Nikolaj Nikolajevič Ipaťjev
| Nikolaj Nikolajevič Ipaťjev | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18. února 1869 Moskva |
| Úmrtí | 20. dubna 1938 (ve věku 69 let) Praha-Bubeneč |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | Nikolajevská ženijní škola Q97316306Nikolajevská ženijní akademie |
| Povolání | voják a inženýr |
| Znám jako | majitel Ipaťjevova domu |
| Příbuzní | Vladimir Ipatieff a Lev Aleksandrovič Čugajev (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Nikolajevič Ipaťjev (rusky Никола́й Никола́евич Ипа́тьев; 18. února 1869, Moskevská gubernie[1] – 20. dubna 1938, Praha[2]) byl ruský důstojník, inženýr a veřejný činitel. Jmenoval se po něm Ipaťjevův dům, ve kterém byl roku 1918 vězněn a s celou rodinou zavražděn svržený car Mikuláš II.
Život v Rusku
[editovat | editovat zdroj]Nikolaj Nikolajevič se narodil v Moskvě v rodině architekta Nikolaje Alexejeviče Ipaťjeva a jeho ženy Anny Dmitrijevny. Měl ještě sestru Věru a staršího bratra Vladimira, který byl známým chemikem.
Nikolaj se stal inženýrem železničního vojska a pracoval na stavbě Transsibiřské magistrály.
V roce 1906 se usadil v Jekatěrinburgu, kde si koupil malý palác postavený původně pro státního radu Redikorceva. Na konci roku 1917 byl odsud z rozhodnutí místního sovětu vystěhován a v „Ipaťjevově“ domě usídlili vězněnou rodinu Mikuláše II. Romanova. Celá rodina zde byla v noci na 17. července 1918 postřílena. O pět dní později dostal Ipaťjev klíče od domu zpátky, ale už se do něj nevrátil.[3]
Po uchopení moci bílými se stal členem městské dumy, kde mj. předsedal zdravotně-epidemické komisi, pokračoval ve veřejné činnosti, pracoval ve stavebnictví a přednášel na univerzitě.[4]
Emigrace
[editovat | editovat zdroj]Po konečném vítězství bolševiků Ipaťjev emigroval do Československa. Žil v Praze, kde přednášel a nakonec i zemřel. Je pohřben na Olšanských hřbitovech, v pravoslavné části u chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ипатьев, Николай Николаевич na ruské Wikipedii.
- ↑ Ипатьев Николай Николаевич. www.m-i-e.ru [online]. [cit. 2016-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých magistrátní úřadovny v Dejvicích, sign. MGDEJ Z12, s. 11
- ↑ Ипатьев Н. Н. — Выпускники — Училищe — Каталог статей — Школа военных инженеров в 1701—1960 гг
- ↑ И ПАТЬЕВЫ ИЗ РОДА ИПАТЬЕВЫХ[nedostupný zdroj]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Olšany, nekropole ruské emigrace : [průvodce. Příprava vydání Dobuševa, Marina a Krymova, Viktorija; překlad Taťjana Podhájecká. Vyd. 1. vyd. Praha: Ruská tradice, 2013. 276 s. ISBN 978-80-905145-3-9. Kapitola Nikolaj Ipaťjev, inženýr, s. 95 a násl.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Nikolajevič Ipaťjev na Wikimedia Commons - (rusky) Беседа с владельцем дома, в котором был убит Николай II и его семья (от пражского корреспондента «Сегодня»)[nedostupný zdroj]
- (rusky) Ипатьев Николай Николаевич Екатеринбург. Энциклопедия. — Екатеринбург: «Академкнига», 2002.
