Nezávislá vláda Západní Thrákie
| Nezávislá vláda Západní Thrákie غربی تراقیا حكومت مستقلهسی/Αυτόνομη Κυβέρνηση Δυτικής Θράκης/Независимо управление на Западна Тракия
| |||||||
Geografie
| |||||||
8 578 km²
| |||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
234 700 (1913)
| |||||||
turečtina, řečtina, bulharština
| |||||||
islám
| |||||||
| Státní útvar | |||||||
republika
| |||||||
piastr
| |||||||
Vznik
|
31. srpna 1913
| ||||||
Zánik
|
25. října 1913
| ||||||
| Státní útvary a území | |||||||
| |||||||
Nezávislá vláda Západní Thrákie (osmanskou turečtinou غربی تراقیا حكومت مستقلهسی – Garbi Trakya Hükûmeti Müstakilesi, řecky Αυτόνομη Κυβέρνηση Δυτικής Θράκης – Avtonomi Kyvernisi Dytikis Thrakis, bulharsky Независимо управление на Западна Тракия Nezavisimo upravlenie na Zapadna Trakija) byl krátkodobý stát vyhlášený 31. srpna 1913 po porážce Bulharska ve druhé balkánské válce a zaniklý 25. října téhož roku.
Oblast se nacházela zhruba na východě dnešního Řecka a jihu dnešního Bulharska, na historickém území Thrákie mezi dolními toky řek Mesta a Marica. Jejím hlavním bylo Komotiní, turecky zvané Gümülcine, podle nějž se někdy nazývá Gümülcinská republika. Měla rozlohu 8 578 km² a žilo zde téměř 235 tisíc obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Souvislosti
[editovat | editovat zdroj]
Po skončení první balkánské války připadla podle Londýnské mírové smlouvy téměř celá Thrákie Bulharsku. Přesto byl car Ferdinand nespokojen, zejména pro nedosažení územních požadavků v Makedonii. V důsledku toho propukla druhá balkánská válka, kdy se všichni bývalí spojenci (Srbsko, Černá Hora a Řecko), Rumunsko a Osmanská říše obrátili proti Bulharsku.
10. června 1913 zahájili Turci postup směrem na západ a bez velkého odporu, s výjimkou Drinopole, obsadili celou jižní Thrákii, protože téměř všechny bulharské ozbrojené síly byly dislokovány na západě. Po porážce uzavřelo 10. srpna 1913 Bulharsko se svými bývalými spojenci a Rumunskem v Bukurešti mírovou smlouvu, ve které byly vymezeny hranice mezi nimi.
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Ve snaze zabránit Bulharsku znovu území zabrat ustanovili zdejší muslimové 31. srpna provizorní vládu Západní Thrákie (osmanskou turečtinou غربی تراقیا حكومت موقتهسی - Garbi Trakya Hükûmet-i Muvakkatesi, řecky Προσωρινή Κυβέρνηση Δυτικής Θράκης - Prosorini Kyvernisi Dytikis Thrakis, turecky Batı Trakya Geçici Hükûmeti). Nastolení správy proběhlo rychle a status quo byl uznán Tureckem, Řeckem i Bulharskem.[1] Také název územního celku byl změněn na Nezávislou vládu Západní Thrákie.
Pod britským nátlakem uzavřela 29. září 1913 Osmanská říše s Bulharskem mírovou smlouvu v Cařihradě. Podle ní připadlo území Bulharsku, které je 25. října obsadilo a anektovalo. Orgány autonomní správy fungovaly poté tajně.[2]
Dohry
[editovat | editovat zdroj]Území doznalo změny v roce 1915, kdy Osmanská říše postoupila Bulharsku oblast okolo Didymoteicha. Po ukončení první světové války ho v roce 1919 obsadila Francie a jeho jižní část připadla podle smlouvy z Neuilly Řecku. Zdejší muslimské obyvatelstvo bylo smlouvou z Lausanne vyňato z výměny obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem a místní Turci jsou uznanou národnostní menšinou. Na druhé straně používání bulharštiny bylo v Řecku po většinu meziválečného období zakázáno. V té době se část Bulharů vystěhovala do Bulharska, část emigrovala do USA. Během druhé světové války Bulharsko oblast znovu obsadilo a v letech 1941 — 44 anektovalo. Poté se navrátil předchozí stav.
Správa
[editovat | editovat zdroj].png)
Vyhlášení svrchovanosti bylo velmi dobře připraveno. Po ustanovení provizorní vlády byly vytyčeny hranice, na správních budovách byly vyvěšeny vlajky. Beze změny byl přejat právní řád Osmanské říše a soudy zahájily slyšení. Také byla schválena státní hymna, vydány vlastní pasy[3] a poštovní známky. Byla přejata osmanská měna (1 piastr = 40 para)[4] a připravoval se státní rozpočet.
Prezidentem země byl Hoca Salih Efendi. Armáda, jejímž velitelem byl Süleyman Askerî Bey, měla stálou sílu 29 170 mužů a tvořila ji vesměs pěchota.[3] Vláda měla 7 členů a po jednom zástupci v ní měli Řekové, Arméni a židé.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]
Složení obyvatelstva:[5]
| národnost/náboženství | obyvatel | podíl |
|---|---|---|
| muslimové (Turci, Pomaci, Romové aj.) | 185 000 | 78,82 % |
| pravoslavní Bulhaři | 25 500 | 10,86 % |
| pravoslavní Řekové | 22 000 | 9,37 % |
| židé, Arméni aj. | 2 200 | 0,94 % |
| Celkem | 234 700 | 100,00 % |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Гюмюрджинска република na bulharské Wikipedii a Provisional Government of Western Thrace na anglické Wikipedii.
- ↑ KOÇAK, Yalçın; ÖZYIĞIT, Ertan. Batı Trakya Türk Cumhuriyeti – 100. Yıl Anısına. [s.l.]: WizArt, 2014. Dostupné online. ISBN 9786056466717. (turecky)
- ↑ TRIFONOV, Stajko. Тракия. Административна уредба, политически и стопански живот, 1912-1915 [online]. [cit. 2017-03-13]. S. 81. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ a b ÇEÇEN, Anıl. Tarihte Türk Devletleri (Historie turkických států). Istanbul: Milliyet Kültür Yayınları, 1986. (turecky)
- ↑ Western Thrace, Autonomous Government (1913) [online]. [cit. 2017-03-14]. S. Dead Country Stamps and Banknotes - Dcstamps.com. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BOECKH, Katrin. Von den Balkankriegen zum Ersten Weltkrieg — Kleinstaatenpolitik und ethnische Selbstbestimmung am Balkan. Mnichov: [s.n.], 1996. Dostupné online. ISBN 3-486-56173-1. S. 77. (německy)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MILETIČ, Ljubomir. Разорението на тракийските българи през 1913 г. [online]. Sofie: Държавна Печатница, 1918 [cit. 2017-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-06. (bulharsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nezávislá vláda Západní Thrákie na Wikimedia Commons - (anglicky) Bukurešťská mírová smlouva
