Oddělení portugalistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
Oddělení portugalistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy je akademickým pracovištěm, jedním z oddělení v rámci Ústavu románských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Věnuje se vzdělávání a výzkumu v oblastech, kde je portugalština úředním jazykem, tedy se specializuje nejen na Portugalsko, ale také na další země s portugalským koloniálním dědictvím jako jsou (Brazílie, Angola, Mozambik, Východní Timor, Goa (stát v rámci Indie). Jedná se o země tzv. země lusofonie.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Zájem o studium portugalského jazyka v Praze se objevil již v dobách existence Rakousko-Uherska. Tehdy se na půdě Univerzity Karlovy objevilo několik kurzů tohoto jazyka, které byly organizovány víceméně z osobního zájmu a bez jakékoliv institucionalizace.
Počátky
[editovat | editovat zdroj]V roce 1877 se do Prahy přestěhoval švýcarský překladatel do portugalštiny Jules Cornu, který byl členem Portugalské vzdělané společnosti, zemi několikrát navštívil a v němčině sepsal portugalskou gramatiku.[1] Po nějaké době se přestěhoval do Štýrského Hradce (Grazu) a tam dále vyučoval románské jazyky. Nevěnoval se pouze portugalskému jazyku ale i dalším jazykům z románské jazykové skupiny.
Po vzniku Československa inicioval vznik portugalských kurzů v rámci Univerzity Karlovy Jaroslav Cechl, který studoval v portugalské Coimbře. Tyto kurzy probíhaly zprvu souvisle, později kvůli špatnému zdravotnímu stavu lektora nahodile až do uzavření českých vysokých škol v předvečer druhé světové války.
Po druhé světové válce se rozvoji této oblasti věnovali další lidé, ač studium portugalského jazyka bylo v rámci jazyků románských vždy ve stínu francouzštiny jako tehdy značně dominujícího světového jazyka. Vedoucím Katedry romanistiky se stal Jan Otokar Fischer, jehož specializací byla sice francouzská literatura období realismu a její marxistická interpretace, organizoval ale V 50.letech i kurzy portugalštiny dokud nebyl obor akreditován.[2] Sám Fischer pojal jednotlivé kurzy méně eurocentricky a rozšířil povědomí o portugalistice i o Brazílii a dalších zemích, kde se tímto jazykem hovoří. Sám přeložil také řadu publikací, které vyšly v portugalském jazyce.
Vznik oboru
[editovat | editovat zdroj]V letech 1957 až 1962 byla portugalština otevřena jako samostatný obor, nicméně se jednalo o obor okrajový, který studovalo jen několik málo lidí. Výuka portugalštiny a portugalských reálií byla v této době přirozeně problematickou oblastí vzhledem k tomu, že samotné Portugalsko nepatřilo do Východního bloku a další země (např. i africké), které jsou portugalsky mluvící byly ještě kolonií samostatného Portugalska. Proto přirozeně neexistoval zájem věnovat se soustavněji této oblasti. Obor proto v roce 1961 na FFUK zanikl, roku 1965 byl opět obnoven, zejména díky Zdeněk Hampl, který se jako první roku 1965 v oboru habilitoval a v letech 1966-83 pracoval jako docent na Katedře romanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, založil portugalistiku jako obor a svým výzkumem i publikacemi se výrazně podílel na jeho rozvoji. [3]
Relativně nízký zájem nastavil téměř neomezená vstupní kritéria, a tak obor studovali do značné míry i studenti, kteří neuspěli na francouzských studiích apod. Nebo si portugalistiku zvolili jako druhý obor ke španělštině. Obtížná politická situace a špatné vztahy ČSSR s Brazílií a Portugalskem navíc studentům neumožňovaly vycestovat do zahraničí.[4] Krátkou výjimku představovalo politické uvolnění okolo pražského jara. Studijní obor získal na přelomu 60. a 70. let strukturu obdobnou jako měly ostatní obory v rámci romanistiky na FFUK.
