Přeskočit na obsah

Oddělení portugalistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obrázek Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načístpřidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

Oddělení portugalistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy je akademickým pracovištěm, jedním z oddělení v rámci Ústavu románských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Věnuje se vzdělávání a výzkumu v oblastech, kde je portugalština úředním jazykem, tedy se specializuje nejen na Portugalsko, ale také na další země s portugalským koloniálním dědictvím jako jsou (Brazílie, Angola, Mozambik, Východní Timor, Goa (stát v rámci Indie). Jedná se o země tzv. země lusofonie.

Zájem o studium portugalského jazyka v Praze se objevil již v dobách existence Rakousko-Uherska. Tehdy se na půdě Univerzity Karlovy objevilo několik kurzů tohoto jazyka, které byly organizovány víceméně z osobního zájmu a bez jakékoliv institucionalizace.

V roce 1877 se do Prahy přestěhoval švýcarský překladatel do portugalštiny Jules Cornu, který byl členem Portugalské vzdělané společnosti, zemi několikrát navštívil a v němčině sepsal portugalskou gramatiku.[1] Po nějaké době se přestěhoval do Štýrského Hradce (Grazu) a tam dále vyučoval románské jazyky. Nevěnoval se pouze portugalskému jazyku ale i dalším jazykům z románské jazykové skupiny.

Po vzniku Československa inicioval vznik portugalských kurzů v rámci Univerzity Karlovy Jaroslav Cechl, který studoval v portugalské Coimbře. Tyto kurzy probíhaly zprvu souvisle, později kvůli špatnému zdravotnímu stavu lektora nahodile až do uzavření českých vysokých škol v předvečer druhé světové války.

Po druhé světové válce se rozvoji této oblasti věnovali další lidé, ač studium portugalského jazyka bylo v rámci jazyků románských vždy ve stínu francouzštiny jako tehdy značně dominujícího světového jazyka. Vedoucím Katedry romanistiky se stal Jan Otokar Fischer, jehož specializací byla sice francouzská literatura období realismu a její marxistická interpretace, organizoval ale V 50.letech i kurzy portugalštiny dokud nebyl obor akreditován.[2] Sám Fischer pojal jednotlivé kurzy méně eurocentricky a rozšířil povědomí o portugalistice i o Brazílii a dalších zemích, kde se tímto jazykem hovoří. Sám přeložil také řadu publikací, které vyšly v portugalském jazyce.

Vznik oboru
[editovat | editovat zdroj]

V letech 19571962 byla portugalština otevřena jako samostatný obor, nicméně se jednalo o obor okrajový, který studovalo jen několik málo lidí. Výuka portugalštiny a portugalských reálií byla v této době přirozeně problematickou oblastí vzhledem k tomu, že samotné Portugalsko nepatřilo do Východního bloku a další země (např. i africké), které jsou portugalsky mluvící byly ještě kolonií samostatného Portugalska. Proto přirozeně neexistoval zájem věnovat se soustavněji této oblasti. Obor proto v roce 1961 na FFUK zanikl, roku 1965 byl opět obnoven, zejména díky Zdeněk Hampl, který se jako první roku 1965 v oboru habilitoval a v letech 1966-83 pracoval jako docent na Katedře romanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, založil portugalistiku jako obor a svým výzkumem i publikacemi se výrazně podílel na jeho rozvoji. [3]

Relativně nízký zájem nastavil téměř neomezená vstupní kritéria, a tak obor studovali do značné míry i studenti, kteří neuspěli na francouzských studiích apod. Nebo si portugalistiku zvolili jako druhý obor ke španělštině. Obtížná politická situace a špatné vztahy ČSSR s Brazílií a Portugalskem navíc studentům neumožňovaly vycestovat do zahraničí.[4] Krátkou výjimku představovalo politické uvolnění okolo pražského jara. Studijní obor získal na přelomu 60. a 70. let strukturu obdobnou jako měly ostatní obory v rámci romanistiky na FFUK.

