Přeskočit na obsah

Obsahová analýza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obrazovka nástroje Media Cloud pro obsahovou analýzu, která ukazuje 25 nejvýznamnějších novinových zdrojů pro událost "Occupy Wall Street" pro týden od 3. října 2011

Obsahová analýza (anglicky content analysis) nebo také věcná analýza spadající do kvantitativních analýz je podle České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) definována jako: „analýza obsahu dokumentu zahrnující metody a pravidla pro stanovení tematiky dokumentu, případně časového a prostorového hlediska, čtenářského určení a formy dokumentu. Slovní vyjádření obsahu dokumentu v přirozeném jazyce je transformováno do věcných selekčních údajů v procesu věcného pořádání nebo do vět v procesu sémantické redukce textu dokumentu“.[1]

Historie a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Jisté prvky obsahové analýzy bychom našli již v 17. století, kdy byly tehdejší noviny podrobovány zkoumání ze strany katolické církve (v podstatě forma cenzury).[2]

V 19. století v souvislosti s rostoucím množství novinové produkce vzrostl paralelně i rozvoj metody obsahové analýzy (porovnával se např. počet článků podávajících kvalitní a seriózních informací a počet článků méně závažných věnujících se bulváru nebo sportu).[2]

Ve čtyřicátých letech 20. století našla obsahová analýza uplatnění v informační vědě a knihovnictví jako výzkumná metoda závěrečných prací zásluhou amerického sociologa Bernarda Berelsona, děkana Library School na chicagské univerzitě. Berelson definoval obsahovou analýzu jako techniku spočívající v systematickém a kvantitativním popisu projevu obsahů komunikace.

V posledních dvaceti letech byla hojně využívána především v oblasti společenských věd, protože jedním z hlavních kladů je aplikovatelnost na různorodé typy dat a přizpůsobení se výzkumným záměrům.[3]

Využití obsahové analýzy

[editovat | editovat zdroj]

Využití obsahové analýzy v oboru Informační studia a knihovnictví

[editovat | editovat zdroj]

Výstupem obsahové analýzy mohou být různé stupně redukce textu: referáty, anotace a abstrakty nebo věcné pořádání informací: systematické a předmětové třídění, využívané v rejstřících, odkazech nebo heslářích.[4]

Redukované texty

[editovat | editovat zdroj]

Referát

[editovat | editovat zdroj]

Referát je redukovaný text, který objektivně charakterizuje obsah dokumentu. Měl by být výstižný, přehledný, jasný, stručný, přesný, objektivní a čtivý. Je formulován v přirozeném jazyce, používají se celé věty, někdy je možné využít stručných hesel. Podle charakteru zpracování je možné referáty rozdělit na informativní, indikativní, kritické, modulární, analytické, přehledové, výběrové a autorské.[5]

Anotace

[editovat | editovat zdroj]

Anotace představuje redukovaný text, který stručně charakterizuje obsah dokumentu, popřípadě informuje o autorovi, zaměření, vědecké nebo umělecké hodnotě dokumentu. Může mít vysvětlující nebo doporučující charakter a obsahovat také informace z dalších dokumentů. Funkcí anotace je především upozornit na existenci dokumentu. Podle charakteru zpracování lze jednotlivé anotace rozdělit na informativní, doporučující, textologické, analytické, skupinové, bibliografické, nakladatelské, redakční a autorské.[6]

Abstrakt

[editovat | editovat zdroj]

Abstrakt bývá mnohdy spojován s referátem, tak jak tyto pojmy vysvětluje TDKIV. Podle Kováře ale představuje větší redukci textu než referát.[4] Je považován za kratší sdělení, které charakterizuje obsah, zaměření, hodnotu, účel, formu a původ dokumentu. Může být buď informativní, nebo doporučující (hodnotí podle vhodnosti pro cílovou skupinu). Z hlediska zpracování mohou být abstrakty všeobecné nebo specializované.[4]

Třídění informací

[editovat | editovat zdroj]

Systematické třídění

[editovat | editovat zdroj]

Systematické pořádání informací je realizováno prostřednictvím systematického selekčního jazyka.[7] Což je věcný selekční jazyk, který je tvořen klasifikačními znaky a jeho struktura je prezentována nejčastěji hierarchickými vztah mezi třídami (generické a partitivní vztahy).[8]

