Nikola Pisano
| Nicola Pisano | |
|---|---|
 Pisanův ideální portrét od Pia Fediho (1849) v galerii Uffizi, Florencie | |
| Narození | 1225 Foggia |
| Úmrtí | 1284 (ve věku 58–59 let) Toskánsko |
| Povolání | sochař a architekt |
| Děti | Giovanni Pisano[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikola Pisano, též Niccolò Pisano, (asi 1206 Apulie - 1278), byl italský sochař a architekt, často označovaný za zakladatele renesančního sochařství.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jeho hlavní sochařská díla jsou kazatelny v baptisteriu v Pise (1260) a Dómu v Sieně (1266 - 1268), zdobené reliéfy z Nového zákona. Kromě toho vyzdobil reliéfy a soškami náhrobek svatého Dominika v Bologni a mramorovou fontánu v Perugii (1277 - 1280).
Pisano vysoce převýšil své bezprostřední předchůdce. Přestože se držel tradičních kompozičních motivů, dal prostřednictvím svých děl podnět k novým formám. Nebyl jen napodobitelem antického umění, jeho postavy jsou originální díla, která vznikla díky důkladnému studiu a pochopení antických prototypů. Je spojen s počátky italské renesance, za jejíž začátek se většinou označuje rok 1260, kdy Nicola Pisano dokončil kazatelnu v Pise. Jedním z vysvětlení tohoto uměleckého "skoku" je Pisanův původ v jižní Itálii, kde císař Fridrich II. Štaufský používal sice u svých hradů gotických forem francouzského typu, avšak u dalších staveb jednoznačně podporoval návrat ke klasickým, starověkým vzorům, což platilo i o sochařství. To korespondovalo i s Fridrichovou ideovou politikou. S jeho smrtí v jižní Itálii sice přestali plošně působit umělci přebírající antické vzory, jeden z nich, Nikola Pisano se však přesunul do Toskánska. O jeho původu nejsou pochybnosti, u smluv na kazatelnu v Sieně je uveden jako Nikola z Apulie. V Pise získal občanství, proto je známý pod tímto příjmením.
O jeho architektonickém umění není mnoho informací, protože skoro všechny budovy, jež mu přisuzoval Giorgio Vasari byly časem téměř úplně přestavěny.
Jeho žáky byli Arnolfo di Cambio a Guglielmo Agnelli i jeho syn, Giovanni Pisano.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- Pijoan, José, Dějiny umění 5, Praha, Balios/Knižní klub, 1999, s.7-13.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikola Pisano na slovenské Wikipedii.
- ↑ Union List of Artist Names. 1. listopadu 2017. Dostupné online. [cit. 2021-05-22].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicola Pisano na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Pisano v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Heslo v encyklopedii Britannica
- Encyklopedické zdroje na Answers.com
- Pisano na Web Gallery of Art