70.-80.léta 20.století
[editovat | editovat zdroj]

V 70. letech 20. století se jednalo již o etablovaný obor, kde vyučoval především výše zmíněný Zdeněk Hampl. Sestavil i první učebnice portugalštiny pro české studenty. I přes nesnadnou politickou situaci ale nepodléhalo studium tohoto jazyka a portugalských reálií takovému politickému dohledu, jak tomu bylo v případě jiných jazyků (především západoevropských, resp. světových jazyků a tamních teritorií). Po nějakou dobu byla dominantní variantou jazyka používanou na pražské portugalistice, brazilská portugalština. Po karafiátové revoluci v roce 1974 došlo v tomto směru ke změně na portugalštinu evropskou. Omezený kontakt s rodilými mluvčími pomáhaly překlenout většinou kontakty s portugalskými nebo brazilskými emigranty, kteří žili v Praze. Do značné míry se jednalo o portugalské komunisty, kteří uprchli před Salazarovým režimem[5], jako např. Cândida Venturová.[6]

Zvýšený významu oboru, který stál v rámci romanistiky ve stínu španělských a francouzských studií přinesl proces dekolonizace, resp. ustanovení Sovětskému svazu přátelských vlád v zemích, jakými jsou Angola a Mozambik.

Od roku 1989 bylo možné na Filozofické fakultě studovat portugalistiku spolu s dalším filologickým oborem. Změna politické situace umožnila studentům pobyt v zahraničí (především v Portugalsku v rámci programu Erasmus) a došlo k obnovení spolupráce mezi Univerzitou Karlovou a dalšími vzdělávacími institucemi v portugalsky mluvících zemích.

Současné aktivity a výuka

[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k charakteru výuky (teritoriální studia) umožňuje toto oddělení svým studentům pobyt v zahraničí v některých z portugalsky mluvících zemí, také uzavřelo různé smlouvy s příslušnými vzdělávacími institucemi uvnitř i mimo EU.[7] Oddělení portugalistiky pořádá různé konference[8], výstavy nebo jiné akce. [9]

  • Mikrocertifikáty - výuka portugalského jazyka a reálií je umožněna nyní mezioborově, probíhá ve spolupráci se Střediskem Ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, což je interdisciplinární pracoviště pro výzkum a vzdělávání v oboru iberoamerikanistika. [10][11]
  • Oddělení úzce spolupracuje s Camões – Portugalským centrem v Praze, které tu vzniklo v roce 2004, a pořádá nejrůznější kulturní akce pro širokou veřejnost - koncerty, přednášky, luso-afro-brazilský karneval, tak se i podílí na specializovaných soutěžích jako je Prémio Iberoamericano nebo Cena Pavly Lidmilové [12][13][14]
  • Oddělení spolupracuje se Společností českých portugalistů,jež spojuje české portugalisty působící jak v akademickém prostředí, tak v oblastech diplomacie, překladatelství, výuky jazyka, atd. Společnost pořádá nebo spolupořádá odborná kolokvia či specializovanou soutěž Cena Pavly Lidmilové.[15]
  1. VAVŘÍNEK, Filip. Portugalistika na FF UK: vznik a dČjiny oboru. Praha, 2016 [cit. 2025-01-10]. bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Karlovy. Vedoucí práce Šárka Grauová. s. 10. Dostupné online.
  2. VAVŘÍNEK, Filip. Portugalistika na FF UK: vznik a dČjiny oboru. Praha, 2016 [cit. 2025-01-10]. bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Karlovy. Vedoucí práce Šárka Grauová. s. 14. Dostupné online.
  3. Profil Zdeňka Hampla na stránkách Obce přkeladatelů (česky)
  4. VAVŘÍNEK, Filip. Portugalistika na FF UK: vznik a dČjiny oboru. Praha, 2016 [cit. 2025-01-10]. bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Karlovy. Vedoucí práce Šárka Grauová. s. 20. Dostupné online.
  5. SZOBI, Pavel. Portugalci v „komunistické Ženevě“. In: Soudobé dějiny XXI / 4. Praha: [s.n.], 2018. S. 609.
  6. SZOBI, Pavel. Portugalci v „komunistické Ženevě“. In: Soudobé dějiny XXI / 4. Praha: [s.n.], 2018. S. 622.
  7. Oddělení portugalistiky Ústavu románských studií FF UK hostilo mezinárodní kolokvium Společnosti českých portugalistů (česky)
  8. Brazilianisté z Oddělení portugalistiky FF UK připravují prestižní mezinárodní kongres (česky)
  9. Oddělení portugalistiky FF UK zve na vernisáž výstavy o Agustině Bessa-Luís (česky)
  10. Programy s mikrocertifikátem
  11. [Středisko Ibero-amerických studií]
  12. Portugalské cenrum Praha
  13. Instituto Camões
  14. Cena Pavly Lidmilové 2024
  15. Společnost českých portugalistů