Nikolskoje (Kamčatský kraj)
| Nikolskoje Никольское | |
|---|---|
 Pohled na vesnici | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 55°12′50″ s. š., 165°59′50″ v. d. |
| Nadmořská výška | 14[1] m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+12[2] |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Dálněvýchodní |
| Kraj | Kamčatský |
| Rajón | Aleutský |
.svg) Kamčatský kraj na mapě Ruska | |
  Nikolskoje | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 4,04 km² |
| Počet obyvatel | 624 (2023 ▼) |
| Hustota zalidnění | 154,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Světlana Vasiljevna Arnatskaja |
| Vznik | 1826 |
| Oficiální web | aleut-admin |
| Telefonní předvolba | (+7)41547 |
| PSČ | 684500 |
| Označení vozidel | 41, 82 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolskoje (rusky Нико́льское) je vesnice v Kamčatském kraji Dálněvýchodního federálního okruhu Ruské federace. Obec, která je správním střediskem a zároveň jediným obydleným sídlem v Aleutském okrese, leží na Beringově ostrově, náležejícímu ke Komandorským ostrovům. V roce 2023 v Nikolskoje žilo 624 obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Osada byla založena v roce 1826 aleutskými osadníky z ostrova Attu, kteří později podlehli invazi ruských obchodníků s kožešinami. Původní Aleuťané v osadě se zabývali především lovem velryb, později byli najímáni ruskými obchodníky pro lov mořských vyder a tuleňů. V roce 1827 v osadě žilo 110 lidí.[3]
V 70. a 80. letech 19. století si americká společnost Hutchinson, Cool & Co. pronajímala v osadě většinu skladů a skladovala zde kožešiny.[3]
V roce 1923 byla v osadě ustanovena sovětská vláda. 10. ledna 1932 byl na základě výnosu Všeruského ústředního výkonného výboru ustanoven Aleutský okres a Nikolskoje se stal jeho administrativním střediskem.[4]
V 60. letech 20. století byli obyvatelé ostatních osad na Beringově ostrově (například Severnoje, Sarannoje) sestěhovány do Nikolskoje. Od začátku 21. století je osada Nikolskoje jediné osídlené místo na Beringově ostrově.
V roce 2016 byl v Nikolskoje slavnostně otevřen první hotel a u něho odhalen bronzový pomník objevitele Vita Beringa v životní velikosti.[5]
Populace
[editovat | editovat zdroj]Populaci v současné době tvoří jak Rusové, tak Aleuti.
Počet obyvatel osady soustavně klesá. V roce 1989 v osadě žilo 1 356 obyvatel[6], v roce 2002 jich bylo již jen 808, v roce 2020 jich tam žilo jen 676 a předpokládá se další pokles v následujících letech.
Nikolskoje je jedinou osadou v Rusku, kde je kompaktní aleutské osídlení. V osadě žijí poslední mluvčí meďnovského a beringovského dialektu aleutského jazyka (pro každého méně než 10 lidí).[7]
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Mezi hlavní zdroje obživy patří rybolov (zejména získávání kaviáru), sběr hub a státní služby. Přestože je zdejší příroda bohatá na zdroje, místní obyvatelé jsou v možnosti lovu a sběru silně omezováni, protože celá oblast je vyhlášena přírodní rezervací.[8] Tato restrikce neumožňuje lovit například vodní savce.[8]
Infrastruktura
[editovat | editovat zdroj]
V obci je střední škola, mateřská škola a nemocnice.
Osada je napájena elektřinou z místní dieselové elektrárny, od roku 2013 ji také zásobují větrné elektrárny o celkové kapacitě 550 kW.[9]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Osada Nikolskoje je obsluhována z regionálního Letiště Nikolskoje, které se nachází 4 km od vesnice. Z letiště jsou pravidelné letecké linky do Petropavlovsku Kamčatského a Usť Kamčatsku.
Nákladní a osobní námořní doprava do přístavu Petropavlovsk-Kamčatskij, který je vzdálen 775 km, probíhá celoročně. Na jaře 2024 byla zahájen výstavba a rekonstrukce nákladních a osobních kotvišť v přístavišti, která měla být dokončena do konce roku 2024[10], ale z důvodu potíží při výstavbě se stavba protáhne do roku 2025.[11]
Kultura
[editovat | editovat zdroj]11. června 1965 bylo v obci založeno Aleutské muzeum místní historie.[12]
Náboženství
[editovat | editovat zdroj]Roku 1799 byl v osadě Rusko-americkou společností postaven první kostel, zasvěcený Svatému Mikulášovi a Ivanovi Kulchitsky, prvnímu pravoslavnému biskupovi působícímu ve východní Sibiři. Další byl otevřen v 90. letech 19. století; po Říjnové revoluci byl uzavřen a následovně sloužil jako místní klub a poté jako ubytovna. Vyhořel roku 1983.[13]
17. září 2010 osadu navštívil patriarcha moskevský a veškeré Rusi Kirill a posvětil základ budoucího kostela. V létě 2012 byl dostavěn kostel sv. Mikuláše Zázračného.[14] Jedná se o jediný kostel na ostrově a nejvýchodnější ruský kostel.[13]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Hlavní ulice -
Nikolskoje, pohled od severu -
Nikolskoje (2015) -
Leninova socha v Nikolskoje -
Škola a guvernérův dům (1897) -
Letiště v Nikolskoje (2007)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Global Gazetteer [online]. Falling Rain Genomics, Inc., 2010 [cit. 2012-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ a b История. aleut-admin.ru [online]. [cit. 2021-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-26.
- ↑ О дополнительном образовании национальных районов в Дальне-восточном крае. www.docs.historyrussia.org. Všeruský ústřední výkonný výbor, 1932-01-10, s. 73. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-10-21. (rusky)
- ↑ Юбилей Командор на Камчатке: памятник Берингу и первая гостиница - ИА REGNUM. regnum.ru [online]. 2019-02-23 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. arXiv https://web.archive.org/web/20210914171120/https://regnum.ru/news/society/2184640.html.
- ↑ WebCite query result. www.webcitation.org [online]. [cit. 2021-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-24.
- ↑ Головко - Медновских алеутов язык. www.philology.ru [online]. [cit. 2021-03-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Komandorské ostrovy | Kamčatka [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online.
- ↑ газета "Экспресс-Камчатка on-line" - Деньги на ветер. web.archive.org [online]. 2014-08-10 [cit. 2021-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-10.
- ↑ Круизные причалы на острове Беринга построят к концу года. www.korabel.ru [online]. [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Завершение строительства пирса на Беринговом острове перенесли на 2025 год. www.korabel.ru [online]. [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ МБУ "Алеутский краеведческий музей" [online]. [cit. 2024-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-10-21. (rusky)
- ↑ a b Parish of St. Nicholas. St. Nicholas Center [online]. [cit. 2024-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-10-21.
- ↑ Интерфакс-Религия: В самой восточной точке России возведен храм. www.interfax-religion.ru [online]. [cit. 2021-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-28. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolskoje na Wikimedia Commons
