Nikolaj Pavlovič Ignaťjev
| Nikolaj Pavlovič Ignat'jev | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17.jul. / 29. ledna 1832greg. nebo 17. ledna 1832 Petrohrad |
| Úmrtí | 20. červnajul. / 3. července 1908greg. (ve věku 76 let) Krupoderintsi |
| Místo pohřbení | Krupoderintsi |
| Národnost | Rusové |
| Choť | Jekatěrina Leonidovna Golicynová |
| Rodiče | Pavel Ignatyev a Maria Ivanovna Ignaťjeva |
| Děti | Paul Ignatieff Nikolai Ignatev Alexej Nikolajevič Ignaťjev |
| Příbuzní | Aleksei Ignatiev (sourozenec) Vladimir Ignatieff[1][2] a George Ignatieff (vnoučata) |
| Alma mater | Pážecí sbor |
| Profese | diplomat a politik |
| Náboženství | pravoslaví |
| Ocenění | důstojník Řádu čestné legie Řád sv. Alexandra Něvského Řád sv. Anny 1. třídy s imperátorskou korunou velkokříž Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Řád Osmanie … více na Wikidatech |
| Commons | Nikolay Pavlovich Ignatyev |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Pavlovič Ignaťjev (29. ledna 1832 - 3. července 1908) byl ruský státník a diplomat. Hrabě Ignaťjev úspěšně prosazoval zvětšení ruského území, a stal se tak symbolem ruské rozpínavosti a imperialismu. Při jednání s Čínou v roce 1860 pro Rusko zajistil velký kus čínského území pekingskou smlouvou.[3] Jako ruský velvyslanec v Osmanské říši v letech 1864 až 1877 proti Osmanům podporoval panslavismus a nacionalismus u slovanských národů Balkánu a měl spoluodpovědnost za bulharské dubnové povstání roku 1876. Poradil své vládě, aby v roce 1877 vyhlásila válku Turecku, a po rozhodném ruském vítězství vyjednal v roce 1878 sanstefanskou smlouvu Ta předznamenala značné posílení ruského vlivu na Balkáně. Británie a Rakousko však zasáhly a vynutily si zrušení smlouvy. Jako ministr vnitra v letech 1881-1882 prosazoval hrabě Ignaťjev ultrakonzervativní a slovansko-nacionalistickou politiku. [4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolay Pavlovich Ignatyev na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ John L. Evans, Russian Expansion on the Amur, 1848-1860: the Push to the Pacific (Edwin Mellen Press, 1999).
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Pavlovič Ignat'jev na Wikimedia Commons
- Diplomaté Ruska
- Ruští generálové
- Ruští politici
- Ruští ministři
- Ruští šlechtici
- Velvyslanci Ruska v Turecku
- Hrabata
- Rytíři Řádu bílého orla
- Rytíři Řádu svatého Ondřeje
- Rytíři velkokříže Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
- Komtuři Řádu věže a meče
- Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského
- Nositelé Vojenského záslužného řádu (Bavorsko)
- Nositelé Řádu Takova
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu Medžidie
- Nositelé Řádu svatého Vladimíra
- Nositelé Řádu württemberské koruny
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu Osmanie
- Nositelé Řádu meče
- Nositelé velkokříže Řádu Spasitele
- Nositelé velkokříže Řádu nizozemského lva
- Nositelé Řádu knížete Danila I.
- Velkodůstojníci Řádu čestné legie
- Dějiny Bulharska
- Dějiny Dálného východu
- Narození v roce 1832
- Narození 29. ledna
- Narození v Petrohradu
- Lidé z Petrohradu
- Úmrtí v roce 1908
- Úmrtí 3. července
- Antisemitismus v Rusku
- Ruští nacionalisté