Selekční jazyky se obvykle dělí na identifikační a věcné. Věcné selekční jazyky se dále dělí na systematické a předmětové. Podle typologie selekčních jazyků jsou odvozeny dvě základní kategorie systematických selekčních jazyků:

  1. prekoordinovaný systematický selekční jazyk (SSJ) : MDT, DDT
  2. postkoordinovaný SSJ : Ranghanatanovo dvojtečkové třídění.[9]

Předmětové třídění

[editovat | editovat zdroj]

Předmětové třídění vyjadřuje obsah dokumentu pomocí abecedně uspořádaných hesel (lexikálních jednotek).[10] Využívají se klíčová slova, předmětová hesla deskriptorové selekční jazyky.[11]

Podle typologie předmětových selekčních jazyků lze odvodit též dvě základní kategorie:

  1. prekoordinovaný předmětový selekční jazyk (PSJ) : předmětová hesla
  2. postkoordinovaný PSJ : deskriptorové selekční jazyky.[9]

Využité obsahové analýzy v oboru mediálních studií a žurnalistiky

[editovat | editovat zdroj]

Jelikož patří pod kvantitativní analýzu dat, je možné ji aplikovat na analýzu různých textů, obsahů, či projevů a hledat v nich podobné proměnné znaky a počítat jejich četnost a následně hledat mezi nimi různé vztahy a kauzality. V oboru mediálních studií a žurnalistiky lze například použít pro analýzu výskytu slova "vláda" v určitém časovém období například v jednom tištěném deníku. Autor práce pak může sledovat, zda se množství výskytu tohoto slova nějak měnilo v návaznosti na změnu situaci ve vládě. Sledovány mohou být i různé zákonnitosti, nebo se mohou provnávat počty článků na dané téma mezi konkurenčními médií. Možností je nepřeberné množství.

Software

[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, jak velké množství informací se v rámci procesu obsahové analýzy (především kvantitativní OA) zpracovává, vzniklo několik softwarových programů, které tyto činnosti ulehčují.

Jde např. o software TextQuest, jehož základní myšlenka vznikla již v roce 1983 a jako výstup může sloužit slovník jednoslovných výrazů, slovních sekvencí, permutací slovních výrazů nebo konkordancí.[12] Podle autora článku jde v podstatě o odrazový můstek pro další vývoj.

Mezi softwary, které pracují slovníkovými metodami, lze zmínit také CATPAC, Concordance, Diction, General Inquirer, Hamlet, TEXTPACK, WordStat a další. Existují také programy, které mají pouze proprietární povahu jako DIMAP, Visual Text. K vytváření anotací slouží např. softwary Atlas-ti nebo NUDIST.[13]

