Nyanzapithecus
 Nyanzapithecus | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Oddělení | úzkonosí (Catarrhini) |
| Čeleď | Proconsulidae |
| Rod | Nyanzapithecus Harrison, 1986 |
| Druhy | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nyanzapithecus je rod vyhynulých úzkonosých primátů, žijících na přelomu časného a středního miocénu (před 13 – 18,5 miliony let) na území dnešní Keni.
Rod Nyanzapithecus byl navržen v roce 1986 na zákadě nálezů z ostrova Maboko na Viktoriině jezeře, reprezentujících druh Nyanzapithecus pickfordi. Současně byl do téhož rodu přiřazen také nález, popsaný již v roce 1974 jako Rangwapithecus vancouveringi (nově byl označen jako Nyanzapithecus vancouveringorum).[1] V roce 1997 byl popsán třetí druh Nyanzapithecus harrisoni.[2]
V roce 2017 byl oznámen nález nevídaně dobře dochované lebky mláděte, která byla kvůli odlišnostem ve stavbě stoliček zařazena do nového druhu Nyanzapithecus alesi.[3] Lebka byla zachycena v roce 2014 v oblasti Napudet, západně od jezera Turkana a pochází z doby před 13 miliony let. Skvěle dochovaná lebka umožnila díky moderním technologiím (skenování v European synchrotron radiation facility v Grenoblu) poznání vnitřních částí mozkovny, stavby vnitřního ucha i neprořezaných zubů.[3]
V současnosti jsou tudíž z různých lokalit známé celkem čtyři druhy rodu Nyanzapithecus, které na sebe časově navazují a mohou představovat vývojovou linii se zvyšující se specializací druhů.[4]
- Nyanzapithecus vancouveringorum – ostrovy Rusinga a Mfangano (před 17 – 18,5 miliony let)
- Nyanzapithecus pickfordi – Kipsaraman, ostrov Maboko (před 15 – 16 miliony let)
- Nyanzapithecus harrisoni – Nachola (před 13 – 15 miliony let)
- Nyanzapithecus alesi – Napudet (před 13 miliony let)
Původně byl rod Nyanzapithecus řazen do blízkosti čeledi Oreopithecidae, ale nyní se spíše preferuje jeho zařazení mezi prokonsulidy.[5]
Dosud jen málo známý rod je doložen především fragmenty horních a dolních čelistí. Podobně jako u ostatních proconsulidů se patrně jednalo o býložravé stromové tvory, pohybující se po všech čtyřech končetinách. Samci druhů Nyanzapithecus pickfordi a Nyanzapithecus vancouveringorum dosahovali váhy asi 11 kg, samice vážily jen okolo 8 kg. Druh Nyanzapithecus harrisoni byl patrně o něco menší.[6]
Rod Nyanzapithecus je morfologicky velmi blízký příbuzným rodům Mabokopithecus a Rangwapithecus a sdílí s nimi mnohé společné znaky. Otázky vyvolal zejména nález téměř kompletní dolní čelisti z ostrova Maboko, publikovaný v roce 1998.[7] Třetí stoličky z této čelisti jsou morfologicky shodné se stoličkami rodu Mabokopithecus, zbytek chrupu je však extrémně podobný druhu Nyanzapithecus pickfordi. Je tudíž možné, že Nyanzapithecus a Mabokopithecus představují tentýž rod. V případě, že dojde ke sloučení obou rodů, dostane podle taxonomických pravidel přednost označení Mabokopithecus, neboť je téměř o 20 let starší než název Nyanzapithecus.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HARRISON, T. New fossil anthropoids from the modele Miocene of East Africa and their bearing on the origin of the Oreopithecidae. American Journal of Physical Anthropology. 1986, roč. 71, s. 265–284.
- ↑ KUNIMATSU, Y. New species of Nyanzapithecus from Nachola, northern Kenya. Anthropological Science. 1997, roč. 105, s. 117–141.
- ↑ a b NENGO, I., TAFFOREAU, P., GILBERT, C. C., FLEAGLE, J. G., MILLER, E. R., FEIBEL, C., FOX, D. L., FEINBERG, J., PUGH, K., BERRUYER, C., MANA, S., ENGLE, Z., SPOOR, F . New infant cranium from the African Miocene sheds light on ape evolution. Nature. 2017, čís. 548, s. 169–174.
- ↑ a b HARRISON, T. Dendropithecoidea, Proconsuloidea and Hominoidea. In: WERDELIN, L.; SANDERS, W. J. Cenozoic Mammals of Africa. Berkeley: University of California Press, 2010. S. 429–469.
- ↑ PICKFORD, M.; KUNIMATSU, Y. Catarrhines from the Middle Miocene (ca. 14.5 Ma) of Kipsaraman, Tugen Hills, Kenya. Anthropological Science. 2005, roč. 113, s. 189–224.
- ↑ HARRISON, T. Late Oligocene to Middle Miocene Catarrhines from Afro-Arabia. In: HARTWIG, W. C. The Primate Fossil Record. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Kapitola 19, s. 311–338.
- ↑ BENEFIT, B. R., Gitau, S. N., McCrossin, M. L., Palmer, A. K. A mandible of Mabokopithecus clarki sheds new light on oreopithecid evolution. American Journal of Physical Anthropology - Supplement. 1998, roč. 26, s. 109.