70.-80.léta 20.století
[editovat | editovat zdroj]V 70. letech 20. století se jednalo již o etablovaný obor, kde vyučoval především výše zmíněný Zdeněk Hampl. Sestavil i první učebnice portugalštiny pro české studenty. I přes nesnadnou politickou situaci ale nepodléhalo studium tohoto jazyka a portugalských reálií takovému politickému dohledu, jak tomu bylo v případě jiných jazyků (především západoevropských, resp. světových jazyků a tamních teritorií). Po nějakou dobu byla dominantní variantou jazyka používanou na pražské portugalistice, brazilská portugalština. Po karafiátové revoluci v roce 1974 došlo v tomto směru ke změně na portugalštinu evropskou. Omezený kontakt s rodilými mluvčími pomáhaly překlenout většinou kontakty s portugalskými nebo brazilskými emigranty, kteří žili v Praze. Do značné míry se jednalo o portugalské komunisty, kteří uprchli před Salazarovým režimem[5], jako např. Cândida Venturová.[6]
Zvýšený významu oboru, který stál v rámci romanistiky ve stínu španělských a francouzských studií přinesl proces dekolonizace, resp. ustanovení Sovětskému svazu přátelských vlád v zemích, jakými jsou Angola a Mozambik.
Od roku 1989 bylo možné na Filozofické fakultě studovat portugalistiku spolu s dalším filologickým oborem. Změna politické situace umožnila studentům pobyt v zahraničí (především v Portugalsku v rámci programu Erasmus) a došlo k obnovení spolupráce mezi Univerzitou Karlovou a dalšími vzdělávacími institucemi v portugalsky mluvících zemích.
Současné aktivity a výuka
[editovat | editovat zdroj]Vzhledem k charakteru výuky (teritoriální studia) umožňuje toto oddělení svým studentům pobyt v zahraničí v některých z portugalsky mluvících zemí, také uzavřelo různé smlouvy s příslušnými vzdělávacími institucemi uvnitř i mimo EU.[7] Oddělení portugalistiky pořádá různé konference[8], výstavy nebo jiné akce. [9]
- Mikrocertifikáty - výuka portugalského jazyka a reálií je umožněna nyní mezioborově, probíhá ve spolupráci se Střediskem Ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, což je interdisciplinární pracoviště pro výzkum a vzdělávání v oboru iberoamerikanistika. [10][11]
- Oddělení úzce spolupracuje s Camões – Portugalským centrem v Praze, které tu vzniklo v roce 2004, a pořádá nejrůznější kulturní akce pro širokou veřejnost - koncerty, přednášky, luso-afro-brazilský karneval, tak se i podílí na specializovaných soutěžích jako je Prémio Iberoamericano nebo Cena Pavly Lidmilové [12][13][14]
- Oddělení spolupracuje se Společností českých portugalistů,jež spojuje české portugalisty působící jak v akademickém prostředí, tak v oblastech diplomacie, překladatelství, výuky jazyka, atd. Společnost pořádá nebo spolupořádá odborná kolokvia či specializovanou soutěž Cena Pavly Lidmilové.[15]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VAVŘÍNEK, Filip. Portugalistika na FF UK: vznik a dČjiny oboru. Praha, 2016 [cit. 2025-01-10]. bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Karlovy. Vedoucí práce Šárka Grauová. s. 10. Dostupné online.
- ↑ VAVŘÍNEK, Filip. Portugalistika na FF UK: vznik a dČjiny oboru. Praha, 2016 [cit. 2025-01-10]. bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Karlovy. Vedoucí práce Šárka Grauová. s. 14. Dostupné online.
- ↑ Profil Zdeňka Hampla na stránkách Obce přkeladatelů (česky)
- ↑ VAVŘÍNEK, Filip. Portugalistika na FF UK: vznik a dČjiny oboru. Praha, 2016 [cit. 2025-01-10]. bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Karlovy. Vedoucí práce Šárka Grauová. s. 20. Dostupné online.
- ↑ SZOBI, Pavel. Portugalci v „komunistické Ženevě“. In: Soudobé dějiny XXI / 4. Praha: [s.n.], 2018. S. 609.
- ↑ SZOBI, Pavel. Portugalci v „komunistické Ženevě“. In: Soudobé dějiny XXI / 4. Praha: [s.n.], 2018. S. 622.
- ↑ Oddělení portugalistiky Ústavu románských studií FF UK hostilo mezinárodní kolokvium Společnosti českých portugalistů (česky)
- ↑ Brazilianisté z Oddělení portugalistiky FF UK připravují prestižní mezinárodní kongres (česky)
- ↑ Oddělení portugalistiky FF UK zve na vernisáž výstavy o Agustině Bessa-Luís (česky)
- ↑ Programy s mikrocertifikátem
- ↑ [Středisko Ibero-amerických studií]
- ↑ Portugalské cenrum Praha
- ↑ Instituto Camões
- ↑ Cena Pavly Lidmilové 2024
- ↑ Společnost českých portugalistů