Každý z výše zmíněných softwarů funguje na různých platformách (Windows, Mac), mají různé licenční podmínky (volný software, licence) a jsou k dostání většinou[zdroj?] ve Spojených státech amerických.[13]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Obsahová analýza. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001586&local_base=KTD.
  2. ↑ a b BECK, S. E.; K. Manuel. Content analysis. BECK, S. E.; K. Manuel. Practical research methods for librarians and information professionals. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, str. 36.
  3. ↑ DVOŘÁKOVÁ, Ilona. Obsahová analýza / formální obsahová analýza / kvantitativní obsahová analýza.AntropoWebzin. Plzeň: AntropoWeb při Katedře antropologie FF ZČU v Plzni, 2005-, roč. 2010, č. 2. Dostupné z: http://antropologie.zcu.cz/media/webzin/webzin_2_2010/Dvorakova__I-2-2010.pdf[nedostupný zdroj]
  4. ↑ a b c KOVÁŘ, Blahoslav. Obsahová analýza dokumentu. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, 1974, str. 3., celkem 44 s. Metodický leták, čís. 105.
  5. ↑ ŠVEJDA, Jan. Referát. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-06-17]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001770&local_base=KTD.
  6. ↑ ŠVEJDA, Jan. Anotace. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-06-17]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001780&local_base=KTD.
  7. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Systematické pořádání informací. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003-[cit. 2013-06-17]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001645&local_base=KTD.
  8. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Systematický selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-06-17]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001646&local_base=KTD.
  9. ↑ a b STRENKOVÁ, Jana. Indexování dokumentů na základě tezauru. In: KIVI (Knihovnictví a Informační Věda Informuje [online]. 2002 [cit. 2013-06-20]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/kivi/clanky.php?cl=40&akce=t Archivováno 7. 4. 2014 na Wayback Machine..
  10. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Předmětové pořádání informací. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003-[cit. 2013-06-17]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001616&local_base=KTD.
  11. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Předmětový selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-06-17].Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001617&local_base=KTD.
  12. ↑ JONÁK, Zdeněk. TEXTQUEST: software pro obsahovou analýzu. Ikaros [online]. 2000, roč. 4, č. 5 [cit. 21.06.2013]. Dostupný z: <http:>. urn:nbn:cz:ik‐000576. ISSN 1212-5075.
  13. ↑ a b LOWE, Will. Software for content analysis: a review. In: The University of Oklahoma [online]. 2013, 19. 6. 2013 [cit. 2013-06-21]. Dostupné z: http://www.ou.edu/cls/online/lstd5913/pdf/rev.pdf.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČSN 010174. Metody analýzy dokumentů: určování jejich obsahů a výběr lexikálních jednotek selekčního jazyka. Praha, 1996.
  • FUGMANN, Robert. Subject analysis and indexing: theoretical foundation and practical advice. 1. ed. Frankfurt am Main: Indeks Verlag, 1993. 250 s. Textbooks for knowledge organization. Vol. 1. ISBN 3-88672-500-6.
  • HILL, Heather. Disability and accessibility in the library and information science literature: A content analysis. Library & Information Science Research (07408188). 2013, roč. 35, č. 2, s. 137-142. DOI: 10.1016/j.lisr.2012.11.002.
  • KOVÁŘ, Blahoslav. Problémy teorie procesu věcného pořádání informací a selekčních jazyků. Univerzita Karlova, 1976.
  • KOVÁŘ, Blahoslav. Současný stav a vývojové tendence věcného pořádání informací a selekčních jazyků 2. Státní knihovna ČSR, 1979.
  • KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky 1: Úvod do problematiky systematické pořádání. ÚVTEI, 1981.
  • KRONICK, Jane C. Alternativní metodologie pro analýzu kvalitativních dat. Sociologický časopis. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1997, 33., č. 1. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/41131263?uid=3737856&uid=2134&uid=2&uid=70&uid=4&sid=21102428013697.
  • LANGRIDGE, Derek Wilton. Subject analysis: principles and procedures. New York: Bowker-Saur, c1989, 146 p. ISBN 0-408-03031-3.
  • MAHRAJ, Katy. Reference Services Review: content analysis, 2006–2011. Reference Services Review. 2012, roč. 40, č. 2, s. 182-198. DOI: 10.1108/00907321211228237.
  • MAYRING, Phillip. Qualitative content analysis. Forum qualitative Sozialforschung. 2000, roč. 1, č. 2. Dostupné z:http://www.qualitative-research.net/index.php/fqs/article/viewArticle/1089 Archivováno 4. 7. 2013 na Wayback Machine..
  • McLLWAINE, I. C. International trends in subject analysis research. Knowledge organization: KO. 1999, roč. 26, č. 1, s. 23-29. ISSN 0943-7444.
  • NEUENDORF, Kimberly A. The content analysis guidebook. Thousand Oaks, Calif.: Sage Publications, c2002, xviii, 301 p. ISBN 0-7619-1978-3.
  • TESCH, Renata. TEXTBASE ALPHA: a different approach to the management of qualitative data. International Journal of Qualitative Studies in Education. 1990, vol. 3, issue 3, s. 285-289. DOI: 10.1080/0951839900030306. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/0951839900030306
  • WEBER, Robert Philip. Basic content analysis. 2nd ed. Newbury Park, Calif.: Sage Publications, c1990, 96 p. ISBN 0-8039-3863-2.
  • WATANABE, Toyohide a Masato AOKI. Contents-Analysis Support for Better Reference to Technical Papers. Journal of Information & Knowledge Management. 2012, roč. 11, č. 4, s. -1. DOI: 10.1142/S021964921250030X.
  • WILLIS, Craig, Jane GREENBERG a Hollie WHITE. Analysis and synthesis of metadata goals for scientific data. Journal of the American Society for Information Science & Technology. 2012, roč. 63, č. 8, s. 1505–1520. DOI: 10.1002/asi.22683.
  • WILSON, Virginia. Research Methods: Content Analysis. Evidence Based Library & Information Practice. 2011, roč. 6, č. 4, s. 177-179.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Obsahová_analýza&oldid=24054526“