Odezírání
Odezírání, nebo také retočet[1], je technika, která umožňuje pochopení omezené části mluveného projevu pomocí vizuální interpretace pohybů rtů, obličeje a jazyka, bez potřeby ho přímo slyšet. Odhady přesnosti odezírání se liší, ale pohybují se okolo pouhých 30–40 % kvůli závislosti techniky na znalosti kontextu, jazyka a zbytkových zvukových vodítek.[2] Odezírání používají zejména lidé s poruchami sluchu, avšak do jisté míry ho využívá většina lidí jako pomocné vodítko i při interpretaci běžné mluvené řeči[3], či v profesích, kde je potřeba rekonstruovat mluvenou řeč z čistě vizuálního záznamu.
Postup
[editovat | editovat zdroj]I přesto, že se vnímání řeči považuje za sluchovou schopnost, je ve skutečnosti silně multimodální, jelikož je k řeči zapotřebí pohybu rtů, zubů a jazyka, které jsou zpravidla viditelné při komunikaci tváří v tvář. Informace rtů a obličeje pomáhají sluchovému porozumění a většina plynulých mluvčích jazyka je na tyto pohyby proto také citlivá (viz McGurk efekt).[4] Do jaké míry lidé využívají těchto vodítek, závisí na viditelnosti pohybů dané osoby, zřetelnosti mluveného projevu, a na jazykových schopnostech posluchače.
Fonémy a kinémy
[editovat | editovat zdroj]Foném je nejmenší dílčí část zvukové stránky řeči daného jazyka, která slouží k rozlišení slov od sebe. Mnoho z nich ale od sebe není rozlišitelných čistě z pohybů svalů obličeje, v případě odezírání proto mluvíme o mnohem menším počtu dílčích částí zvaných kinémy[5], z nichž některé náleží hned několika zvukovým stopám. To je kvůli tomu, že mnohé fonémy jsou produkovány v hrdle a vevnitř dutiny ústní, pohyby v nichž nelze rozeznat zvenčí pouhým okem. Mezi ně patří například glotální souhlásky [k] a [g] nebo většina souhlásek závislých na pohybu jazyka.[5]
Slovům, které jinak znějí, ale v rámci odezírání ze rtů vypadají stejně, říkáme homofény. Těchto slov zpravidla v jazycích bývá mnohonásobně více než slov souznačných, stávají se proto při odezírání častým kamenem úrazu a jsou jedním z hlavních důvodů, proč je přesnost odezírání hodnocena tak nízko. Pro češtinu je relevantních studií nedostatek, v rámci angličtiny se však udává, že je možné odezřít pouze kolem 30 % jazyka.
Koartikulace
[editovat | editovat zdroj]Kinémy je možné zachytit pomocí stálých obrázků, ale řeč jako taková se odvíjí v čase. Plynulá artikulace zvuků řeči a pohybů rtů za sebou často dodává další kontext následujícím a předcházejícím fonémům. Tento dynamický kontext má pak vliv na interpretaci při odezírání ze rtů i "mimo kinémy" samotné.[6]
Role ve vývoji jazykových schopností
[editovat | editovat zdroj]U nemluvňat a v raném dětství
[editovat | editovat zdroj]Vizuální stopy hrají zásadní roli v rozvoji jazykových schopností dítěte, které se učí artikulovat i imitací pohybů svých rodičů. Toto napodobování se projevuje už u novorozenců, například vyplazováním jazyka či otevíráním úst v reakci na obdobný podnět od rodiče.[7] Novorozenci také vykazují negativní reakci v případě, kdy není synchronizována mluvená a vizuální složka řeči[8], nebo v případě, kdy je se známou osobou spojen neznámý hlas (skrze nahrávku).[9]
Během prvních šesti měsíců vývoje dochází k tzv. percepčnímu zúžení, při kterém se dítě zaměřuje čistě na rozvoj schopnosti rozeznávat fonémy svého mateřského jazyka a ztrácí tak schopnost rozeznávat zvuky, které jeho mateřský jazyk buď nerozlišuje, nebo vůbec neobsahuje. Tento úpadek probíhá stejnou mírou i u schopnosti rozeznávat pohybovou podobu těchto zvuků[10], což dále implikuje bližší propojení obou schopností.
