Obrněný křižník
Obrněný křižník (anglicky belted cruiser, německy Gürtelpanzerkreuzer) byl další stupeň vývoje prvních křižníků (po nechráněných křižnících/korvetách, které se objevily za americké občanské války a jejich nástupcích). Vznikl v sedmdesátých letech 19. století a vyznačoval se pancéřovou ochranou čáry ponoru, kterou tvořil vertikální pás válcované nelegované ocele o tloušťce 152 až 252 mm na bocích. Většinou bývala ne příliš silně pancéřována i paluba. Jednalo se o přibližně 80 až 115 metrů dlouhá plavidla o výtlaku 4600 až 7600 tun,[1] poháněná většinou primárně plachtami (výjimkou byla poslední britská třída Orlando), ale opatřená i parním strojem a lodním šroubem. Rychlost se pohybovala mezi 12 až 18 uzly.[2]
Prvním obrněným křižníkem se stal ruský Geněral Admiral (Генерал-адмирал) spuštěný na vodu 1873 a dokončený 1875. Hlavní výzbroj tvořilo šest 203mm a dva 152mm kanóny a čáru ponoru kryl 152mm pancíř z válcované nelegované ocele (stejné pancéřování měla i středová kasemata).[3] Britskou odpovědí se stal HMS Shannon, dokončený 1877, který nesl dva 254mm a sedm 229mm kanónů a čáru ponoru a velitelskou věž kryl 229mm pancíř.[4][5] Prvním francouzským obrněným křižníkem se stal Duquesne, dokončený 1878, vyzbrojený sedmi 160mm a čtrnácti 140mm kanóny a pouze s bočním pancéřovým pásem o tloušťce 250 mm válcované nelegované ocele.[6]
Rusové, Britové a Francouzi se stavbě obrněných křižníků věnovali do 80. let 19. století.[1] Lodě ani pancíř se příliš neosvědčily: pancéřový pás byl příliš těžký než aby mohl chránit větší plochu a malá plocha pokrytá pancířem zase nedokázala loď dostatečně ochránit.[7] Hledání jiných způsobů ochrany vedlo ke vzniku chráněných a pancéřových křižníků, které obrněné křižníky nahradily.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. S. 104 a 105.
- ↑ Hynek & Klučina, str. 105
- ↑ Hynek & Klučina, str. 103
- ↑ Hynek & Klučina, str. 104 a 105
- ↑ OSBORNE, Eric W. Cruisers and Battle Cruisers: An Illustrated History of Their Impact. [s.l.]: ABC-CLIO, 2004. Dostupné online. ISBN 9781851093694. S. 32 až 34. (anglicky)
- ↑ Hynek & Klučina, str. 104 až 106
- ↑ Hynek & Klučina, str. 106
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GRÉGR, René. Vládcové oceánů. Praha: Naše vojsko, 1968. Kapitola Obrněný křižník, s. 18 a 19.
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. Kapitola 8. Počátky vývoje křižníků a první obrněné křižníky, s. 102 až 106.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- JELÍNEK, Milan. Encyklopedie námořního vojenství 1860-1918: K [online]. oldships.cz, rev. 2013-05-24 [cit. 2014-11-09]. Heslo „Křižník obrněný“. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-09.
- Belted Cruiser [online]. globalsecurity.org, rev. 2011-07-22 [cit. 2014-11-07]. Dostupné online. (anglicky)