgeschichte). In Abbildungen aus dem Münchner Cod. germ. 44 und der Großen Heidelberger Liederhandschrift, (= Litterae; Nr. 17), Göppingen 1973 ISBN 3-87452-147-8
Busta Oldřicha z Lichtenštejna v Rakousku (Grazer Burg)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ LINDEN, Sandra; YOUNG, Christopher John. Ulrich von Liechtenstein: Leben - Zeit - Werk - Forschung. [s.l.]: Walter de Gruyter 599 s. Dostupné online. ISBN 9783110241099. (německy) 
  3. ↑ SPECHTLER, Franz Viktor. Liechtenstein, Ulrich von [online]. www.deutsche-biographie.de [cit. 2016-05-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Veber, str. 114
  5. ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 44-45. 
  6. ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar II. : král na rozhraní věků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-118-7. S. 173–174. 
  7. ↑ Vaníček, str. 120-121
  8. ↑ Žemlička, str.173-174
  9. ↑ Vaníček, str. 124
  10. ↑ www.lehrer.uni-karlsruhe.de. www.lehrer.uni-karlsruhe.de [online]. [cit. 2010-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-10. 
  11. ↑ http://www.csfd.cz/film/24164-pribeh-rytire/ www.csfd.cz

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Franz Viktor Spechtler und Barbara Maier (Hrsg.): Ich - Ulrich von Liechtenstein. Literatur und Politik im Mittelalter. Akten der Akademie Friesach "Stadt und Kultur im Mittelalter" 1996. Hrsg. v. . - Klagenfurt: Wieser Verlag 1999 (=Schriftenreihe der Akademie Friesach, Band 5). ISBN 3-85129-266-9
  • Heinz Gerstinger: Frau Venus reitet... - Die phantastische Geschichte des Ulrich von Lichtenstein, 1995.
  • Jan-Dirk Müller: Artikel "Ulrich von Liechtenstein", in: Verfasserlexikon Bd. 9 (1995), Spalte 1274-1282
  • Alan V. Murray, ‘Bog vas sprejmi, kraljeva Venus! Ulrik Liechtensteinski in turnirsko bojevanje na Štajerskem, Koroškem in v Avstriji’, in Vitez, Dama in Zmaj: Dediščina srednjeveških bojevnikov na Slovenskem, ed. Tomaž Lazar & Tomaž Nabergoj (Ljubljana: Narodni muzej Slovenije, 2011), 1: 135–45
  • Alan V. Murray, ‘Tourney, Joust, Foreis and Round Table: Tournament Forms in the Frauendienst of Ulrich von Liechtenstein’, in Pleasure and Leisure in the Middle Ages and Early Modern Age: Cultural-Historical Perspectives on Toys, Games, and Entertainment, ed. Albrecht Classen (Berlin: De Gruyter, 2019), pp. 365–94
  • Ursula Peters: Frauendienst. Untersuchungen zu Ulrich von Lichtenstein und zum Wirklichkeitsgehalt der Minnedichtung (= Göppinger Arbeiten zur Germanistik; Band 46), Göppingen 1971
  • Michael Pieper: Die Funktionen der Kommentierung im "Frauendienst" Ulrichs von Liechtenstein, (= Göppinger Arbeiten zur Germanistik; Band 351), Lauterburg 1982 ISBN 3-87452-564-3
  • Hermann Reichert: Rosensiegel Ulrichs von Lichtenstein. In: Jahrbuch des Vereins für Landeskunde von Niederösterreich 46/47 (1980/81). S. 425-440 und Bildanhang.
  • Hermann Reichert: Vorbilder für Ulrichs von Lichtenstein Friesacher Turnier. In: Carinthia I 173 (1983). S. 171-192.
  • Klaus M. Schmidt (Bearb.): Begriffsglossare und Indices zu Ulrich von Lichtenstein, (= Indices [Indizes] zur deutschen Literatur; 14/15), München 1980 ISBN 3-601-00409-7
  • Bernd Thum: Ulrich von Lichtenstein. Höfische Ethik und soziale Wirklichkeit, Heidelberg 1968
  • Moravo, Čechy, radujte se!. Praha: Aula, 1998. 232 s. ISBN 80-901626-9-X. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oldřich_z_Lichtenštejna&oldid=24230281“