I přesto, že studie prokazují velký vliv zraku na vývoj jazyka u nemluvňat, jejich absence u dětí s vrozenou slepotou mívá překvapivě malý dopad. Děti do 18 měsíců se zpravidla učí nová slova výhradně sluchem, v případech, kdy jsou dítěti ukázány jen pohyby potřebné k artikulaci, k zapamatování slova nedochází.[11] Přesto však u dětí s vrozenou poruchou zraku často dochází k menším nedostatkům, například zaměňování podobně znějících fonémů, se kterými u dětí bez problémů se zrakem zpravidla nejsou problémy díky jejich vizuální odlišnosti při vyslovování.[12]
Role zraku pak dále klesá u dětí ve věku 1-2 roků k produkci mateřského jazyka, jelikož v tomto věku už dítě zpravidla disponuje dostatečnou znalostí jazyka na to identifikovat a imitovat zvuky samostatně. V případě cizího jazyka se však může pozornost přesunout zpět i na vizuální aspekty řeči.[13]
U slyšících dospělých
[editovat | editovat zdroj]I přesto, že je pro většinu slyšících dospělých explicitní odezírání bez zvukové stopy problém, přímý vizuální kontakt s mluvící osobou jim i tak statisticky pomáhá porozumění. Přesný mechanismus této pomoci a do jaké míry se projevuje, je stále otázkou vědeckého bádání.[14] Dle současných studií vizuální kontakt pomáhá ve všech úrovních interpretace řeči, od rozpoznávání fonetických znaků po interpretaci pragmatické výpovědi.[15] Pozitivní dopad vizuálního kontaktu se projevuje zejména v hlučných prostředích, kde odezírání ulehčuje samotné vnímání řeči a uvolňuje tak kognitivní zdroje pro hlubší zpracování obsahu řeči.
Lidé mají tendenci spoléhat více na odezírání s rostoucím věkem a s ním spojenými problémy se sluchem, vlivem obecného kognitivního úpadku často spojovaným se ztrátou sluchu[16] však často nemá možnost jej plně vykompenzovat.
Profesionální odezírání pak nachází uplatnění například ve forenzních nebo mediálních vědách
U osob s poruchami sluchu
[editovat | editovat zdroj]Ve spojení s vývojem gramotnosti neslyšící děti typicky vykazují pomalejší rozvoj čtení a dalších literárních dovedností. Problematickým se pro hluché děti ukazuje zejména vytváření mentálního spojení mezi fonémy a grafémy, pro které je bez přímého zvukového vodítka potřeba pokročilá schopnost odezírání ze rtů.[17] I díky tomu je mezi neslyšící populací tato schopnost zpravidla rozšířenější i rozvinutější. Tato schopnost se pak projevuje i po případném návratu sluchu, zejména díky kochleárnímu implantátu, kde vyšší schopnost odezírání často indikuje lepší schopnost zpracovávat řeč po operaci.[18]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SOVÁK, Miloš. Logopedie. 1. vyd. [s.l.]: SPN - pedagogické nakladatelství, 1965. 320 s.
- ↑ Altieri, N. A.; Pisoni, D. B.; Townsend, J. T. (2011). "Some normative data on lip-reading skills (L)". The Journal of the Acoustical Society of America. 130 (1): 1–4. Bibcode:2011ASAJ..130....1A. doi:10.1121/1.3593376. PMC 3155585. PMID 21786870.
