Přeskočit na obsah

Oldřich Menhart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oldřich Menhart
Oldřich Menhart
Oldřich Menhart
Narození25. června 1897
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. února 1962 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánítypograf, designér, grafik, ilustrátor, kaligraf a učitel
Tématagrafika, ilustrace a odborná literatura
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Menhart (25. června 1897 Praha[1] – 11. února 1962 Praha) byl český typograf, tvůrce písma, kaligraf, knižní grafik a odborný publicista.

Ukázka Menhartových písem President (1949) a Monument (1950)

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině pražského stříbrníka Huberta Menharta a jeho manželky Julie, rozené Malečkové, jako čtvrtý syn a dvojče se sestrou Boženou.[2] Vyrostl ve stříbrnické dílně svého otce a prostřednictvím jeho profese a řemesel svých starších bratří Františka (zlatníka), Antonína (zinkografa) a Václava (zlatorytce) brzy poznal techniky tvorby a reprodukce písma. Vyučil se typografem (1914). Byl na studijním pobytu v Antverpách a v Cronbergu, svou praxi doplnil v Bauerově písmolijně a ve Stemplově závodě ve Frankfurtu nad Mohanem, v Offenbachu nad Mohanem u bratrů Klingsporů, v Peignotově závodě a v Imprimerie Nationale v Paříži.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1923–1925 vyučoval na typografické škole v Praze, vedl kurzy psaní a kreslení písma. Do roku 1929 pracoval jako faktor ve velkých pražských grafických závodech. Od roku 1933 do roku 1935 pracoval v tiskárně Kryl & Scotti v Novém Jičíně. Následně od roku 1935 do roku 1938 v tiskárně Karel Kryl v Novém Jičíně a v letech 1939 až 1950 v tiskárně Karel Kryl v Kroměříži. Ve svobodném povolání pak působil jako kaligraf a typograf. Podílel se na úpravách knih pro různá česká nakladatelství, věnoval se též tvorbě ex libris, která prováděl buď technikou dřevorytu nebo zinkografie.[3] Upravil nové vydání Komenského Labyrintu světa a ráje srdce (1958). V rámci Ročenky knihtiskařů a časopisu Typografia publikoval odborné články z oblasti písmařství a knižní typografie. Vydal několik vlastních knih, např. Regule kaligrafů (1947), Nauka o písmu (1954) či Tvorba typografického písma (1957). Je autorem 24 původních návrhů typografických písem, která postupně vydávaly písmolijny v Československu, v Německu (Frankfurt nad Mohanem) a v Anglii (Londýn). Usiloval o nalezení národního charakteru písma v typech odpovídajících zvláštnostem češtiny.

Jeho kurzívu a italiku zakoupila v roce 1932 písmolijecká firma Bauersche Gießerei z Frankfurtu nad Mohanem, další jeho písmo používaly také londýnské firmy Monotype Corporation a Lanston Monotype Corporation.

V současnosti byla jeho písma Figural Romana a Figural Kursiva digitalizována.[4]

Písma

[editovat | editovat zdroj]

1930 – Menhartova antikva
1934 – Menhartova romana
1943 – Manuscript antikva
1948–1949 – Figural romana
1949 – Česká unciála
1950 – Parlament
1950 – Monument
1953 – Triga antikva

Písma

[editovat | editovat zdroj]

Grafická úprava knih

[editovat | editovat zdroj]

Graficky upravil tři desítky knih, spolupracoval s řadou soukromých vydavatelů a tiskáren. Byl členem SČUG Hollar a Spolku českých bibliofilů, pracoval také pro Skupinu moravských knihomilů. Některé biliofilské tisky vybavil originálními kaligrafickými přílohami, do mnohých kreslil kaligrafické iniciály. Napsal také množství článků a odborných publikací, které se dočkaly německých vydání.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1937 získal ocenění na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži – Čestný diplom.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oldřich Menhart na německé Wikipedii. (zčásti)

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Apolinář na Novém Městě pražském
  2. ↑ Pobytová přihláška rodiny
  3. ↑ Ve sbírce Památníku národního písemnictví v Praze. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2022-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-26. 
  4. ↑ VŠUP̠ přednáška Prof. Otakara Karlas̠e z 21.5.2021. www.umprum.cz [online]. [cit. 2021-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-20. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KALÁB, Method. Die Schriftkunst des Graphikers Oldřich Menhart. Gutenberg-Jahrbuch. 1939, s. 303–309. ISSN 0072-9094.
  • LIFKA, Bohumír. Oldřich Menhart. Večerní hovory knihomila Rubricia a starotiskaře Tympána. Marginalie: věstník Spolku českých bibliofilů. 1948 (1947/1948), roč. 20, č. 8–10 (20. 2. 1948), s. 147.
  • STANDARD, Paul. The Menhart Story. The American Printer. 1953, vol. 134, no. 10–12.
  • MURAT, René. Oldřich Menhart. Výbor z díla písmaře a úpravce knihy. Praha 1956.
  • MENHART, Oldřich. Tvorba typografického písma. Praha: Státní pedagogické nakl., 1958.
  • HLAVSA, Oldřich. Typografická písma latinková. 2. dopl. a uprav. vyd. Praha: Státní nakl. technické literatury, 1960. 494 s. Edice polygrafické literatury.
  • FABEL, Karel. Současná typografie. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981. 71 s.
  • HLAVSA, Oldřich. Typografie 2. 1. vyd. Praha: Nakl. technické literatury, 1981. 560 s.
  • BURIAN, Veronika. Oldřich Menhart – calligrapher, type designer and craftsman. 2003. 94 s. Dissertation. The University of Reading. Dostupné z: luc.devroye.org/VeronikaBurian--OldrichMenhart.pdf
  • BURIAN, Veronika. Oldřich Menhart kaligraf, typograf a řemeslník. Typo. 2006, [roč. 4], č. 19, February [únor], s. 2–15. ISSN 1214-0716. [Souběžný český a anglický text.] Dostupné také z: storage.svettisku.cz/TYPO/TYPO_2006_19.pdf
  • PAVLIŇÁK, Petr (ed.). Slovník českých a slovenských výtvarných umělců A–Z. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2010.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oldřich_Menhart&oldid=24144743“