Přeskočit na obsah

Ohniváček černoskvrnný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOhniváček černoskvrnný
alternativní popis obrázku chybí
Ohniváček černoskvrnný, samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Athropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďmodráskovití (Lycaenidae)
Binomické jméno
Lycaena tityrus
Poda, 1761
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ohniváček černoskvrnný (Lycaena tityrus, Poda 1761) je druh denního motýla z čeledi Modráskovitých (Lyceanaidae). Jmenuje se podle černých skvrnek na vrchní straně křídel, kterými se odlišuje od ostatních druhů této čeledi.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Jeho přirozeným prostředím jsou jak suché křovinaté stráně, tak i vlhké louky či lesní paseky. Je tedy hojně rozšířen na území celé jižní poloviny Evropy, od Španělska přes střední a jižní Evropu až po pohoří Altaj. V České republice je hojně rozšířen prakticky ve všech oblastech, s výjimkou nejvyšších poloh.

Samice

Vývoj a chování

[editovat | editovat zdroj]

Ohniváček černoskvrnný je tzv. dvougeneračním motýlem - první generace žije v období květen až červen, druhá v období červenec až září. V horách a vyšších polohách obvykle jen jedna generace, v teplých oblastech lze naopak v posledních letech vzácně pozorovat i třetí generaci. Samice kladou vajíčka jednotlivě na živnou rostlinu, kterou je šťovík kyselý (Rumex acetosa) a šťovík menší (Rumex acetosella). Housenky jsou zelené bez výraznější kresby, kukly pak okrové s tmavými skvrnami. Samci jsou teritoriální povahy, před kopulací se samicemi probíhají krátké zásnuby.

Ohniváček černoskvrnný
Lycaena tityrus ♀ △

Ochrana a ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Ohniváček černoskvrnný nepatří mezi ohrožené druhy.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2024-08-10].

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BENEŠ, KONVIČKA, (eds). Motýli České republiky: rozšíření a ochrana. Praha: SOM, 2002. 857 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]