- ↑ Woodhouse, L; Hickson, L; Dodd, B (2009). "Review of visual speech perception by hearing and hearing-impaired people: clinical implications". International Journal of Language and Communication Disorders. 44 (3): 253–70. doi:10.1080/13682820802090281. PMID 18821117
- ↑ Erber, NP (1969). "Interaction of audition and vision in the recognition of oral speech stimuli". J Speech Hear Res. 12 (2): 423–5. doi:10.1044/jshr.1202.423. PMID 5808871.
- ↑ a b KRAHULCOVÁ, Beata. Komunikační systémy sluchově postižených. 1.vyd.. vyd. Praha: Beakra, 2014. 375 s. ISBN 978-80-903863-2-7. Kapitola 4. Odezírání, s. 375 s..
- ↑ Benguerel, AP; Pichora-Fuller, MK (1982). "Coarticulation effects in lipreading". J Speech Hear Res. 25 (4): 600–7. doi:10.1044/jshr.2504.600. PMID 7162162.
- ↑ Meltzoff, AN; Moore, MK (1977). "Imitation of facial and manual gestures by human neonates". Science. 198 (4312): 74–8. doi:10.1126/science.897687. PMID 897687. S2CID 30956329.
- ↑ Dodd B.1976 Lip reading in infants: attention to speech presented in- and out-of-synchrony. Cognitive Psychology Oct;11(4):478-84
- ↑ Spelke, E (1976). "Infants intermodal perception of events". Cognitive Psychology. 8 (4): 553–560. doi:10.1016/0010-0285(76)90018-9. S2CID 1226796.
- ↑ Pons, F; et al. (2009). "Narrowing of intersensory speech perception in infancy". Proceedings of the National Academy of Sciences. 106 (26): 10598–602. Bibcode:2009PNAS..10610598P. doi:10.1073/pnas.0904134106. PMC 2705579. PMID 19541648.
- ↑ Havy, M., Foroud, A., Fais, L., & Werker, J.F. (in press; online January 26, 2017). The role of auditory and visual speech in word-learning at 18 months and in adulthood. Child Development. (Pre-print version)
- ↑ Mills, A.E. 1987 The development of phonology in the blind child. In B.Dodd & R.Campbell(Eds) Hearing by Eye: the psychology of lipreading, Hove UK, Lawrence Erlbaum Associates
- ↑ Lewkowicz, DJ; Hansen-Tift, AM (Jan 2012). "Infants deploy selective attention to the mouth of a talking face when learning speech". Proceedings of the National Academy of Sciences. 109 (5): 1431–6. Bibcode:2012PNAS..109.1431L. doi:10.1073/pnas.1114783109. PMC 3277111. PMID 22307596.
- ↑ Peelle, JE; Sommers, MS (2015). "Prediction and constraint in audiovisual speech perception". Cortex. 68: 169–81. doi:10.1016/j.cortex.2015.03.006. PMC 4475441. PMID 25890390.
- ↑ Campbell, R (2008). "The processing of audio-visual speech: empirical and neural bases". Philosophical Transactions of the Royal Society B. 363 (1493): 1001–1010. doi:10.1098/rstb.2007.2155. PMC 2606792. PMID 17827105.
- ↑ Taljaard, Schmulian; et al. (2015). "The relationship between hearing impairment and cognitive function: A meta-analysis in adults" (PDF). Clin Otolaryngol. 41 (6): 718–729. doi:10.1111/coa.12607. hdl:2263/60768. PMID 26670203. S2CID 5327755.
- ↑ Mayer, C. (2007). "What really matters in the early literacy development of deaf children". J Deaf Stud Deaf Educ. 12 (4): 411–31. doi:10.1093/deafed/enm020. PMID 17566067.
- ↑ Bergeson TR1, Pisoni DB; Davis, RA (2005). "Development of audiovisual comprehension skills in prelingually deaf children with cochlear implants". Ear & Hearing. 26 (2): 149–64. doi:10.1097/00003446-200504000-00004. PMC 3432935. PMID 15809542.